• úvod
  • témata
  • události
  • tržiště
  • diskuze
  • nástěnka
  • přihlásit
    registrace
    ztracené heslo?
    SAKJA_PANDITAJaká báseň je dnes vaší náladou aneb jaká nálada je dnes vaší básní?
    FIONOR
    FIONOR --- ---
    Ten, jenž se dívá
    Rainer Maria Rilke

    Chci stromům bouře odkoukat,
    jež rozechvějí po tak skvělé
    době mé oko zúzkostnělé,
    chci v dálce věcem naslouchat,
    jež neunesu bez přítele,
    bez sestry nesvedu mít rád.

    Co všechno bouře nepřetváří,
    jak pročesává čas i háj:
    vše věčné je, jak mimo stáří;
    jak veršík, zbylý po žaltáři,
    vypadá přísný, chmurný kraj.

    Je nepatrné, s čím se rveme,
    a obrovité, co rve nás;
    jak věci, bezejmenné, němé,
    vzdejme se té, již nezmůžeme,
    bouři, jež vzdouvá širý čas.

    To je ten anděl, který trůní
    starozákonním soupeřům:
    když touhy jeho protivníků
    v kov utuhnou v bojovém ryku,
    cítí je pod prsty jak struny,
    z nichž loudí hloubku k nápěvům.

    Kdo tímto andělem byl ničen,
    jenž ušetřil nás často ran,
    povstane veliký a vztyčen,
    tou přísnou rukou zformován,
    jež laská tím, že hněte v něm.
    Ten už se po vítězství neptá.
    Ten ví, že roste, když je deptán
    větším a větším soupeřem.
    DELIRIUM
    DELIRIUM --- ---
    Nad zemí černé perutě,
    třebas i smrti vezmu tě,
    krkavčí nocí na dlani
    pronesu k tobě svítání,
    kdyby tvé srdce sevřel stín,
    životem svým tě vyplatím.

    Luisa Nováková
    ODJINUD
    ODJINUD --- ---
    Jestli mě ještě po páté
    nedopusť Bože líznou
    dopřej mi aspoň ve vazbě
    setkání s Františkem Líznou

    /jirous.. lízna včera †/
    FIONOR
    FIONOR --- ---
    Tygře, tygře planoucí,
    Lesem černým za noci,
    Čí nesmrtelná ruka tvou
    Stvořila krásu děsivou?

    Kde oheň tvých očí plál?
    U nebe či v jícnu skal?
    Kdo na křídlech dal se v let
    A trouf si pro něj doletět?

    Čípak um a čí síla
    Srdce tvé oživila?
    A když to srdce začlo bít,
    Kdo nebál se je uchopit?

    Kdo do pece tvůj mozek dal?
    A kladivem tě vykoval?
    Na kovadlinu když tě nes,
    Kdo nepocítil hrůzný děs?

    Když hvězdy seslaly houf střel,
    Pláč deště vesmír pozastřel,
    Zda usmál se nad dílem svým?
    Beránka tvůrce byl tvůrcem tvým?

    Tygře, tygře planoucí,
    Lesem černým za noci,
    Čí ruka nesmrtelná
    Tvou hrůznou krásu stvořila?
    TRISMEGISTOS
    TRISMEGISTOS --- ---
    Dny míjejí a teď je snad
    pondělí čtvrtek nebo sobota
    Míjejí mne a já jsem rád
    že je nemusím počítat
    do svého života

    Wernisch
    ELSINOR
    ELSINOR --- ---
    a srpen končí dny jsou zase bosé
    rozkvetly astry ozývá se chlad
    podzim jak slimák vystrkuje růžky
    a babí léto padá do zahrad

    Jan Skácel
    ODJINUD
    ODJINUD --- ---
    MEZI TUPCI
    Jiří Kolář

    Žít mezi tupci
    je daleko těžší
    nežli žít se zvěří
    Zvěř odhání oheň
    zbraň i slovo
    se zvířaty lze žít
    v pokoře a odříkání
    v ochočení sebe sama
    ale s tupcem
    a mezi tupci?
    Nepomůže nic
    Zde slovo není slovem
    oheň není ohněm
    zbraň není zbraní
    pokora pokorou
    odříkání odříkáním není
    mezi tupci jsi stále sám
    a co děsivějšího
    stáváš se zvolna
    chtěj nechtěj jedním z nich
    Řekni tupci
    že život je něco jiného
    než pohodlí
    že je to neustálý boj
    tím plnější čím těžší
    že radost je podmíněna námahou
    láska čistotou
    pravda samozřejmostí
    smutek opravdovostí
    že ptá-li se na člověka
    musí se ptát na tajemství
    že hledí-li na sebe
    nevidí nic
    nechá-li duši stranou
    - - - - - - - - - - -
    Pane zachraň mne!
    BAILAMARCIA
    BAILAMARCIA --- ---
    ***

    Je možno hledět do oblak
    a nemít zvláštní pocit
    že člověk přechcán byl
    a v prdeli se ocit?

    Egon Bondy
    ZOOEY
    ZOOEY --- ---
    lavice je tvrdá
    pávice je hrdá
    v posteli se miluje
    a v posteli se narodil
    spisovatel drda
    BAILAMARCIA
    BAILAMARCIA --- ---
    Na poslední stanici
    Nastoupím do vlaku který zůstane stát
    Budu tam sedět několik hodin
    A budu si myslit že odjíždím
    Kamkoliv pryč
    A když pak vyjdu na totéž nádraží
    Bude mi dobře budu již šílený

    (Karel Šebek)
    ZOOEY
    ZOOEY --- ---
    Víš, co se stalo, zemřel Brežněv
    řekli a mně zatrnulo
    procházel jsem Letenskými sady
    od podstavce Stalinova pomníku
    a shlížel na Vltavu a vzpomínal
    na mládí,
    na své první lásky
    BAILAMARCIA
    BAILAMARCIA --- ---
    Jako veliká, špinavě planoucí skvrna
    prodlévá zašlé slunce na zbytku mračen.
    V poklidném večeru se nese zdáli nejasný hvizd.
    Snad ze vzdáleného vlaku.

    Ta chvíle mi nese nejasný stesk
    a nejasnou, pokojnou touhu,
    jež se objeví a mizí.

    Někdy se také na říční hladině
    vytvoří bubliny,
    jež vzniknou a rozplynou se
    a nemají jiný smysl,
    než být bublinami,
    jež vzniknou a rozplynou se.

    (Fernando Pessoa.)
    ODJINUD
    ODJINUD --- ---
    U mušle záchodové
    mi říkal

    Já mám lidi rád
    já je mám rád
    nechtějte mne nasrat

    /jirous
    ODJINUD
    ODJINUD --- ---
    Bývaly doby kdy o mně bylo možné říci básník
    hýřil jsem v příkopech naléval pupence metafor hrál si se žížalami veršů
    pod nočním nebem
    kdy smyčky jsou připraveny na každém kroku
    jde jen o to nezaváhat
    a oběsit
    prvního občana který půjde kolem
    růžové perly
    zasypán hovny
    zpívám píseň o velké lásce
    chtěl jsem říct válce
    všechno co řve
    veliká skleněná budova
    tříští se pod dotekem tvého prstu
    do propasti noci
    do vod dětství
    kam jsi unášena modrým proudem
    až k malému vodopádu
    kde se setkáme


    /šebek
    BAILAMARCIA
    BAILAMARCIA --- ---
    šílenství -
    šílenství takhle -
    takhle si -
    jak to říct -
    šílenství takhle si -
    když -
    když přece -
    protože -
    šílenství protože přece -
    poněvadž -
    šílenství poněvadž takhle -
    to -
    jak to říct -
    toto -
    tohle -
    tohleto -
    tohleto všechno -
    šílenství protože to -
    poněvadž -
    šílenství poněvadž tohleto všechno přece -
    takhle -
    jak to říct -
    myslet si -
    mít tušení -
    mít za to -
    mít za to mít tušení -
    šílenství takhle mít za to mít tušení -
    něčeho -
    jak to říct -
    někde -
    takhle mít za to mít tušení něčeho někde -
    někde kde -
    jak to říct -
    tam -
    tam někde -
    daleko -
    tam někde daleko -
    úplně -
    tam někde daleko něčeho úplně -
    něčeho co -
    jak to říct -
    poněvadž tohle všechno -
    tohleto všechno -
    šílenství takhle si myslet -
    mít tušení -
    mít za to -
    mít za to mít tušení -
    tam někde daleko něčeho úplně -
    šílenství takhle mít za to mít tušení něčeho -
    něčeho co -
    jak to říct -

    jak to říct

    (Samuel Beckett)
    ODJINUD
    ODJINUD --- ---
    Růže a mrtví

    Hmyz v kůži, hmyz ve vlasech, hmyz v krvi:

    Chodba byla vysázena bílým, modrým
    a černým mramorem,
    na každé dlaždici
    stál v pozoru mrtvý
    a čekal, až vyrazí na slunci červeň:

    Hmyz v kůži, hmyz ve vlasech, hmyz v krvi!

    Keře růží (vyssát z ní červeň?) ohnuté,
    ochutnávaly zem
    čekajíce zeleň
    chvojí, ty, které již
    dočkaly se, vzdychaly přetěžkou slastí.

    Hmyz v kůži, hmyz ve vlasech, hmyz v krvi!

    Leč, kde má vzít slunce červeň, když v krvi hmyz
    a v každém prameni,
    v řece, na zdi, hrobě
    mrtví stojí a slz
    Noci se dovolává jen tupý vítr?

    Hmyz v kůži, hmyz ve vlasech, hmyz v krvi!

    /jiří kolář/
    ODJINUD
    ODJINUD --- ---
    I když je škaredě
    prší
    a všechno je
    pičou ke zdi
    I tehdy je Bůh nekritizovatelný

    /karel škrabal
    GIOMIKY
    GIOMIKY --- ---
    Sám vožírám se pod Lipkama,
    půl litr laskám polibkama.
    A vidím,
    skrz jeho prasklý sklo
    tvář,
    po který se mi zastesklo.
    A která mi tu tolik schází.
    A hospodskej šel pro obvazy.
    ODJINUD
    ODJINUD --- ---
    Vím
    je to proto
    dávám do souvislostí věci
    které navzájem smyslu dávat nemohou
    snáší se noc
    ve vzduchu hořký čaj
    krev rozstříknutá po výkladní skříni
    v ulici dávno ztraceného města
    žena s bolestí v kříži
    opírá se o drátěný plot
    a smutné boty z plátna u dveří
    tma
    jako by už sama byla naplněním
    a předvídavost upírána
    dětem v ulici Boleslava Jablonského
    notorik nám oslepl před očima
    v projasněném předjaří
    stál tam bez pomoci
    proklínal svět který ho tu nechal
    pláčem jakoby dětským
    za horizontem času
    říkáš
    kolikrát se taková věc v životě stane?
    v Galilei tou dobou
    byl uzdraven slepý od narození
    a já zatím chodím
    ke kapucínům na Dolním náměstí
    doma na chlebě ustláno
    na vikslajvantovém ubruse
    časů dávných
    mám já tě už nikdy nevidět?
    příběhy Brailovým písmem
    v dunící samotě
    v podivné společnosti nedělních opilců
    v skanzenech mého života
    říkáš
    kolikrát se taková věc v životě stane?
    touha po vyvažování
    do hloubi morkových kostí
    cizích
    když proplétáš se poprázdninovým zábradlím
    a bukové listí neklouže pod nohama
    mám já tě už nikdy nevidět?
    chraptivý běh nakloněnou rovinou
    ze zastávky na zastávku
    a vystřihovánky zoologické zahrady
    pastelky na Brailovo písmo
    léto žalosti
    nevěrni
    skoro zima už
    v srdci proměnlivý tepot
    věrnosti
    léto žalosti
    mala som ťa dosti
    kam půjdeme
    nikdo nečeká
    mouchy na stole
    už je nechytám
    stále obtížněji nořit se do okamžitého smyslu
    nikdo nás nenachytá na hruškách
    proč dávno jsem nepropadl marnosti
    když není o čem psát
    o čem mluvit když tobě je devatenáct
    a mně šestnáct
    ještě ne celých
    stále v pohybu
    nikdy nezmeškat horizont
    kameny hraniční
    není kam
    a není s kým
    dlouhé hodiny proležet ve vaně
    bez vody
    s kuchyňskou solí
    v očích
    skutečnost vklíněna v podpaždí
    a na konci světa jsou Zlabings Slavonice
    tvé slabiny
    a jediný verš
    to není málo
    na konci světa
    finis terrae
    jsou tvé slabiny
    a nedohledno
    jako bezdomovcova kabelka
    vzdálenost pořád stejná
    z opačné strany.

    /j. e. frič
    BAILAMARCIA
    BAILAMARCIA --- ---
    Jdi a otevři dveře.
    Třeba je tam venku
    strom, nebo les,
    nebo zahrada,
    nebo magické město.

    Jdi a otevři dveře.
    Třeba tam pes škrabe.
    Třeba je tam tvář,
    nebo oko
    nebo obraz
    obrazu.

    Jdi a otevři dveře.
    Když je tam mlha,
    spadne.

    Jdi a otevři dveře.
    I kdyby tam byla jen
    tikající tma,
    i kdyby tam bylo jen
    duté vanutí,

    i kdyby tam
    nic
    nebylo,

    jdi a otevři dveře.

    Aspoň
    průvan
    bude.

    (Miroslav Holub)
    Kliknutím sem můžete změnit nastavení reklam