• úvod
  • témata
  • události
  • tržiště
  • diskuze
  • nástěnka
  • přihlásit
    registrace
    ztracené heslo?
    SAKJA_PANDITAJaká báseň je dnes vaší náladou aneb jaká nálada je dnes vaší básní?
    XEHUTL
    XEHUTL --- ---
    ÚDOLÍ NEKLIDU
    E.A.Poe

    Kdysi zněl tou roklí smích,
    než lid k odchodu se zdvih;
    do válek se odebrali,
    na své hvězdy spoléhali,
    že v tmě z azurových věží
    budou střežit květy svěží,
    v nichž jas slunce celý den
    líně ležel roztažen.
    Teď, kdo byl tam, v rozechvění
    přizná, že tam neklid pění,
    nic že bez pohybu není,
    nic - jen vzduch sám medituje
    v samotě, jež očaruje.
    A vítr nerve stromy drze,
    jež chvějí se jak moře v hrůze
    v chladu vod kolem Hebrid v mlze.
    A vítr neštve mraky dále,
    šumící nebem neskonale,
    od rána do večera, stále,
    dál přes fialky, jež se točí
    tam v myriádách různých lidských očí,
    dál přes lekníny, co jich sténá
    nad hrobem z vln, jenž nemá jména!
    Vlní se: z vršků jež jim voní,
    v kapkách se věčná rosa roní.
    Pláčou si: z jemných stonků prýští
    gemy slz pro ty roky příští.
    DELIRIUM
    DELIRIUM --- ---
    DELIRIUM
    DELIRIUM --- ---
    Na druhém břehu jásot a ohňostroje
    vichřice v podzemí a koně bez postroje
    v mozku nůž v srdci hák šupina v krku
    o nebe tříštím se na tisíc zvuků
    na živém písku na perlách
    na perutích a v truchlohrách
    skála se drolí spěch v tepnách
    na druhém břehu jásot a ohňostroje
    hudba vším prostupuje

    Viktorie Rybová
    DELIRIUM
    DELIRIUM --- ---
    Zůstanu sám a sám do toho dne,
    kdy přijde smrt
    a odvede mě s sebou.
    Navěky sám,
    už nikdy,
    nikdy s tebou.

    (Maškaráda, Lermontov)
    DELIRIUM
    DELIRIUM --- ---
    Taky mám sny
    a démony
    a hrůzu

    Nechceš si se mnou
    pár dnů vyměnit?

    Místo mě píchat
    sto let starou můzu
    a nemít klid...
    a nikdy nemít klid
    FIONOR
    FIONOR --- ---
    Ať zazní kastaněty!
    Než na viněty padne prach,
    kráčíme v pochybách
    připít pohnutým vínem.

    Ať víří tanečníci!
    Než někdo zhasí svící z oltáře,
    a osud – ten bez tváře –
    se stane dívčím klínem.

    Ať koridou se ozve smích!
    Jen ten býk, ten náhle ztich. Byl zahuben?
    A kdo ví, co má za lubem
    ten v plášti toreadora?

    Ať mečem potom bodne shora,
    do boku lidstva – taura – tvora.

    A ať je to jen metafora!
    FIONOR
    FIONOR --- ---
    Ten, jenž se dívá
    Rainer Maria Rilke

    Chci stromům bouře odkoukat,
    jež rozechvějí po tak skvělé
    době mé oko zúzkostnělé,
    chci v dálce věcem naslouchat,
    jež neunesu bez přítele,
    bez sestry nesvedu mít rád.

    Co všechno bouře nepřetváří,
    jak pročesává čas i háj:
    vše věčné je, jak mimo stáří;
    jak veršík, zbylý po žaltáři,
    vypadá přísný, chmurný kraj.

    Je nepatrné, s čím se rveme,
    a obrovité, co rve nás;
    jak věci, bezejmenné, němé,
    vzdejme se té, již nezmůžeme,
    bouři, jež vzdouvá širý čas.

    To je ten anděl, který trůní
    starozákonním soupeřům:
    když touhy jeho protivníků
    v kov utuhnou v bojovém ryku,
    cítí je pod prsty jak struny,
    z nichž loudí hloubku k nápěvům.

    Kdo tímto andělem byl ničen,
    jenž ušetřil nás často ran,
    povstane veliký a vztyčen,
    tou přísnou rukou zformován,
    jež laská tím, že hněte v něm.
    Ten už se po vítězství neptá.
    Ten ví, že roste, když je deptán
    větším a větším soupeřem.
    DELIRIUM
    DELIRIUM --- ---
    Nad zemí černé perutě,
    třebas i smrti vezmu tě,
    krkavčí nocí na dlani
    pronesu k tobě svítání,
    kdyby tvé srdce sevřel stín,
    životem svým tě vyplatím.

    Luisa Nováková
    ODJINUD
    ODJINUD --- ---
    Jestli mě ještě po páté
    nedopusť Bože líznou
    dopřej mi aspoň ve vazbě
    setkání s Františkem Líznou

    /jirous.. lízna včera †/
    FIONOR
    FIONOR --- ---
    Tygře, tygře planoucí,
    Lesem černým za noci,
    Čí nesmrtelná ruka tvou
    Stvořila krásu děsivou?

    Kde oheň tvých očí plál?
    U nebe či v jícnu skal?
    Kdo na křídlech dal se v let
    A trouf si pro něj doletět?

    Čípak um a čí síla
    Srdce tvé oživila?
    A když to srdce začlo bít,
    Kdo nebál se je uchopit?

    Kdo do pece tvůj mozek dal?
    A kladivem tě vykoval?
    Na kovadlinu když tě nes,
    Kdo nepocítil hrůzný děs?

    Když hvězdy seslaly houf střel,
    Pláč deště vesmír pozastřel,
    Zda usmál se nad dílem svým?
    Beránka tvůrce byl tvůrcem tvým?

    Tygře, tygře planoucí,
    Lesem černým za noci,
    Čí ruka nesmrtelná
    Tvou hrůznou krásu stvořila?
    TRISMEGISTOS
    TRISMEGISTOS --- ---
    Dny míjejí a teď je snad
    pondělí čtvrtek nebo sobota
    Míjejí mne a já jsem rád
    že je nemusím počítat
    do svého života

    Wernisch
    ELSINOR
    ELSINOR --- ---
    a srpen končí dny jsou zase bosé
    rozkvetly astry ozývá se chlad
    podzim jak slimák vystrkuje růžky
    a babí léto padá do zahrad

    Jan Skácel
    ODJINUD
    ODJINUD --- ---
    MEZI TUPCI
    Jiří Kolář

    Žít mezi tupci
    je daleko těžší
    nežli žít se zvěří
    Zvěř odhání oheň
    zbraň i slovo
    se zvířaty lze žít
    v pokoře a odříkání
    v ochočení sebe sama
    ale s tupcem
    a mezi tupci?
    Nepomůže nic
    Zde slovo není slovem
    oheň není ohněm
    zbraň není zbraní
    pokora pokorou
    odříkání odříkáním není
    mezi tupci jsi stále sám
    a co děsivějšího
    stáváš se zvolna
    chtěj nechtěj jedním z nich
    Řekni tupci
    že život je něco jiného
    než pohodlí
    že je to neustálý boj
    tím plnější čím těžší
    že radost je podmíněna námahou
    láska čistotou
    pravda samozřejmostí
    smutek opravdovostí
    že ptá-li se na člověka
    musí se ptát na tajemství
    že hledí-li na sebe
    nevidí nic
    nechá-li duši stranou
    - - - - - - - - - - -
    Pane zachraň mne!
    BAILAMARCIA
    BAILAMARCIA --- ---
    ***

    Je možno hledět do oblak
    a nemít zvláštní pocit
    že člověk přechcán byl
    a v prdeli se ocit?

    Egon Bondy
    ZOOEY
    ZOOEY --- ---
    lavice je tvrdá
    pávice je hrdá
    v posteli se miluje
    a v posteli se narodil
    spisovatel drda
    BAILAMARCIA
    BAILAMARCIA --- ---
    Na poslední stanici
    Nastoupím do vlaku který zůstane stát
    Budu tam sedět několik hodin
    A budu si myslit že odjíždím
    Kamkoliv pryč
    A když pak vyjdu na totéž nádraží
    Bude mi dobře budu již šílený

    (Karel Šebek)
    ZOOEY
    ZOOEY --- ---
    Víš, co se stalo, zemřel Brežněv
    řekli a mně zatrnulo
    procházel jsem Letenskými sady
    od podstavce Stalinova pomníku
    a shlížel na Vltavu a vzpomínal
    na mládí,
    na své první lásky
    BAILAMARCIA
    BAILAMARCIA --- ---
    Jako veliká, špinavě planoucí skvrna
    prodlévá zašlé slunce na zbytku mračen.
    V poklidném večeru se nese zdáli nejasný hvizd.
    Snad ze vzdáleného vlaku.

    Ta chvíle mi nese nejasný stesk
    a nejasnou, pokojnou touhu,
    jež se objeví a mizí.

    Někdy se také na říční hladině
    vytvoří bubliny,
    jež vzniknou a rozplynou se
    a nemají jiný smysl,
    než být bublinami,
    jež vzniknou a rozplynou se.

    (Fernando Pessoa.)
    ODJINUD
    ODJINUD --- ---
    U mušle záchodové
    mi říkal

    Já mám lidi rád
    já je mám rád
    nechtějte mne nasrat

    /jirous
    ODJINUD
    ODJINUD --- ---
    Bývaly doby kdy o mně bylo možné říci básník
    hýřil jsem v příkopech naléval pupence metafor hrál si se žížalami veršů
    pod nočním nebem
    kdy smyčky jsou připraveny na každém kroku
    jde jen o to nezaváhat
    a oběsit
    prvního občana který půjde kolem
    růžové perly
    zasypán hovny
    zpívám píseň o velké lásce
    chtěl jsem říct válce
    všechno co řve
    veliká skleněná budova
    tříští se pod dotekem tvého prstu
    do propasti noci
    do vod dětství
    kam jsi unášena modrým proudem
    až k malému vodopádu
    kde se setkáme


    /šebek
    Kliknutím sem můžete změnit nastavení reklam