MORGAIN: rekl bych, ze s kazdou partnerkou funguje neco jineho nejak jinak. Uz treba proto, ze to ma jinak rada ta partnerka a pro me je dost vzrusujici vnimat jeji vzruseni.
A neni to jen o polohach a o tom, co se libi ji, ale taky jsem si vsimnul, ze i me samotnemu se s jinyma partnerkama libi jine druhy doteku atd.

DARUMA: hele, já to mám rád i s tou trochou poetiky. Básničky už sice nepíšu, ale tohle mi nějak zůstává :-)

ad misionářská) já mám taky rád těsný kontakt face to face, ale ten může být i v jiných polohách. Což mne přivádí na zjištění, že obecně ty s těsným kontaktem mám raději.

MORGAIN: nějak bych řekl, že všechny partnerky (až na jednu) měly tendenci začínat v té přihlouplé misionářské a já jsem jim tu polohu pořád měnil. Mimochodem, ta co tu tendenci neměla, mi vyhovovala pro milování nejvíc.
Osobně nějak nejsem schopen říci, že bych měl vůbec oblíbenou polohu. Mám rád jemnou dynamiku a polohy plynule střídám z jedné do druhé. Moc dlouho v jedné nikdy nezůstávám. Mám rád milování, které dynamicky plyne, jako hudba, jako tanec.. :-)

Opět mě napadla zajímavá otázka: Máte/měli jste někdy oblíbenou polohu, která vám prostě vyhovovala s každým partnerem? Nebo spíš s každým jednotlivým partnerem jste měli po čase oblíbenou polohu, ale s každým jinou?

MILUCH: Však já nemám nic proti poslouchání jako takovému. Naopak, ale prostě ne při sexu.... :-)

MILUCH: já se domnívám, že je to opravdu o povaze člověka. Někdo je přirozeně verbální a potom ho to asi bere, a někdo raději třeba doteky s tím, že vnímá každičkou jejich jemnou nuanci. Osobně neznám nikoho, kdo by naplno uměl obojí - možná se to i vzájemně vylučuje, vlastně je to něco jako levá a pravá hemisféra.
Zmiňovaná slečna byla zcela zřejmě verbální typ, soudě i podle toho, že když jsem chtěl masírovat na bříšku, tak mně tam párkrát pošudlala rovnými tahy nahoru dolu a prý "no co ti tam mám masírovat?". No považte, co masírovat na bříšku?! Vždyť je to pro spoustu lidí velice příjemná erotogenní zóna.

MILUCH: Však jsou okamžiky vhodné ke konverzaci a okamžiky, kdy mi přijde zbytečně rušivá... to zase jako že bych s lidma vůbec nemluvila, to ne :-)

MORGAIN: Ještě si vzpomínám na začátek našeho vztahu. V rámci té předehry (svádění či flirtu) jsme si tak nějak normálně povídali, říkali si různé věci, a mě vždycky trochu vyděsilo, když přítelkyně najednou ztichla. Připadalo mi to jako z ničeho nic, prostě najednou zmlkla. Zpočátku mě to vždy trochu vyděsilo, protože jsem měl pocit, že jsem řekl nebo udělal něco nevhodného, co jsem neměl a ona se asi urazila, ale opak byl pravdou, jen se dostala na vyšší úroveň vzrušení, kdy už si to nechtěla kazit nějakými řečmi a rozptylovat se povídáním či odpovídáním a chtěla si to už jen dál tiše a maximálně užívat. Když mi to ale vysvětlila, tak jsem si na to postupně zvyknul :-)

MILUCH: Já to taky nelámu přes koleno... jen k tomu mluvení prostě moc neinklinuju. Už jsem se setkala i s tím, že partner mluvil dost a očekával odezvy a mě to jakoby rušilo... :-)

ROUMEN: V tak dlouhém a sehraném vztahu, jaký tu popisuješ, jsem asi ještě nebyla.... :-)

MORGAIN: U nás je to podobný, známe se dost dlouho a dost dobře, takže řeči v podobě instrukcí či navigace jsou zbytečné, stačí náznaky, pohyb, vzdech, často ty signály jsou už podvědomé a automatické. Takže řeči vedeme v rámci té hry či předehry nebo svádění či flirtování nebo škádlení a provokací. Když už pak "jde do tuhýho", tak jsme většinou potichu - žádné hlasité projevy, jen funění a tiché vzdechy (asi pozůstatek z doby, kdy nebylo radno upozorňovat zbytečně hlukem na to co děláme). Přítelkyně tedy během orgasmu občas hlasitěji sténá či úpí (těžko ty zvuky popsat) a mě jako reflex z dřívější doby zůstalo, že když mě uspokojuje rukou či ústy, tak těsně před hlásím "'Úúúúž..." :-)

MILUCH: Roleplaying je výrazně otázkou cviku, řekla bych ze svých zkušeností... A už jsem hrála nemálo rolí hodně odlišných od toho, jaká jsem, a lidi mi to věřili (někdy až překvapivě hodně).

Nicméně moje otázka směřuje k samotnému tomu mluvení. Co konkrétně říkáte je spíš nádstavbou na původní otázku.

Rozvedu, proč se ptám, možná to pak začne víc dávat smysl. Ptám se proto, že toho sama moc neříkám. Přijde mi totiž, že mluvení je mnohdy ten nejméně zajímavý způsob, jak něco vyjádřit. Přijde mi, že komunikace neverbální cestou je mnohem intimnější a že se pak lidi mnohem intenzivněji soustředí jeden na druhého. Opět přirovnám v tanci, kde můžou být kroky dělané na základě nějaké domluvy, nebo na základě naučené rutiny (kde pokud nejste dokonale sehraní, tak to skřípe) a nebo se dá tančit jen tak. Improvizovat a postupně v tom druhého poznávat. Učit se ho s každým dalším pohybem a plně vnímat, jak na to reaguje. To je pro mě tanec nejhezčí a v posteli to vnímám podobně. Jasně, že bych uměla říct, co se mi líbí, a poslechnout si to od partnera, ale je pro mě mnohem zajímavější na to vzájemně přicházet. Postupně. A i lehké přešlapy k tomu patří a svět se kvůli nim nezhroutí. A pro mě jsou navíc do určité míry sbližující i ty...

MILUCH: Však se ptám na jakékoliv mluvení, ne jen na vyznávání lásky.