MORGAIN: :-) Píšeš fakt jak z Vesmíru.:-))) Taky mám poslední dobou dojem, že na mě muži reagují jinak, než dřív, dostala jsem se dokonce k tomu, že jsem se po několika desetiletích nepříjemné rozzuřenosti mohla přitulit k tátovi. Doslova jsem se do něj schoulila...a svět se mění. Už rok si můžu dovolit manžela požádat o to, aby mě objal, když jsem smutná (něžně), nebo rozzuřená (pevně). Banalita, ale pro mě výsledek obrovské práce....

GRANTORINO: No, a já jsem na to psala, že s tím se setkávám minimálně. Naopak se obvykle setkám s normální reakcí typu obejmout, vzít kolem ramen, konejšit atp... A neuvědomuju si, že by se někdo v mém okolí někdy nějaké ženě za to vyloženě posmíval. Chlapovi ano.

I třeba u dojemného filmu, žena dojatá být může a obvykle to nikoho nepohorší, ale chlap, který by si beknul v kině by byl považovaný za fakt divného.

Ale možná se prostě pohybujeme každá ve výrazně odlišné společnosti... kdo ví.

EVA_: já mám taky spoustu obran, zamlada byly potřeba, teď se jich postupně zbavuju. Jde to teda hooodně pomalu, protože mít je je do určité míry výhodné (člověka se nic nedotkne).
A k tvému poslednímu dotazu - rozhodně to nebude fungovat, pokud se je bude snažit osekat někdo zvenčí (tj. kdokoliv jiný, než dotyčná osoba, protože to může být vnímáno jako dosti ohrožující nebo tak něco).

GRANTORINO: Ok, zpětná vazba pro něj, ale asi mu fakt nerozumíš.
MRDOOM: se snažil něco sdílet. Trochu neohrabaný způsob plně odpovídá té "čínské zdi". Nicméně, pravda, Morgain a Eva mluví o něčem trochu jiném.

Ale proč na to reaguju: Byla řeč o tom, že možná každý muž, i když to tak přes obranné valy nevypadá, v sobě může mít tu schopnost vcítit se a prožívat skrze ženu její pocity. No a ono ho to osloví a mluví o svých obranných valech, a nevypadá to, že by je považoval za něco co se mu líbí a s čím by byl spokojený (a to je z pozice silných obranných valů otevření se), no a ty ho setřeš.
Nechci nikoho opravovat, umravňovat, kritizovat - spíš upozornit na proces. Vím, jaké to bylo se přes ty husté obranné valy prohrabat k nějakému poznání citů a že ani moje reakce nebývaly nijak "hladké", stejně tak nebývaly pochopeny, a jejich odmítnutí zraňovalo o to víc, o co bylo těžké vůbec nějaké neohrabané citové otevření vyprodukovat. Chlap to má v tomto ještě těžší, protože v citech je zranitelnější než žena, a být "hnusná bezcitná svině" je socio-genderově snáze přijatelnější, než citově otevřený muž, zvláště v mladším věku.

GRANTORINO: Se mi chce bulet, když to čtu.

Myslím, že jemné milování a erotické hry se můžou dost dobře doplňovat s jinými druhy sexu, naopak, je to mnohem rozmanitější potom, city si třeba neumím představit, že bych vypustila a něha a důvěra je absolutním základem, jinak bych si sex vůbec neužila, jsem ráda že se dá to všechno objevit u některých lidí dohromady a nemusím se spokojit jen s jednou částí téhle hry.
A hravost mě baví hodně, jsem teď mnohem spokojenější s někým, kdo má o mě i tu starostlivost a nejen, že si spolu užijeme, ale prostě cítím tu empatii vzájemnou, ne jen, že bychom byli dva lidi vedle sebe, ale jsme propojený, miluju to, i když to není dokonalá situace a není ani jednoduchá, činí mě to šťastnou.
Líbí se mi mazlit se s nim po ránu, když je unavenej, ale dělá mu to dobře, jen to mazlení, jako když se dvě kočky mazlí spolu. Jak se mi omlouvá za věci, za který nemůže, jak je pozornej ke mě a vždycky má na mě čas a snaží se se mnou trávit čas, který může. Vím, že dělá maximum, snaží se, to mě potom ten sex baví, jsem vždycky natěšená ho vidět, mám potom tolik energie když k němu jedu a když má přijet reaguje na to moje celé tělo vzrušením. Je v tom tolik energie, je cítit, je hmatatelná, miluju tu hmotu energie, která to celé vyplní, jak se to celé propojí v jeden celek, za jediným cílem vytvořit silné spojení, není pro mě důležité mít orgasmus, líbí se mi ten proces, jeho mužská energie a moje ženská, já taju, rozpouštím se a on se vrhá kupředu a nenecháva jedinej kousíček bez pozornosti, ovládne mě,nenechá mě se hýbat, čím víc se snažím unikat, tím víc mě drží, až se to celé propojí... neskutečnej zážitek. Stačí dotek, stačí polibek, nemůžeme se od sebe odtrhnout, přestože máme tak málo času na sebe, je to strhující lavina emocí, citů i pudů a to všechno do sebe zapadá. Je to vždycky jedinečnej okamžik a každého si vážím. Přítomné bytí a uskutečňování, naplňování. Přijela bych za ním kdykoliv a kamkoliv, ve tři ráno, v jednu odpoledne, kam sahají moje možnosti.

MORGAIN: To zní rozumně.:-)


GRANTORINO: Nová ikona, supr! (sorry za OT)