pokud se tyc o rozmerech X,Y,Z pohybuje ve smeru rozmeru Z rychlosti v, pak rozmer Z svira se spojici objekt-pozorovatel uhel alfa.
rozumite? jednoduche, jednoznacne tvrzeni, ktere se da bud dokazat nebo vyvratit. s tvrzenim raketa se pootáčí když letí daleko a má rychlost skorocéééčkovou se neda delat vubec nic.

snad mi rozumite.

nakonec na to také přijdete, že opravdu se raketa pootáčí když letí daleko a má rychlost skorocéééčkovou.
obavam se, ze na nic takoveho neprijdu. to ze "se raketa pootaci" je spatne (vlastne nijak) definovany pojem. neni treba receno vuci cemu se otaci. rotace se vzdy deje vuci necemu, v prostoru vetsinou vuci primce (osa).

mion kosmický např. letí 5x dál do naší atmosféry než mion laboratorní..proč ? no protože má pootočenou soustavu a je tu "rozdíl časů" ( dalatačních )
ten duvod je, ze "na mionu" pomaleji bezi cas, takze jeho zivotnost je delsi. nema to nic spolecneho s nejakou pootocenou soustavou. mion nema zadnou svoji soustavu. stejne jako ji nema nic. soustava je volitelna abstrakce.

prvni 3 strany vicemene rekapituluji zakladni vztahy pro M-M experiment. na strane 4 jsem se 'zakoukal hloubave na obrazky tri kruhu & uvidel postupne pootaceni situaci'.
az sem dobry. nutno ale dodat, ze to tzv. pootaceni se tyka umele zavedene veliciny (situace), kterou na obrazcich predstavuje prepona pravouhleho trojuhelnika. tahle vizualizace ale vychazi z toho, ze pravouhly trojuhelnik je 'znormalizovan' tak, aby jeho prepona byla konstantni. to ma za nasledek, ze se meni delky odvesen. coz ovsem u realneho experimentu tak neni, delka kolmeho (ke smeru pohybu) ramene michelsonova interferometru je porad stejna. cili ty trojuhleniky zobrazuji jen vzajemne pomery stran v danem trojuhelniku. predstavuji tedy abstrakci.

co v dokumentu chybi, je skutecny dukaz. neni v nem ukazano, jakou spojitost maji strany toho trojuhelnika se vztaznou ci souradnicovou soustavou telesa (interferometru). to ze se zobrazeni abstraktni funkce projevuje jako rotace jeste neni dukazem, ze rotuje soustava. to by se nejdriv muselo ukazat, jak soustava s tou preponou souvisi. to v dokumentu neni. je tam pouze tvrzeni, ze toto pootaceni je zaroven pootacenim soustav.

pozn. 1: na obrazcich interferometru (na zacatku & na konci, pripadaji mi oba stejne) jsem si povsiml oznaceni dvou souradnicovych soustav. jedna pro desku, druha pro foton. nevim, jestli je to zasadni nepochopeni M-M experimentu, ale souradna soustava pro foton mi nedava smysl. jednak tam jsou fotony dva (jeden leti paralelne, druhy kolmo) & oba leti rychlosti svetla. nema tedy absolutne zadny vyznam delat jakekoliv porovnavani mezi soustavami pro foton & desku. navic soustava fotonu se jeste pohybuje spolecne s deskou (s celym interferometrem).
v M-M experimentu je jedna ze soustav vlastni interferometr, druha soustava je 'eter'.
podle vypoctu (viz strana jedna & dve dokumentu, pripadne feynman) by casy, kdy dva fotony doleti (vrati se) k beam-splitteru B mely byt ruzne. experiment ukazuje, ze jsou stejne. coz zavrhuje hypotezu existence 'eteru', ale negativni vysledek experimentu je vysvetlen lorentzovymi transformacemi.

pozn. 2: zajimave je zamerit se na bod, kolem ktereho se prepona otaci. kdyz se tento bod (coz je stred tech kruznic) polozi do realneho systemu (treba interferometru) vyplyne z toho zajimave zjisteni, ze osa otaceni lezi nekde mimo interferometr, navic se pohybuje (podle rychlosti interferometru).

ja uz jsem se tim nakonec prokousal, & skutecnost (co znamena pootaceni soustav) je mnohem prozaictejsi :-)

• pootaceni.xlsm