NYRLEM: a proc to neudelas sam? normalne bych byl ustepacnej, ale protoze ses mi sympatickej, tak to hazim

KOLIK TO CELÉ BUDE STÁT?
Pro jednoduchost se zde zaměříme na systémové náklady na výrobu elektřiny. Tedy jaké budou celkové investiční a provozní náklady všech aktérů, kteří dohromady tvoří elektrizační soustavu? Toto číslo lze pouze odhadovat, a to na základě zveřejněných nákladů u srovnatelných elektráren po světě.

V tomto textu budeme používat dnešní ceny jednotlivých technologií6 a nepočítáme s jejich předpokládaným zlevňováním v budoucnu. Jinak řečeno – nabízíme konzervativní odhad: Kolik by to celé stálo, kdyby žádná z rozvíjených technologií zásadně nezlevnila?

Z tohoto pohledu by dekarbonizace v Česku pravděpodobně přinesla mírné zvýšení systémových nákladů na výrobu elektřiny. Mezi jednotlivými uvedenými scénáři najdeme jen malé rozdíly v odhadovaných nákladech.

Kolik to stojí dnes?

Aby odhady budoucích nákladů dávaly smysl, musíme je porovnat se současnými náklady. Podle hrubých odhadů Fakt o klimatu byly v roce 2018 české systémové náklady na výrobu elektřiny cca 200–260 miliard korun ročně. Z toho palivo tvořilo asi 30 miliard, emisní povolenky asi 20 miliard7, investiční náklady na elektrárny zhruba 55–115 miliard8, provozní náklady elektráren přibližně 35 miliard a zbylých 60 miliard směřovalo na provoz celé sítě, placené pomocí regulované složky ceny elektřiny9. Celkově v přepočtu na 1 kWh čisté spotřeby jsme měli v roce 2018 systémové náklady okolo 3,30–4,20 Kč/kWh.

V současné energetické krizi nicméně systémové náklady v letech 2021/2022 stoupají až ke 350 miliardám ročně (5,60 Kč/kWh).10 Většina tohoto nárůstu jde na vrub mnohonásobně vyšší ceně zemního plynu. Je třeba dodat, že kvůli pravidlům na trhu s elektřinou vzrostla tržní cena elektřiny ještě výrazněji11, což dopadá na koncové zákazníky.

PES: U.S.A. ne, ale EU ano.

PES: njn, ale to je proti WTC rules.

SHEFIK: tam se toho pere víc naráz. Odstavujou staré méně účinné elektrárny, staví nové účinnější. Ale i těm klesá koeficient využití, protože se staví "do foroty" stejně jako města duchů. A lokální guvernéři se samozřejmě na jednu stranu chtějí pochválit vedení CCP jak to u nich roste a na druhou stranu ukázat se před lidem "hele, postavil jsem vám elektrárnu"

a uhlí jim dochází, resp. "levné" uhlí. S embargem australského uhlí (ale to už snad letos skončilo, nebo nevím) se situace taky nezlepšila

JIMIQ: a stejne budujou a planujou dalsi. Jsou hladovi po energii, tak bych spis tipnul, ze to skonci inflaci, pripadne deflaci u energii/tezbe uhli, nez ze by je v brzke dobe zavirali.

TUHO: v EU se mohou zaměřit na "vyrobeno (skutečně) v EU"...

V Česku by se o tom člověk kvůli neutuchajícímu mediálnímu víru kolem prezidentské volby skoro nedoslechl, ale aktuálně největším bolehlavem pro evropské lídry nejsou ani ceny energií, a snad dokonce ani všudypřítomná vojenská hrozba Ruska. Tématem číslo jedna se stalo ohrožení průmyslové základny starého kontinentu v souvislosti s přijetím Inflation Reduction Act (IRA) ve Spojených státech.
Smyslem předpisu, rámovaného kromě makroekonomické stabilizace také potřebou nastartovat zelenou transformaci, je podpora bezemisní energetiky a dalších klimatických opatření. A to ve formě dotací a daňových úlev za stovky miliard dolarů. Na tom by nebylo nic kontroverzního, kdyby vše nebylo podmíněno nálepkou „vyrobeno v USA“ – s cílem zajistit tvorbu stovek tisíc pracovních míst a miliard dolarů v přidané hodnotě právě tam a nikde jinde.
Umíme si vyrobit zelený zítřek? Evropa hledá odpověď na začátek konce ekonomické globalizace - VOXPOT
https://www.voxpot.cz/umime-si-vyrobit-zeleny-zitrek-evropa-hleda-odpoved-na-zacatek-konce-ekonomicke-globalizace/

TUHO: Energetiku České republiky výrazně formuje několik základních pilířů, v prvé řadě je to rozvržení domácích zásob surovin. Česko patří k evropským uhelným mocnostem a pochlubit se může i rozšířitelnou těžbou uranu, na opačném konci potom stojí marginální zásoby ropy a zemního plynu, byť vysoké kvality. Z hlediska historického vývoje průmyslu je potom klíčový důraz kladen na energeticky náročné strojírenství, úzce spjaté s rozvojem a tradicí domácí jaderné energetiky. Klimatické podmínky umožňují ČR solidní využití obnovitelných zdrojů energií a vnitrozemská krajina naopak omezuje zemi v možnosti diverzifikace transportních cest a dodávek surovin. Podstatným faktorem je také výrazně konzervativní vzdělání, kvalifikace i zázemí relevantních decision-makerů, ať už na ministerstvu průmyslu a obchodu, ve vládě či ve vedení státních a polostátních energetických firem.

Tato základní, byť sekerou nahrubo tesaná charakteristika české energetiky ústí v celkem jasné nastavení domácích priorit. Využití domácích zdrojů s uhlím v čele, podpora jádra, skepse vůči obnovitelným zdrojům, snaha o diverzifikaci transportních cest surovin a emancipace od ruských zdrojů, to vše přikořeněné vědomím toho, že v daném případě je třeba s evropskou úrovní počítat jako s klíčovým hráčem s výrazným vlivem.

Je zřejmé, že v mnoha bodech toto nastavení tvrdě naráží na unijní představu o budoucnosti a podobě evropského energetického sektoru. První kritický bod, v posledních týdnech v souvislosti s havárií elektrárny Fukušima velmi aktuální, je otázka jádra. Zatímco postoj EU je spíše opatrný až negativní, pro drtivou většinu české veřejnosti i jejích politických zástupců představuje jaderná energetika neopominutelnou a neoddiskutovatelnou část energetického mixu. Současné odložení dostavby dvou bloků Temelína není způsobeno pochybami o této stavbě či obavami z japonského scénáře, ale spíše finanční situací ČEZu a manažerskými a ekonomickými aspekty projektu. Podobně se názory Prahy a Bruselu rozchází i v otázce uhlí, které patří kvůli svým environmentálním dopadům k dlouhodobě ostrakizovaným zdrojům a kterému nově přitáhne uzdu změna obchodování s emisními povolenkami v rámci EU ETS platná od roku 2013. S environmentálními otázkami souvisí i určitý odpor ČR k tomuto pilíři unijní energetické politiky způsobený primárně tradicí českého energetického myšlení (například pozice ministrů průmyslu a obchodu zaujímají velmi konzervativně disponované osoby s dřívějším pracovním zázemím a zkušenostmi v průmyslu zaměřeném na domácí zdroje a centralizovanou energetiku (snad až) sovětského typu).

Starsi clanek o prosazovani energetickych zajmu v EU kontextu

Přes obtížné prolínání domácí a unijní úrovně existuje jedna otázka, nad níž si Praha a Brusel dokáží sednout k jednomu stolu a trávit hodiny vášnivou a angažovanou diskusí. Jde o téma energetické bezpečnosti. O její podobě má ČR jasnou představu a nebojí se s ní vystupovat ani v Bruselu. Na rozdíl od dalších zemí regionu se zde navíc může opřít o domácí úspěchy.

Filip Černoch, Slasti a strasti prosazování energetických zájmů v EU
http://www.forum-pl-cz.com/index.php/cs/verejna-politika/77-filip-cernoch-slasti-a-strasti-prosazovani-energetickych-zajmu-v-eu

+ Analysis by the Buildings Performance Institute Europe has demonstrated that improved insulation in a selection of member states could result in up to 44% gas savings and cut final energy demand by 45%.

With this in mind, the commission calls on the European Parliament and member states to “enable additional savings and energy efficiency gains in buildings through the Energy Performance of Buildings Directive [EPBD], and to uphold the ambition of the commission proposal for a Regulation on Ecodesign for Sustainable Products”.

The commission recommends raising the ambition of the Renewable Energy Directive, increasing its target to 45% of the EU energy mix being renewable by 2030, which it says would require 1,236 gigawatts (GW) of wind and solar capacity. This is up from the 40% target – and 1,067GW – in the Fit for 55 proposals last year.

This would mean roughly doubling the renewable share of EU energy supplies over the next eight years, from 22% in 2020.

Within this, the strategy specifically identifies solar power as “one of the fastest technologies to roll out”. It proposes doubling current solar installations to 320GW by 2025 and then again to 600GW by 2030.

detailni rozbor REPower EU od Carbonbrief

In the event, some 80% of the expected reductions in gas use by 2030 are due to come from non-fossil sources, primarily renewables and energy saving. And 96% of the additional investment proposed by the commission would similarly be targeted towards non-fossil energy.

Notably, the commission explicitly frames its proposals as an “additional investment” that will quickly pay off by cutting the EU’s bill for fossil-fuel imports. This is in marked contrast to earlier debates over whether the EU’s climate goals were a cost to be managed or an investment in reducing the bill for fossil fuels. A factsheet on financing the new plans says:

“Additional investments of €210bn are needed between now and 2027 to phase out Russian fossil-fuel imports, which are currently costing European taxpayers nearly €100bn per year.”

In-depth Q&A: How the EU plans to end its reliance on Russian fossil fuels - Carbon Brief
https://www.carbonbrief.org/in-depth-qa-how-the-eu-plans-to-end-its-reliance-on-russian-fossil-fuels/?