MARASAN: Vám tady je zbytečné něco říkat, melete si stále svoji občasnou zelenou energii a nějaké nedostačující baterie...

Nicméně budu citovat z jednoho článku, který se Vám také nelibil...

Systémy založené na uhlí jsou vytlačovány z trhu; plyn je penalizován; jaderná energie je implicitně upřednostňována, avšak aktivně vyloučena z nástrojů zeleného financování; jako politicky přijatelné jsou uznávány pouze přerušované obnovitelné zdroje, závislé na dotacích a na spalování plynu k vyrovnání jejich přerušovanosti...

Stručně řečeno vyhazují se obrovské balíky peněz doslova do kanálu ta OZE s mizivými přínosy a ty peníze mimo jiné chybí na ty JE, díky kterým mohla být Evropa energeticky nízkoemisní (dokázala to kdysi Francie ještě před OZE šílenstvím). Takže nejen že se JE hází klacky pod nohy, ale rovnou se takto přiznává, že o nějakou ekologii nejde - jde jen o to vysát peníze na úplně zbytečné technologie a sekundárně podkopat ekonomiku výslednými drahými cenami energie (jo a trn vtip že OZE snižují cenu a že energie z OZE je vlastně prakticky zadarmo ani nezkoušejte).

MARASAN: Hinkley Point neznám, ale antijaderná bariéra napříč EU je neoddiskutovatelná...
... zvláště od chvíle, kdy Angela kvůli svému politickému vítězství odepsala německou jadernou energetiku

z ceska se stava lidr pomalu mrtve technologie.. clovek by cekal masivni investice do ulozist a reseni robustnosti soustavy, ale ne, skocit hlavou do zdi je lepsi napad

Zajímavý názor bývalého špičkového úředníka Evropské komise Samuela Furfariho, který nyní doslova hodil vidle do celého narativu emisních povolenek. V letech 1982 až 2018 působil jako vysoký úředník na Generálním ředitelství pro energetiku Evropské komise, kde zasvětil celou svou kariéru energetickým technologiím a politice. 36 let usilovně pracoval pro úspěch evropského projektu a nyní se obává jeho rozpadu. Je chemickým inženýrem a emeritním univerzitním profesorem.

ETS 2: Systém emisních povolenek je nelegální - Neviditelný pes
https://neviditelnypes.lidovky.cz/klima/ets-2-system-emisnich-povolenek-je-nelegalni.A260624_162536_p_klima_nef

Ve svém článku, který zveřejnil portál Brussels Report požaduje úplné zrušení systému emisních povolenek s tím, že jsou nezákonné, protože jsou daní a měly být přijaty jednomyslně všemi členskými zeměmi EU, nikoli kvalifikovanou většinou či ustanoveními Evropské komise. Profesor Furfari pro to dodal zásadní argumenty s odkazem na Lisabonskou smlouvu, která vstoupila v platnost dne 1. prosince 2009. Poprvé v historii evropské integrace obsahovala kapitolu věnovanou energetice.

Tato kapitola, nyní článek 194 Smlouvy o fungování Evropské unie (SFEU), odráží pečlivě vyjednanou rovnováhu. Podle čl. 194 odst. 1 SFEU členské státy uznaly, že pravomoc Evropské komise v oblasti energetiky se vztahuje na fungování vnitřního trhu s energií, bezpečnost dodávek, podporu energetické účinnosti a úspor energie, rozvoj nových a obnovitelných zdrojů energie a propojení energetických sítí. Právě v těchto oblastech politiky vyžadovala přeshraniční povaha problému společné jednání.

Členské státy však v druhém odstavci článku 194 trvaly také na výslovné ochraně suverenity v otázce skladby paliv. Opatření přijatá podle čl. 194 odst. 1, jak stanoví Smlouva, „nemají vliv na právo členského státu stanovit podmínky pro využívání svých energetických zdrojů, na jeho volbu mezi různými zdroji energie a na obecnou strukturu jeho energetických dodávek“. Formulace je jednoznačná: sdílená pravomoc končí tam, kde začíná volba mezi uhlím, plynem, ropou, jadernou energií a obnovitelnými zdroji. Tato volba zůstává suverénní výsadou každého členského státu.

Tato ochrana odráží mnohem starší zásadu mezinárodního veřejného práva: trvalou suverenitu států nad jejich přírodními zdroji, uznanou rezolucí Valného shromáždění OSN č. 1803 (XVII) ze dne 14. prosince 1962. Nejedná se o zbytkovou klauzuli ani o zdvořilé gesto vůči národním citlivostem. Jedná se o podstatné omezení pravomocí EU, které je z hlediska ústavní váhy srovnatelné s ochranou národní bezpečnosti podle čl. 4 odstavce 2 Smlouvy o Evropské unii.

Jak dále konstatuje Samuel Furfari, právě tuto dohodu postupně ruší systém obchodování s emisemi Evropské unie (EU ETS), jak byl vyvinut od revize směrnice 2003/87/ES v roce 2009 a postupně posílen v rámci Zelené dohody a balíčku „Fit for 55“. Systém EU ETS prostřednictvím celounijní ceny uhlíku vyvíjí donucovací a asymetrický tlak na skladbu paliv každého členského státu. Systémy založené na uhlí jsou vytlačovány z trhu; plyn je penalizován; jaderná energie je implicitně upřednostňována, avšak aktivně vyloučena z nástrojů zeleného financování; jako politicky přijatelné jsou uznávány pouze přerušované obnovitelné zdroje, závislé na dotacích a na spalování plynu k vyrovnání jejich přerušovanosti. Volba mezi zdroji energie již není suverénním rozhodnutím členského státu. Jedná se o rozhodnutí Bruselu, prosazované cenou stanovenou na trhu s emisemi navrženém v Bruselu. Ochrana, kterou měl poskytovat článek 194 odst. 2 SFEU, byla v praxi z ústavního textu vyškrtnuta.

Finanční rozsah systému činí tuto otázku naléhavou. Systém EU ETS vygeneroval jen v roce 2024 výnosy z aukcí ve výši 38,8 miliardy EUR a od roku 2013 celkem více než 245 miliard EUR. Od 1. ledna 2028 rozšíří paralelní systém – ETS2 – stanovení cen uhlíku na topná paliva evropských domácností a na paliva pro silniční dopravu, čímž pokryje přibližně 40 % emisí Unie, které byly dříve regulovány pouze nástroji typu „příkaz a kontrola“. Jakmile systém ETS2 vstoupí v platnost, ústavní, ekonomické a politické náklady na jeho zrušení prudce vzrostou. Čas na přehodnocení systému je právě teď, než dojde k úplnému institucionálnímu a finančnímu uzamčení, varuje Furfari.