POHODAVOLE: Taky mám jednoho staršího (už možná i 70) kamaráda z léčby, moravák co dělal číšníka a nakonec ho dělá dál, ale je rozhodnutej - to, jak každej den vidí ty pod obraz zrušený lidi mu připomíná, proč on nechlastá. Ale pro většinu lidí mít vinárnu nebo dělat v hospodě nefunguje a nakonec se napijou.
VYHULENY_UFO: No znám člověka z AA, co se taky kolem 50 srovnal a teď už nepije dlouho a myslim že ani nebude (4 léčby předtim během celého života), sice lituje, co prosral ale nechce prosrat víc. Ty AA jsou dobrý v tom, že si to člověk pravidelně připomíná, protože vyjít z ústavní léčby je teprve úplnej začátek žejo. A znám další, týpek se taky po letech konečně vysral na herák, ale u těch lidí, co to daj už člověk vidí, že se v nich něco změnilo a jsou rozhodlý, ale většinou to trvá dlouho a někdy to nepřijde včas a člověk dřív umře. Každopádně tak jako tak to asi neni život jako z pohádky, ale z jistýho pohledu bych to jako šťastnej konec bral. Těch něpěkných konců je nicméně bez debaty více...
KLATIC: Přesně, to je pak rozdíl jak se řiká mezi veselym a smutnym alkoholikem. Ten, co nenaplnil ten prázdnej prostor lidma a hlubšíma vztahama, koníčkama apod. se většinou trápí a pokud je prakticky jedinym smyslem života nepít, dřív nebo později se stejně napije, protože takovej život neni život, ale přežívání.
ASCORB: Chodíš na AA v Praze? Taky jsem uvažoval, že zajdu, nejspíš do té skupiny kousek od Anděla, tam mám nějaké známé