Jsem zpět. Každý den, kdy si kupuju a konzumuju láhev, si slibuju, že tentokrát je to už naposled a vrátím se k vytyčené suché cestě, ale zatím se to jaksi nedaří.

Ted se ke mě dostala tahle knížka. Doporučuju sehnat třeba v nějakým antikvariátu.., pro ty z Vás co komplit abstinují určitě hodně motivující a dost čtivé..

Třináctý stupeň blaženosti (Robert Tabus) | Detail knihy | ČBDB.cz
https://www.cbdb.cz/kniha-83137-trinacty-stupen-blazenosti

KEB: vodka je kristalove ciste zlo!

Děcka - už týden nekouřím :-)
(Minule jsem to tu blbě formuloval - nehulím už téměř dvacet let.)
Vím, že je to tu kapku óté, jenže mám radost, chci se pochlubit ;)
A to ostatní taky časem pude...

ANDR3_I: tvrdej je zlo. Pokud chceš balancovat na hraně, tak bez tvrdýho. Na tvrdým nikdy netrefíš bezpečnou hranici, protože tam žádná není.

ASCORB: u me jde spis o miru alkoholismu jako moznou pricinu problemu jinyho druhu. Jo delal jsem, vc. dotazniku na tabakismus a par dalsich.

WOTAR: Ja chodím na Poříčí, ale přes léto jsem mimo Prahu. 14.8. mam ale pul roku výrocí, tak si chci dojit pro znamku...:)

ANDR3_I: priznam se, ze bych uz nechtel holku, ktera pije vic nez ja. bejvalka to tak mela a jak sem nenavidel noci, kdy se vratila z tahu s absolutne skelnym zrakem a jak kolovratek opakovala, ze sou vsichni svine. nekonecny hodiny dokolecka, k tomu urazeni vsech ode mne az po vlastni rodice a kruty prechody od nenavisti az po litost.

tak to já jdu taky s barvou ven... mám novýho chlapa, no a začla jsem “trochu pít”. O mym problému ví od začátku, ale jak mě chudák nezná tak neví jak je to závažný a já toho zneužívám. Napoprvý jsem mu začla chlastat po rugbyovym zápase kde byl otevřenej bar, no a podruhý jsme spolu pili víno na svatbě mojí jediný kamarádky. On se mě snaží hlídat a vždycky to stopne, ale vim moc dobře že se řítim do průseru, jednou ho neposlechnu a zleju se pod obraz tvrdym... Což nevydejchá a já o něj přijdu.

Ono jak je léto tak mám prostě strašnou chuť pít, začla jsem mít i chuť na cigarety a kouřit :/

Strašně mě mrzí že za ty 4 roky co se snažim “nepít” vlastně piju pořád a nedokážu abstinovat delší dobu, vždycky si řeknu že to zase zkusim “jestli už můžu”... (a moc dobře vim že nemůžu).

Opravdu obdivuju všechny co s tim dokázali seknout ze dne na den a třeba 7 let už neměli ani kapku!

A jak jste se tu bavili o těch zdravotních problémech z chlastání, tak mě stačilo nějakých 10 let pití první ligy abych měla následky...

POHODAVOLE: Taky mám jednoho staršího (už možná i 70) kamaráda z léčby, moravák co dělal číšníka a nakonec ho dělá dál, ale je rozhodnutej - to, jak každej den vidí ty pod obraz zrušený lidi mu připomíná, proč on nechlastá. Ale pro většinu lidí mít vinárnu nebo dělat v hospodě nefunguje a nakonec se napijou.
VYHULENY_UFO: No znám člověka z AA, co se taky kolem 50 srovnal a teď už nepije dlouho a myslim že ani nebude (4 léčby předtim během celého života), sice lituje, co prosral ale nechce prosrat víc. Ty AA jsou dobrý v tom, že si to člověk pravidelně připomíná, protože vyjít z ústavní léčby je teprve úplnej začátek žejo. A znám další, týpek se taky po letech konečně vysral na herák, ale u těch lidí, co to daj už člověk vidí, že se v nich něco změnilo a jsou rozhodlý, ale většinou to trvá dlouho a někdy to nepřijde včas a člověk dřív umře. Každopádně tak jako tak to asi neni život jako z pohádky, ale z jistýho pohledu bych to jako šťastnej konec bral. Těch něpěkných konců je nicméně bez debaty více...
KLATIC: Přesně, to je pak rozdíl jak se řiká mezi veselym a smutnym alkoholikem. Ten, co nenaplnil ten prázdnej prostor lidma a hlubšíma vztahama, koníčkama apod. se většinou trápí a pokud je prakticky jedinym smyslem života nepít, dřív nebo později se stejně napije, protože takovej život neni život, ale přežívání.
ASCORB: Chodíš na AA v Praze? Taky jsem uvažoval, že zajdu, nejspíš do té skupiny kousek od Anděla, tam mám nějaké známé

VYHULENY_UFO: Ja bych nebyl tak pesimistickej, chce to se jen obcas podivat na lidi, kteri to zvladli. Je jich opravdu hodne, ja se na ne chodim divat na AA. Je ale pravda, ze je to pry mensina, ale dulezite je, ze nekdo existuje...

ja to beru tak, ze nejde jen ukoncit zavislost, tim vznikne prazdnota ve ktere se clovek umlati nebo ji zaplni jinym svinstvem, prerusenim zavislosti si lze udelat prostor a cas pro veci ktery chtel clovek vzdycky delat a jen o nich plkal v hospode a take pro hloubku vztahu a je potreba do toho jit doopravdy a ono to kupodivu jde a jde to kontinualne (kdo kdy spradal plany na spouse chlastu tak jiste vi jak to dopada a jak skokove chaoticke jsou pak i vzpominky na to co se delo :)

POHODAVOLE: to je v poradku, protoze ja stastny konce se zavistlostmi neverim. na to uz sem toho videl hodne, vcetne vlastni rodiny.