tl;dr / píšu to na jeden zátah bez jakékoliv korektury čeho a tuším že to tomu i odpovídá/
Zdravím, chci se podělit o svojí story, případně si rád přečtu komentáře a názory.
To, že moje pití je patologické sem si uvědomil před několika lety. Je mi 28 a piju od mládí (cca od 14 let) začínal sem na nejlevnějším alkoholu na krabičácích, plastovejch 2l vínech a výčepním pivu. Alkohol mi nikdy nedělal tolik co jiným vrstevníkům nebo lidem ze společnosti do které sem chodil. Vlivem této rezistence sem začal už tehdy konzumovat litry nejlevnějšího chlastu, samozřejmě sem do toho hulil trávu (tu hulím dodnes) a občas si k tomu loupnul nějaký to smážo. Těch cca deset let sem prožil bez problémů, vychodil sem školu, měl několik vztahů, hrál v kapelách, našel si trvalé zaměstnání a dělal co mě bavilo. kolem 24 roku mého života sem začal pociťovat, že mé pití je trochu problém. Nejen, že moje finanční situace byla žalostná, ale začaly se dostavovat první problémy - pozdní příchody do zaměstnání, práce pod vlivem, záměrné ukončení vztahu, protože mi bránila v tom chlastat si jak chci, úrazy pod vlivem. V tomhle období už mi bylo špatně i fyzicky občas, ale jel sem v podstatě model polovina tejdne pod vlivem polovina kocovina. Začal sem konzumovat kvanta tvrdého (vodka s energy drinky), za jeden rok sem měl 3 úrazy, které se staly protože sem pod vlivem. stal sem se velice asociálním, i přesto že takový od přírody nejsem. nechtělo se mi střízlivět proto abych jel třeba za rodinou atd. z kalby sem chodil rovnou do práce. V té době se mi narodil syn a já už několiik let věděl, že mám problém. konzultoval sem ho se ženou, moje žena je v tomhle skvělá, samozřejmě jí moc trápilo, že piju a mě to trápilo taky, ale nedalo se vyskočit z vlaku. Činnosti, kterým se věnuji dost úzce souvisejí s konzumací alkoholu - hudební tvůrčí činost - o víkendu konzerty a pití. v týdnu zkoušky s kapelama, pití společnosti které sem navštěvoval do jedné holdovali masivní konzumaci alkoholu, začal sem se zajímat o pivní druhy, začal sem chodit mezi domovarníky a vařit doma pivo.
letos v létě sem se dostal do stadia, kdy sem si řekl, že už dost. přibral sem na váze, měl sem 97 kg, fyzicky se cítil na padesát a nejvíc mě vyděsilo, jakožto člověka maximálně racionálně uvažujícího, že sem párkrát v noci nemohl po kalbě usnout a slyšel v hlavě hlasy.
řekl sem si že si udělám takovou pauzu a cca 10 dní sem zkusil nepít (jen sem hulil trávu), po týdnu sem skočil s kamarádem na pár piv - cítil sem se dobře, ubezpečoval sem se že když sem to vydržel týden nebude to tak hrozný, když sem to zvládl týden a udělalo se mi trochu líp. Z hospody sem se vrátil a nekontrolovatelně sem se pozvracel. ustlal si na zemi na matraci, kde sem se v křečích válel 4 dny. myslel sem si, že mám oddělanej žlučník (k alkoholu sme totiž v posledních letech přibral i maximálně nezdravé stravování). po 4 dnech sem šel k doktorovi, který mě ihned poslal na chyrurgické vyšetření, které ukázalo, že to není žlučník, ale byl to akutní dietickej problém a že mám na levé ledvině, nějaký výrůstek a jsem jinak zdravý jako rybička a játra mám jako desetiletý dítě.
navzdory tomu sem se cítil fyzicky hrozně, a jelikož mě poslali na další vyšetření s výrůstkem tak sem se rozhodl od toho dne přestat pít.
Vše sem dělal jako dřív, akorát aboslutně alkohol-free (jo rozhulil sem se, ale to nevnímám a nikdy sem nevnímal jako problém). najednou sem zažil některý věci poprvé, třeba střízlivej koncert. střízlivou party s přáteli atd. obnovil sem některé své další činnosti a zájmy, které sem vždycky dělal polovičatě nebo opilej. Zhruba v polovině abstinence mě urolog řekl že mám na ledvině nález a že to vypadá zhoubně, protože vyrostl v rámci posledních 4 let. od tý chvíle, až do výsledků všech vyšetření, sme žil v neustálem napětí a stresu, ale přirozeně sem nepil, z pitím sem se rozloučil, protože sem celou situaci vnímal velice skepticky v ohledu na moje vyhlídky do budoucna.
nakonec se ukázalo že můj výrůstek zhoubný není,je to tukovo-cévní cista. Po tomto zjištění ze mě opadl všechen stres a vědom si uplného zdraví a toho že sem dokázal nepít 4 měsíce sem odkráčel první cestou na pivo.
Ten večer sem si dal jen asi 5 piv, rezistence šla hodně do kopru, pozvracel sem se a hned na ulici na zemi slyšel zase hlasy. no nic, řekl sem si že to tak asi má bejt, že prostě po 4 měsících to byl asi moc velkej nápor. doma se z toho vyspal, druhej den měl menší kocovinu, jenže ten další den sem měl neutuchající touhu se ožrat. a tak sem se ožral, ale řekl sem si, ok potřebuješ to oslavit, budeš pít jen desítku. už mi špatně nebylo ba naopak a chuť se vrátila i po tomhle večeru a v pátek už sem si dal i vodku s redbullem (po tom sem teda zvracel krev) o víkendu sem popíjel doma a včera se zjebal pivníma speciálama.
no v podstatě se to behěm týdne vrátilo do starejch kolejí. dneska mám kocovinu, ale sem furt odhodlanej s tim seknout. říkám si, 4 měsíce je asi krátká doba. bojim se že ve středu přijde neodvratná chuť se vymocnit. no a to je tak všechno k mojí současné situaci s alkoholem.