FRDK: Po ctyrech mesicich se postavit za bar neni moc dobrej napad. Taky se na akcich motam kolem baru, ale chce to alespon rok abstinence a pokud mozno nebejt tam nikdy sam... Proste prvni rok je fakt kritickej. Nema cenu si v nem neco dokazovat...

ANDR3_I: Mno, sem si musel vzít čas, abych si rozmyslel, jak Ti na tohle chci odpovědět.
Mým cílem je nikoliv maximální omezení pití, mým cílem je naprostá abstinence. Ohledně toho jsem byl nejspokojenější, když už jsem byl víc než dva roky zcela střízliv.
Teď po tom víkendovém selhání jsem byl spíš nasraný a zklamaný sám sebou, než bych se litoval nebo 'brečel', jak tomu bylo koncem roku, kdy se mi to už opravdu vymklo z rukou a začal jsem propadat malomyslnosti.
Ta naprostá abstinence je u mě žádoucí z toho důvodu, že je víc než pravděpodobné, že jakákoliv výjimka by dřív či později opět spustila chlastopád. Jako právě koncem roku (i když k tomu se schylovalo už od léta a dost možná už od předchozího extempore koncem předešlého roku) nebo i teď, kdy jsem povolil asi měsíc zpátky, když jsem si dal malé pivko (ňáký velikonoční speciál, to přece můžu ochutnat, pro jednou) a pak další pivko k obědu na skalách v Německu (bylo mi naprosto skvěle, přece si můžu jedno dopřát, pro jednou) ...
Chci sem napsat i za jakých okolností jsem se tentokrát napral.
Nebylo to sám doma, bylo to během víkendu s přáteli. Občas takhle na akcích kamarádů vypomáhám na baru, vždy jsem to bral jako svým způsobem terapii, čepovat piva a rozlévat kaličům panáky, nebyl to pro mě problém. Tentokrát při tom, když jsem někomu lil tulamorku, něco ve mě cvaklo a přeskočilo. Když jsem pak na baru osiřel, vytáhl jsem si láhev a štamprli. Než jsem si stihl nalít, přistihl mě v této situaci kamarád. Dobrákovi důvěřivému to nedošlo, zahrál jsem to do autu a odvedl ho. Přestože jsem si v tu chvíli uvědomoval tu lež a neupřímnost a faleš a ten pocit se mi ekloval, pak jsem se vrátil a postupně se najebal. Ne s kámošema, ale sám, bokem, skryt zrakům, tak, aby o tom nikdo nevěděl. Vždyť přece abstinuju.
Druhý den jsem se k tomu kamarádovi přiznal (jako teď tady), přestože mi to je trapné a stydím se za to. Nejen proto, že jsem upil z barových zásob, které mi byly svěřeny, na které by bylo slušné nesahat. Ne proto, že bych potřeboval hlídače, aby na mě třeba příště lépe dohlížel, ale abych si toho vnitřního hlídače vytrénoval lépe sám v sobě.
Abych se vrátil k tomu, o čem píšeš; samozřejmě jsem rád, že se mi poslední roky daří 'škody minimalizovat', je to rozhodně pokrok oproti tomu, jak to bylo předtím a cítím se lépe, ale cíl mám výše a asi bude nezbytné jít více do hloubky, jak o tom píšeš Ty, s pomocí zvenčí, přestože jsem mým prvním pokusem docela odrazen a moc k tomu nemám chuť.

ANDR3_I: Ano, problém je v palici a byl tam zcela jistě už i před chlastem, ale způsob, jakým používáme alkohol k jeho vyřešení/zaplácnutí nebude to pravé ořechové. Panečku, sem objevil Ameriku ;)
Akorát mi teda došlo (věděl jsem to už dlouho, ale pořád odkládal), že to ještě nechci vzdát.

KEB: podle mne každý mluvíme o něčem jiném.
Já zjišťuji příčinu mého požívání alkoholu (sebemedikace) a vliv na moji sociofobii a úzkost, vypnutí emocí, případně ventilace frustrace (z práce, mezilidských vztahů, etc.). Zatím mi vydání touhle cestou funguje ze všeho nejlíp.
Dřív jsem všechny problémy přisuzovala pití, ale teprve teď si uvědomuju, že ta hlavní příčina je zakopaná jinde. Už prostě pití nepřisuzuji takovou váhu a moc.

FRDK: naprosto Ti rozumim, je to přesně pět let co se snažím "přestat pít". Někdy to vydržím přes půl roku, někdy jenom týden (zrovna nedávno sem si dala jeden gin&tonic se sousedem).
Ale po těch pěti letech se konečně změnilo to, že už si v tom nemáchám čumák a nevyčítám si to, a hlavně sem si přestala počítat dny kdy jsem sober (bylo to spíš po pár uklouznutí demotivační).
A taky se usilovně snažím přijít na to proč vlastně piju (co mi to dává).

THEMAKARESH: Vůbec nebrečím a naprosto přesně si uvědomuju a souhlasím s tím, co píšeš, tedy co je důležité - nepokračovat!
Proto to sem píšu, abych na to náhodou nezapomněl.

FRDK: Jsem četl takovou chytrou knížku od Nešpora a ten by ti neřekl, že 4 měsíce v hajzlu. Právě, že ty 4 měsíce si to zvládl a nemá cenu brečet nad tím, že si to jednou posral. Teď jde o to, aby ses znovu nerozchlastal a utnul to hned v zárodku.

Hm, včera jsem se ožral :-/
Zas čtyři měsíce v hajzlu.
Té odborné pomoci se furt bojím jak čert kříže.

LA_PIOVRA: No dyť právě proto jsem nepochopil to rušení z koncentrace :-)

VILGEFORTZ: tos bohuzel kapl na dementni cvicak:/ Na pricetnem:
- lidi chodi cvicit mezi dalsi psy naopak prave proto, aby si ti jejich osvojili provadeni cviku v pritomnosti jinych psu
- kdyz potrebuji prostor na nacvik nejakejho cviku, kde by mohla byt blizka pritomnost jineho psa/psovoda prekazka (typicky aport, dlouhodoby odlozeni nebo vysilacka) tak zdvorile pozadaji ostatni o vterinku strpeni

VILGEFORTZ: to je krasny tvor!:)
Hele, je malo klasickych cvicaku, kde se neco naucis. A porad je opravdu hodne tech, kde se nekoho, kdo nema NO, maskace, kanady a na psa nerve divaj divne.
NICMENE: Vse a v mnohem lepsi modernejsi verzi a vysvetleni najdes na YT, nebo si najdi nekoho, komu reknes, co chces psa naucit a on ti rekne jak na to a opravi tvoje chyby.
Cvicit musi clovek sam, cvicak je jen prostredi, kde si psovod a pes utvrdej uz nacviceny a kde muzes skladat zkousky.

LA_PIOVRA: Ale jo, neříkám že to nejde akorát s náma se nikdo nechtěl zabejvat.

VYHULENY_UFO: já myslím, že ta míra je u každýho jina a snahu vnímat se jako alkoholik bych neshazoval.
Jura říkal, že to v Opavě mají hezký, zpívali písničky, kreslili mandaly, hráli nohec, tak prý dobrý. A má papír, že absolvoval a umí se hlídat. To bylo včera v hospe vidět :)

VILGEFORTZ: mam stredni voresici a s ni X slozenejsch zkousek:)

Já to mám z druhé strany, jsem už pár let abstinent, ale rodiče se s pitím potýkali/potýkají celý život. Komukoli, kdo to řeší, doporučuju na nic nečekat a nezkoušet to po xtý zvládnout sám, protože teď to přece vyjde, ačkoli minulé zkušenosti hovoří opačně, a zajít za psychologem. Se závislostí se člověk nemusí vypořádat sám a nemusí jít hned do odmašťovny (závisí na stadiu závislosti), psycholog poskytne odstup, jiný úhel pohledu, pomůže zjistit důvody, proč člověk pije (mnohdy si je sám neuvědomuje nebo nepřipouští) a pomůže změnit chování a přístup. Moje máma pije víc jak 25 let, poslední léta je většinu roku vylitá, přesto celou tu dobu tvrdí, že zvládne přestat pít sama.