Teď v létě to svádí o něco více..
Včera jsem zatoužila po obyčejném střiku - soda, led.. a deci vína. Což zní jako super letní dívčí drink, ale pro mě je to představa hrozby. Jeden den bych se nejspíše udržela, měla ze sebe dokonce pocit, že to mám po takový době pod kontrolou. Ale pravda to není. Mně nikdy nestačilo tolik, co ostatním, já musela jet do mrtva. Ano, první sklenky mě popostrčily a já začala chrlit vtipy, přišla jsem si atraktivní, krásná. Pak ale vtip vystřídal přehnanej sarkasmus, sebelítost a touha se s někým pohádat. S narůstajícím množstvím alkoholu se ze mě stal někdo úplně jinej, afektovanej člověk.
Už je to taková doba, co nepiju a světe div se - jsem šťastná. Poprvé v životě jsem na sebe skutečně pyšná - na sebe jako matku, přítelkyni, kolegyni, kamarádku. Smířila jsem se s tím, že si s okolím nepřiťuknu. Prostě jsem si poníženě přiznala, že pít neumím. Ale za to se mi podařilo krásně zhubnout, nabýt ztracenou energii.
A nějakej střik mi rozhodně nestojí za to, abych pokoušela moc osudu.