ASIG: Ahoj, díky za sdílení. Něco mě k tomu napadá. Nebývá neobvyklé, že se i po letech chuť se napít vrátí i v podobě, v jaký si jí vlastně popsal. V nevinný chuti dát si skleničku u oběda.. žádnej těžkej craving. Současně s tím ale taky nebývá neobvyklý, že se tyhle chutě vrací v období, kdy se v našich životech začne něco dít. Teď se něco významného děje v životech nás všech. Ať víc nebo míň vědomě, ať víc nebo míň zásadně, jsme všichni ve stresu. To co se nyní na světě děje jednoduše není běžná situace, a pokud člověk nežije někde pod kamenem, prakticky se nějakému ovlivnění nevyhne. Existuje taková zvláštní úměra, že čím víc stresu kolem nás je, tím složitější může být rozpoznat, že i my jsme pod tlakem.
Nevím, proč si dřív hodně pil, ale potřeba snižování hladiny stresu je typickej spouštěč. Když si mozek jednou zvykne na nějaký zaručený způsob jak si ulevit (například pitím), tak potom když je třeba, zase si vzpomene.. a to i po letech. Chci tím říct, možná bych uvažoval na tím, jestli chuť občas si nalít víno k obědu vlastně byla úplná náhoda.
Přijde mi, že chceš mít svoje zdraví pod kontrolou a proto jsi při pozorování, že se ti to začíná vymykat z rukou, raději přestal úplně. Za nějaký tři měsíce (což je mimochodem typickej čas kdy obvykle dochází k lapsu, protože se po čase kdy už máš pocit, že to nejhorší je za tebou, ozve craving a lidi zastihne docela nepřipravený) máš najednou překvapivý chutě. Myslím, že jsi dobře vysledoval, že se s tebou něco děje.
Chtěl bych nějak odpovědět na tvojí otázku jestli to brát vážně, nebo to vlastně "nic není".
Víš, rozpoznat, jestli to nic není a zvládneš to sám je vlastně prakticky nemožný. Z pravidla to totiž poznáš až ve chvíli, kdy se to buď definitivně povede, nebo se to prostě podělá a to už je trochu pozdě. Riziko takovýho kšeftu si zvaž sám.
Rozhodně ti s tím můžou pomoct nějaké uvolňovací techniky, které tu ostatní nabízejí. To je vždycky dobrý. A to i když je člověk úplně fyzicky i psychicky fit :) Pro dobrou stabilitu ale potřebuješ většinou ty nohy alespoň dvě, a pár konzultací v adiktologický ambulanci ti může potřebnou sílu určitě dodat. Jsou zdarma, často nějak anonymizovaný, čekací doby ani dneska nejsou nesnesitelný, jsou skoro na "každým rohu".
Kdyby tě to zajímalo a jsi z Prahy, možností je hromada. Klidně můžu předat nějaký kontakt. A jestli jsi z jiného města, určitě se taky někdo najde ;)