zdravím všechny, ráda bych vás poprosila o radu/tip/pomoc v souvislosti s naší rodinnou situací.
můj bratr (30 let) se podle mně dostupných informací propil do alkoholismu/problému s alkoholem. dlouhou dobu žil u rodičů, k nimž se nyní po kratší době spolubydlení s kamarádem, které skončilo právě kvůli konfliktům v opilosti a zničení části společného vybavení, vrátil. situace začíná být neúnosná - nereaguje na naše intervence, absolutně nezvládá své chování ani péči o sebe, má dluhy, chodí domů namol a rodiče stresuje. dřív jsem si myslela, že rodiče ohledně jeho pití spíš přehánějí; stížnosti na to, jak pár dní nepřišel domů a nedal o sobě vědět, jsem brala jako hysterii naší hyperprotektivní matky. až časem mi došlo, že je to zřejmě komplexnější problém, kdy nedokáže přijmout zodpovědnost sám za sebe už jen tím, že by se vystěhoval z mamahotelu. teď tvrdí, že si bydlení shání, ale nemyslím, že je to pravda a že by se vůbec teď o sebe dokázal postarat. rodiče to bohužel zároveň bagatelizují, protože odmítají přistoupit na jakýkoli nátlak, vyhodit ho z bytu apod. své pití bratr nedokázal omezit ani v průběhu minulého roku, kdy náš otec vážně onemocněl, což byl pro mě definitivní důkaz, že se o žádné přehánění nejedná a prostě je alkoholik/má problém s alkoholem.
teď mi jde o to, co můžu dělat, resp. můžu vůbec něco dělat, není lepší držet si od toho spíš odstup? mám půlroční dítě, sama jsem měla problémy s úzkostmi a panickými atakami a toto mi opravdu na klidu nepřidává. chápu, že ve vztahu k bratrovi neudělám nic, pokud sám nebude chtít své pití řešit. pomoc jsem mu samozřejmě i tak opakovaně nabízela. ale co rodiče, mám na ně důrazněji apelovat, ať bratra co nejrychleji dostanou z bytu, ačkoli vím, že "na ulici" ho nikdy nevyhodí, nebo opravdu stojím mimo hlavní problém a je to jejich věc? je mi jich hrozně líto, přála bych jim klidný důchod. samozřejmě bojuji i se strachem, že dojde k nějaké nehodě, tragédii, že si bratr něco udělá...
předem díky za váš čas.