HANNA: Ahoj, dobře to shrnul
SM3: . Jasná pravidla jsou důležitá. Současně je důležité ta pravidla a výtky oddělit od celkového přístupu k bratrovi.
Co tím chci říct, mělo by být zřejmé, že to, co vám dělá starosti a co nemůžete akceptovat, je jeho pití a jeho chování potom, co se napije. Současně ale dál akceptujete a máte rádi jeho samotného. Tzn. neodsuzujete jeho jako osobu, potřebujete jenom změnu konkrétního chování, které vám vadí a komplikuje vám život.
Někdy lidé sklouzávají k tomu, že za pití schovají celého člověka, ten se pak cítí odmítaný celý a intervence nepomáhá, protože nastupujou různý obranný mechanismy. V praxi to pak vypadá tak, že jasně vymezíte, jaký chování je pro vás nepřijatelný a zároveň zdůrazníte, jaký jeho běžný chování máte rádi a je ok.
Chce to teda chválit a děkovat i za běžný věci, třeba že přišel domů střízlivej, že si s váma hezky popovídal, že pro vás něco udělal a tak. Samozřejmě s nějakym respektem. S třicetiletym chlapem nebudete mluvit jako s dítětem a chválit ho za to, že si vyčistil zuby nebo že ušel tři kroky aniž by spadnul na hubu. Často je taky dobrý zdůrazňovat věci z minulosti, co vám vlastně dneska schází. Třeba že jste si dřív víc povídali, jezdili na výlety, společně obědvali nebo cokoliv co jste na společnym vztahu měli (a pořád máte) rádi.
Člověk pak prostě snáz oddělí sebe sama od svýho pití a uvědomí si, že kromě toho ještě zbývá řada projevů osobnosti, který jsou ok a je fajn si je zachovat a prohlubovat.