HONZA09: obavam se ze ne, neznam nikoho kdo by si z varovani u probihajiciho alkoholismu neco vzal.

HONZA09: to je jen a jen na ní ...

zakladni pravidlo je, ze az nekdo zacne citit ze ma s alkoholem problem, je uz pozde prestavat. teda ono nikdy neni pozde, jen je to zacne narocnejsi. Me se to povedlo stahnout tak, ze piju uz jen 10° misto 14°-22° , jeste to prokladam birellem a jen jednou tydne. Ted si chci dat 14 dni a sem v pulce (jednoduse proto, ze jsem omylem poslal na dluhy vic a neni za co pit :D ) nicmene, ta sebejistota ze az budu chtit s tim neco udelat ze s tim neco udelam a ze neni jeste tak spatne mi je docela dost povedoma. Nevim jak ostatni ale take jsem to tak mel a po par mesicich abstinence zase znova, jen posunute na dalsi uroven. Na te dalsi urovni "jeste to neni tak zle" jsem zvladnul vypit 7 velkych panaku za 11.8s.

THEMAKARESH: fuj tos napsal tak přesně až z toho mrazí...
KOPRETKA: Jj tomu se říká ddo - dospělé dítě alkoholika. Je to terminus technikus doporučuji přecist

KOPRETKA zatím jede v kolejích mého vláčku. Nějakým zázrakem jsem z něj vystoupil, počítám, že před fatální srážkou. I tak toho bylo dost, za co si drbat palici, protože dlouho se konala taková ta "jenom", a pak najednou pád skoro volnej

Je mi z tvého příběhu smutno. Mám sto chutí s tebou zatřást, aby ses probrala. Při troše štěstí se budeš potýkat pouze s psychickou závislostí. Podívej se pravdě do očí a naordinuj si měsíc bez piva, alespoň uvidíš, co s tebou ten "nápoj, bez kterého si neumíš představit život", doopravdy dělá. A to, že z birellu tě narozdíl od piva bolí břicho, je naprosto scestný argument. Nejspíše se cítíš ublížená, ale věř mi, že upřímnost je pro tebe nejdůležitější, lidé kolem tebe ti totiž budou mazat med kolem pusy. Samozřejmě každý z nás ví o lidech, jejichž alkoholismus působí daleko vážněji. Ale za ty dva roky mé abstinence jsem se já vyhrabala ze sraček do výšin, o kterých se mi ani nesnilo. Naopak ti druzí padají stále níže. Přestaň dokud je čas. Protože se může stát, že za chvíli budeš ze strachu z absťáku usínat s flaškou nebo postávat v pět hodin ráno před benzínou a vyčkávat na otevíračku.

KOPRETKA: Ale ono jsou to nakonec docela povedený mentální kotrmelce...
1. S pitím vlastně problém nemám, protože všechno zvládám.
2. Nic jinýho mi vlastně nechutná.
3. Za to že piju tolik, může přítel, protože mi kupuje pivo, ale když to pivo je, tak piju, dokud všechno nevypiju.
4. Když se to začne horšit, takt toho určitě nechám.
5. Vím, jak to dopadá, když to někdo s chlastem opravdu přehání, to se mi nemůže stát.

Tak to mi asi nezbývá, než ti popřát hodně štěstí, protože to je jak z nějaký učebnice. :-)
Ale chápu, že je to nepříjemný. Vždycky je to nepříjemný, když tě někdo upozorní na něco, co by „mohl“ být problém.

Ještě malý komentář k těm vypsaným hláškám:
ad 1. Už tady bylo řečeno, aby ses nebála, že to přijde a s vysokou pravděpodobností to zvládat přestaneš.
ad 2. Když jsem chlastal fest, tak jsem taky nemohl pít nic jinýho než chlast, ostatní chutnalo divně.
ad 3. To pivo nakonec piješ ty, když se neumíš ovládnout, je to jasná známka problému s chlastem. Nemůže být přece takovej problém mu říct: „Hele nekupuj toho piva tolik.“ To není tak těžký, nebo je?
ad 4. Jo tohle je opravdu ukázkový. Zkoušet zastavit rozjetej vlak po x letech jízdy, brnkačka.
ad 5. To si myslí skoro každý alkáč, spousta z nás má tyhle případy taky dost blízko, a ví, jak to může blbě dopadnout a stejně nakonec dopadnou dost tvrdě.

KOPRETKA: nebo třeba dřív - možná se dědí dispozice k závislosti a náchylnost se dá naučit nějakým vzorcem v rodině, ale těžko to bude stejný příběh - život alkáčů nekončí ani tak tím, že někde v debaklu pojdou na tu nejvyšší možnou dávku, ale třeba že spadnou někdě, bouchnou se, usnou a tak.

KOPRETKA: to nebola výčitka, skôr dobre mienená rada...

KOPRETKA: nechce ti do toho kecať, je to tvoj život, ale takto sme tu začínali viacerí. no a následky sú dôvod prečo tu o tom píšeme.

KOPRETKA: No před tímhle pocitem, že až nastane tohle, tak s tím začnu něco dělat, protože to se mi nelíbí, bych byl na pozoru zase já. Z vlastní zkušenosti vím, že to není žádná sranda. Okna mívám takový, že si občas nepamatuji půlku večera. Zdraví rozhašený tak, že se cejtim o dvacet let starší než bych měl bejt. A stejně jsem pít nepřestal. Akorát jsem omezil četnost. Jinak když už piju, tak se vyleju úplně stejně jako vždycky. Protože to prostě jinak neumím.

IMHO když nepít, tak vůbec prostě.

KONZUM23: já myslela pod kontrolou, stylem že nedělám píčoviny, neválím se po zemi, pamatuji si co se všechno probíralo a domů jdu po svých a ještě rovně... to že toho je hodně si uvědomuji... ale jak říkám, kdybych při tom měla stavy, nevědění, tak mě to donutí přestat, protože ty stavy nesnáším.
A kde si vyčetl, že se nechávám kolébat pocitem, že je vše ok? vím, že není, ale dokud nebudu mít okna, nebo se nezačnu chovat jako píča, a nebo mi prostě doktor neřekne že mám v prdeli játra, tak se mi ten důvod nepít blbě hledá....

KOPRETKA: to mi nepřijde vůbec jako "pod kontrolou". Ono "když je mi blbě dám si kolu" většinou skrývá tu další sekvenci - "aby mi blbě nebylo a já mohla dál lejt."

Začarovanej kruh tady začíná (jen hádám) někde u potřeby konzumace obrovského množství tekutiny během dne - nebo výplně "bezčasí", kde se to zase blbě pozoruje, protože jsou to v podstatě kulturní návyky - počkat po práci do noci v hospodě a pak až jít domů / nutnost socialisace s kompaněry a podobně. být tebou bych se nenechal dál kolébat pocitem, že je vše ok, ale prostě se spíš nechal postrašit.

KOPRETKA: Ale že si teda docela ukrutnej alkáč, to víš?

KOPRETKA: jo a ještě dodám, že když začínám mít pocit, že jsem po těch pivech opitá.. tak přestanu a dám si kolu... a klidně za dvě hodiny zase vyklopím další 3 piva.. Prostě velice ráda jsem nad věcí a mám ráda přehled o tom co se kolem mě děje. Takže pokud začínám mít pocit, že toho je moc, tak toho nechám. A ted nemluvím jen o pití, ale tak o všem co se za večer kde potká.

ANIKEVESTIFEX: tenhle pocit jsem poprvý zažila v 16, kdy mě dotáhli domů a já poblila mámu, kámošce udělala moncla a vůbec bylo to na tu pidi vesnici takový fajnový..))
párkrát se mi to stalo(psala jsem si vždy na záchodě poznámky o čem se bavím, abych pak měla z čeho vzpomínat)a Naposledy asi v 25, kdy jsem zjistila, že ty stavy mám po tvrdým alkoholu. Od té doby si dám max 3 panáky... A to jako musí být (narození dítěte, nebo něco fakt dost velkýho) a stejně si myslím, že tak 10 let už dám max jeden.
Ale těch piv jsem schopná za večer vypít i 20 a pamatuji si všechno...
Problém je, že mi pivo strašně chutná, nevím co jiného kromě kafe se dá pít, aby mi to chutnalo a neměla jsem akutní potřebu se zeblít...
No a jak mi chutná, tak to kolikrát bývá denně i 8 kousků... i více.. a normálně funguju...(dřív jsem si koupila tak tři lahváče a byl klid, ted dokud je v lednici hlazený pivo tak piju a můj muž mi chce dopřávat, tak mi každý ráno naplní lednici, začarovanej kruh)
Pro mě bohužel, protože kdybych nefungovala, tak budu mít výčitky.. a dokážu se udržet, tak jako s těma panákama.
Takhle vím, že to není úplně zdravý, ale asi dokud mi doktor neřekne, že mám v prdeli játra, tak si nedokážu to pivo zakázat.. Suchej únor jsem nikdy nezkoušela, bo prostě vím, že budu mít problém vydržet bez piva i týden, né-li dva dny. a po birellu mě nehorázně bolí břicho..(((

KEB: Je to individuální no, nejvíc to je pro ty co maj fakt velký bažení, že se při pohledu na ten svůj chlast rozklepou. Tohle je asi častější u jiných drog, který je ale lehčí nemít před očima, ale některý alkoholici to taky maj. Pro mně spíš byly nepříjemný ty situace, kvůli kterým sem pil, se svojí sociální fobií jsem to tim kompenzoval a to pak nešlo. Co jsem četl, trvá tak 1-2 roky, než si člověk zvykne na nový fungování a do tý doby je lepší být opatrnej a z osobní zkušenosti to můžu potvrdit. Dát si pivo už by pro mně bylo nějakym způsobem nepřirozený a nezvyklý a ta představa je divná a odrazující, ta vzpomínka je nějakym způsobem vzdálená. A moje okolí už je na to taky zvyklý, stále chodim mezi alkáče, se kterýma jsem pil, ale naštěstí to nikdy nebyly případy, který by neměli jinej životní program a moji abstinenci plně respektujou. Za roky abstinence se mi nejvíc osvědčilo odpovídat po pravdě proč nepiju, lidi daj pak okamžitě pokoj. Nevytahuju to aktivně, ale když řeknu, že jsem byl v odmašťovně, nikdo už nemá potřebu dál se v tom hrabat.