Mě na tom nejvíc deptá ten pocit, že jsem úplně marná ve smyslu, že se bavím s lidma o zajímavých věcech poměrně - po pár pivkách je člověk otevřenější, že jo. No ale pak se to opět zvrtne a já druhej den nevím vůbec o čem jsme se bavili a je to dost debilní. Prostě nemám ráda ten pocit, že jsem hloupá, vypitá, nic si nepamatuju. A to je to třeba jméno člověka, kterej mi ho už řekl xkrát a známe se několik měsíců.. Děsný. A taky prostě ženská a chlast musí bejt dost děsivá kombinace, když to přeženu. Myslím, že moc roztomilý to není a jsem dost odpudivá v tom stavu, kdy mám 12 piv...
Jestli je možný to umět udržet na tom, že si člověk jednou za čas dá 4 - 5 piv, dobře si pokecá, půjde domů a bude si pamatovat věci a nezvrtne se to, tak by to bylo fajn.
Ale jakmile vím, že mám druhej den volno, tak po 4 pivech spíš chytnu slinu... Což směřuje k tomu, že mít práci, ve který člověk nepije je dobrej první krok. Ale zase pak nedostatek času člověka tlačí do toho módu, že "jupí, mám volno, můžu jít na pivko".. No, takže je to oříšek trochu.