KOPRETKA: Díky za reakci. Chápu, co píšeš. Taky na mě často doléhá otázka "A co je jako špatně na tom, vypít pár piv?" Však to dělá celá republika téměř. Na to ale seru, ať si kdo chce dělá co chce, pokud se v tom cítí pohodlně. Míváš kocovina? U mě třeba občas je motivace nepít to, že jsem druhý den ok. Jinak jakmile můžu a mám příležitost, piju pivko taky. Každopádně si myslím, že je na hovno takový to rychle to do sebe naklopím, protože mám na to chlastání málo času. S tím se potýkám dost... a další dobrej důvod tolik nepít by mohl bejt finanční. Však já furt brečím, že nemám na nic love a tak a přitom na hospodu/aspoň na lahváče mám vždycky....

FRDK: otava má pravdu, dokud nevystrizlivis, tak je to debata k hovnu. První krok je, že místo focení a postovani flašky na net, ji chytneš a vyhodis.

FRDK:
1) vystrizlivi
2) uvedom si a priznej si ze mas problem
3) zacni ho resit

FRDK: dej si pozor, aby na to řada přišla dokud je ještě čas.

XINDL: Zkurvený, zničený život?
Neznám.
To jako nenaplněný třeba? Zbytečný?
Plný frustrace, osamělosti a toho slova na dé, které nemám rád..?
O tom bych si něco poslech...
Jasně, vždycky může být hůř.

To byla názorné ukázka, pokud se tady ještě někdo nesetkal s alkoholickou sebelítostí ;)

Léčebna? Všechno bude, až na to opravdu přijde řada.

BURKHAR: jsi závislý, to už jsi poznal sám.
Ne, s drogou (alkoholem) nelze uhrát nějakou dobu remízy.
Jediné dlouhodobé řešení je úplná abstinence

Když je to tady tak přiznávací, tak se přidám. Co začaly loni první lockdowny a ještě se k tomu přidaly chronické problémy se zády, začal jsem docela lejt. Večer aspoň pět lahváčů "na bolest" a spát. Ve dnech, kdy jsem nepracoval u kompu (nebo to přes bolest zad nešlo), jsem si dal klidně i deset piv na zahnání deprese a bolesti. A to už mi přijde moc. Někdy v zimě jsem si dal pauzu asi na dva týdny, první čtyři dny to bylo peklo. Normální delirium, motala se mi hlava, studenej pot na čele, třes, noční můry. Pak jsem to po těch dvou týdnech nevydržel a dal si pivo a bylo mi dobře. Teď jsem na tom tak, že dokážu pár dní nepít, ale trpím. Kombinace samoty, depresí a existenciálních starostí. Pak se (většinou je to spojené s tím, že se za mnou na chatu někdo staví na návštěvu) zas zleju. Stačí mi pět piv a brko a jsem tam zas. Ta chuť na to pivo. V létě se to dá zvládat kočírovat, protože je pořád co dělat, pokud mi to záda dovolí. Nicméně mám obavu, že s podzimem a zimou tu zas budu totálně izolovaný a začnu lejt víc. Protože v těch chvílích se můj život točí v kruhu práce - topit v kamnech - venčit pejsku. A jak je brzo tma, spustí mi to chuť na pivo. Co byste doporučili? Mám se hecnout a zkusit to úplně vysadit? S depresema chcu výhledově navštívit psychologa / psychiatra, protože někdy je to strašné peklo. Zatím se mi daří to odfiltrovat nějakou činností, mentálním cvičením, telefonáty s blízkými, tvořením hudby. Ale bojím se té zimy.

FRDK: léčba. Hned. Máš zkušenost z minulosti, že to jde zastavit, nečekej, až ti to zkurví život

FRDK: Drahý vole, tohle nemaž, díky!
Přeju aspoň hlubokou bezesnost co nejdelší

Dodám, že můj celoživotní přítel, kamarád od dětství, jde zítra na operaci jícnových varixů.
Finální fáze cirhozy. Pořád tomu nemůžu uvěřit. Ani on.
Přesto pořád liju.
To je konec, tádydádydáá
Nevím, jakého smajlíka tu dát, emotikon sarkasmu, děsu a smutku a veškerého vnitřního rozkurvení tu asi není...
Jsem ožralý, omlouvám se.

WOTAR: Pane Höschle, Váš osekaný, přesto kultivovaný projev a věcné názory k vyřčeným problémům nás ostatních 'lůzrů' (no offence) shledávám už poněkolikáté velmi trefné a výstižné. Poklona, klobouk atakdál. Seš fakt dobrej ;)

Nicméně jsem tu zas po čase, abych se svěřil. Minule, před lety, když už jsem byl na cestě a začal tady sdílet své poznatky, mi to, možná, svým způsobem, pomohlo; skoro tři roky jsem byl clean (poslouchám teď znovu Depešáky).
Poslední dva, tři roky, se to u mě postupně lámalo, úplně se to zlomilo, znovu, někdy před rokem, právě teď je to minimálně, co já vím - od dubna někdy, kdy jsem měl možná dva, tři střízlivé dny. Každý den, v závěru, než vytuhnu, vyslopu půl litru až litr tvrdého nebo dva a více litrů vína (aktuálně tři a půl, od rána).
Nemůžu se odrazit. Zatím pořád funguju, ale něco brzo odejde.
Veřejně se tady k tomu přiznávám a znovu zkouším, co už mi jednou (možná) pomohlo. V poradně to se mnou po roce zabalili.
Nevidím už moc neději se z toho vyhrabat, popravdě.
Možná třeba stud z toho, že to sem napíšu (a pak nejspíš smažu, jakmile vystřízlivím), mě donutí vzít situaci zase nějak znova do svých rukou.
Nebo taky ne a jen se ztrapním a znemožním...
Prdlajs stud, to už nefunguje. Nevím, zkouším.

Poslední nové příspěvky jsem nečetl, páč momentálně cítím potřebu víc mluvit než naslouchat, pardon.

MATHESIK: Každej:) Alkohol je v dlouhodobém horizontu stresor - mozek uklidní, ale tělo jede naplno. Poruchy spánku jsou klasika (alkaci nestojí ráno v 5 u nonstop benzinky protože je to baví;))

Ale jinak...mne stačí nepit pár dní a spím skvěle. Ale ja zas nejsem úplně hráč první ligy...těm se to rovná asi dyl

Ahoj, chci se jen zeptat. Mám generalizovanou uzkostnou poruchu, chlastam od střední, bez piva si život nedokážu představit. Pár excesů s oknem bylo, ale naštěstí se nikdy nestalo nic strašnýho. Žeru escitalopram, čekám až se na mě dostane řada s terapii, na placenyho terapeuta nemám peníze. Pořád si říkám že do hospody chodím abych se netrápil sám doma + se mi po pivu vždycky dobře spalo. Poslední dobou ale nemůžu usnout ani nalitej. Mám v noci strašný stavy. Když nad ranem usnu a mám zrovna volno, jsem schopnej spát i 16 hodin. Máte někdo podobnej problém? Za jak dlouho se vám srovnal spanek když jste vysadili chlast?

Díky moc za zprávu a držte se vespolek!