• úvod
  • témata
  • události
  • tržiště
  • diskuze
  • nástěnka
  • přihlásit
    registrace
    ztracené heslo?
    CLOWNZEPPAALKOHOLISMUS ANEB PŘESTÁVÁME CHLASTAT,UŽ NÁS BYLO DOST,RADY,TYPY,ZKUŠENOSTI...
    Taky už máte pocit,že spíš než zábavá je to sebedestrukce a víc než relax je to faux pass,podělte se o své zkušenosti,jak zapásíte,prohráváte a vyhrávete s falešným přítelem Alkoholem... Existuje pouze jedna cesta, jak lidi milovat, a tou je milovat je takové, jací jsou. A nádherné je na tom to, že když je mliujete jací jsou, tak se začnou měnit. Ne podle vašich představ - začnou se měnit podle své vlastní reality. Když je milujete, promění je to. Ne přesvědčí - promění. Obnoví se, dosáhnou k novým výšinám bytí. Dojde k tomu, ale v jejich bytí a podle jejich vlastní přirozenosti.Pomáhejte lidem, aby byli přirození, pomáhejte lidem, aby byli svobodní, pomáhejte lidem, aby byli sami sebou, a nikdy se nepokoušejte nikoho nutit, tahat a tlačit a manipulovat... http://psychologie.cz/az-do-dna/
    rozbalit záhlaví
    VOYAGER
    VOYAGER --- ---
    TRUPEEK: to nejdulezitejsi (klíč) je v nas .. je treba se vnitrne rozhodnout .. nikdo to za nas neudela
    THEMAKARESH
    THEMAKARESH --- ---
    TRUPEEK: Přeju hodně sil. Jenom bych dodal, že tu závislost nemáš na tvrdém alkoholu, ale na alkoholu obecně. Chlastat tvrdej se začíná obvykle v pokročilejším stádiu alkoholismu, jak ti roste tolerance na vychlastané množství. Skrze tvrdej seš pak schopnej během kratší chvíle se dostat do požadovaný úrovně nalití. Jak to popisuješ, je to úplně typický. Taky se mi stane, když mě zachvátí relaps, že mám nejdřív jenom chuť na pivo. No, a najednou koukám, že uběhlo pár měsíců a místo několika piv tahám pár flašek tvrdýho.
    TRUPEEK
    TRUPEEK --- ---
    Ahoj, včera jsem konečně dospěl k rozhodnutí přestat pít alkohol. Zároveň jsem se objednal do adiktologické ordinace u Apolináře, protože pokusy zvládat závislost sebekázní vždy po nějaké době selhali. Alkohol jsem pil od svých 17 let a vždy jsem ho bral jako skvělý prostředek, jak pořádně zapařit. Bohužel před devíti lety mě potkala údálost ze které jsem si odnesl postraumatickou stresovou poruchu. Už v té době jsem začal alkohol zneužívat k tlumení rozjitřené psychiky, začal jsem se svými psychickými problémy léčit u velmi dobré psychiatričky a bral zhruba rok medikaci. Vše se postupně zlepšilo a i alkohol jsem užíval velmi sřídmě. Po zhruba dvou a půl letech jsem měl pocit, že už je vše v pořádku a po dohodě jsme léčbu ukončili. Začal jsem se vracet do normálního života a občas zapařil, ale nic hrozného. Časem jsem si našel nový vztah a založil novou rodinu. Byl jsem štastný. Bohužel moje nedořešená minulost se stále vracela zasahovala i do nového vztahu. Do toho velké finanční starosti, ke kterým se přidalo i to že když to sečtu, tak táhnu domácnost a děti finančně skoro sám již 12 let. Neustále jsem z toho byl ve stresu. Již před covidem jsem začal chodit pravidelně skoro každý den cestou z práce na dvě piva a zdržel jsem se cca půl hodiny. To mě uklidňovalo a omlouval jsem si to jako odměnu a přepnutí z práce. Časem jsem začal ale přidávat tvrdý alkohol, nejdřív hlavně když jsem šel někam večer na delší dobu. Nakonec už jsem skoro nešel na pivo, aniž bych si aspoň jednoho panáka dal a dělal jsem to i tajně. Před rokem jsem se opět vrátil k psychoterapii, protože jsem zjistil, že posttraumatická porucha není dořešena. To mi docela funguje. Bohužel jsem si mezi tím vypěstoval slušnou závislost na tvrdém alkoholu a to tak, že je tam silné nutkání, které nejsem přes veškeré sliby sobě i rodině schopen ovládnout a občas to dopadne nějakým excesem, kdy se zliju, mám okno a nevím, jak jsem se dostal domů. Není to o denním pití, ale o tom, že někam jdu, mám předsevzetí, že si dám pár piv a pojedu domů. Takhle se domluvím se ženou a pak to opakovaně poseru. Držel jsem poslední dva roky úspěšně suchý únor a potom vždy pil nějakou dobu velmi málo (rozumně), bohužel se to pak vždy znovu rozjede a dojde k dalším excesům.
    Dlouho mi trvalo si přiznat, že závislý jsem, teď už to vím a chci se s tím poprat. Už jsem zvládl v životě hodně těžkých věcí a tuhle musím také.
    Kvůli sobě a mé sebeúctě, kvůli dětem na kterých mi hodně záleží a kvůli, ženě která mi byla v těžkých chvílích oporou a já chci být pro ni.
    Tahle skupina mi byla a je inspirací.
    Občas se podělím o své postřehy, nebo si přijdu pro radu.
    NAMATHUR
    NAMATHUR --- ---
    CLOWNZEPPA: drž se!
    VOYAGER
    VOYAGER --- ---
    CLOWNZEPPA:Je to par dnu tak jsem prepocital jak jsi tam uz dlouho a ocekaval prispevek ..
    Gratuluji, ted uz jen vydrzet a nesklouznout nikdy zpet.. ani za 20 let :)
    CLOWNZEPPA
    CLOWNZEPPA --- ---
    Tak to mám za sebou. Nebudu říkat, že když jsem se tam vracel. Tak, že se mi chtělo. To opravdu nechtělo, ale vnitřně jsem cítil, že je to správné rozhodnutí. Bez pochyby to mělo úplně jinou dimenzi. Vracet se tam sám, střízlivý, připravený, odhodlaný než li když mě tam přivezla Sanitka. Vykolejenýho jak vlak. Celá ta zkušenost je dost nepřenosná. Je to něco mezi kriminálem, polepšovnou, internátem a nemocnicí. Dalo mi to hodně a občas mě to tam nesnesitelně sralo, ale na druhou stranu jsem cítil nějáký proces a změnu a to i ty špatné chvíle kompenzovalo. Co mě překvapilo byla koncepce pavilonu 18. Měl jsem za to, že tam léčba skutečně začíná a pavilon 31 je jakýsi warm up. ale k mému údivu na pavilonu 18 bylo dvakrát tolik lidí a dvakrát méně personálu, což se odráželo na kvalitě. Nejvíce úporná byla ranní komunita, která měla bez nadsázky socialistickej nádech a chyběl tam tomu teamu jen transperent nad hlavou a lá NOVÁ EPOCHA LIDSTVA. Na 18ku mě přeřadili až za 14 dnů. Ač jsem tam šel s tim, že tam půjdu hned. Nepřiznali mi dny strávené v karanténě. Ač domluva zněla, že mi počítany budou, ale to, že tam to, co se řekně neplatí. Je vcelku běžné. Absurdita a pokoušení nervové soustavy je tam v kurzu. S obhajobou, že je to vlastně trénink na skutečný život tam za branami. Ta léčba je stavěna hodně na diskomfortu a častokrát až absurdních situacích. Každodenní otázka sestry u snídaně na co je ta termoska ve mně vcelku uvízla:) Každopádně ta mrcha závislost tam hraje hlavní roli a člověku se tam dostane spousta aspektů, kterých by se mu venku nedostalo. Měl jsem štěstí v tom, že se tam sešla ve směs dobrá sestava, který ten začarovaný kruh závislosti chtěli změnit. Moc mě bavily terapetické skupiny. Bylo to častokrát hodně emotivní a otevřelo to v mnohém oči. Bylo to nesmírně přínosné. Ta barvitost v komunitě byla hodně dynamická. Pro zmínku tam byl profesor historie, popelář, právník, žokej, kuchař, manažer z pivovaru atd...S některými z nich se z nás stali přátelé. Věřím, že i ta buzerace, která tam byla na denním pořádku mi dá zpětně větší smysl a musím přiznat, že pozvolna dává. Týden před odchodem tam bylo vcelku halooo...Pokoj kverulantů viz cápek, kterej projel 12 mega, chtěl skočit pod vlak, ale místo toho rozsekal policajty a jejich auto, který mu to přišli rozmluvit, až démonická kedra z Mostu, přesmaženej mladíček, kterej všude byl a všechno znal, vypitej fanoušek okresního přeboru se zjevnejma známkama alko demence a jeden přesmaženej hermafrodit se tam sjeli a ožrali. Šílenost a vlastně i výsměch všem, kteří tam se sebou něco přišli udělat, což byla většina. Došlo tam po tom, co se to provalilo k agresi a opravdu to nebylo ani trochu dobrý. Následně plný pavilon policajtů. Všechny je vyházeli z minutu na minutu a my jako komunita jsme byli potrestáni tím, že nám zakázali nákup za to, že jsme je nenahlásili dříve. Při tom to bylo zjevný a ty sestry to museli vědět. Jen to bylo jejich pochybení a nechtěli si dle mě dělat zbytečny zle. Mysleli si, že se z toho vyspí. Největší paradox je, že to nahlásil jeden z nich a muselo se to řešit. Beze sporu mi nejvíce dal pavilo 31. Což je taková předléčba. Dělal jsem tam předsedu komunity a upřímně mě to moc bavilo. Kluci ke mně měli důvěru a člověk zaměstnal více hlavu. Hrozně se to tam točilo a byly jsme tam v jeden moment odpravdu silná sestava, že i sestra, která tam pracuje přes 20 let říkala, že takvou svornost nikdy neviděla. Hodně jsem se vnitřeně uklidnil a zapracoval na emoční inteligenci a sebeovládání.Měl jsem opravdu hodně ošklivé panické ataky, který mi alkohol velmi ochotně zesiloval. Ty prakticky odezněly. díky medikaci, co mi tam nasadili.Měl bych to zobat ještě 3 až 4 měsíce. Narazil jsem v léčbě na chlapíka, co se napil po 20 letech. Nabídnul mi práci. Tak teď s ním dělám restaurátorské práce a jsem za to moc vděčný. Chutě nějak nejsou. Byl jsem párkrát na AA a zvažuju doléčování a sem tam se zajet podívat na doléčovací skupinu s Nešporem a připomenout si tam ten strávený čas...poomohlo mi to a opravdu je vše lepší, když člověk nepije...
    THEMAKARESH
    THEMAKARESH --- ---
    ANIKEVESTIFEX: Duše a životy. Člověk si ani neuvědomí, a najednou se ocitne v hrozný pasti. Z ní se pak dost blbě dostává.
    ANIKEVESTIFEX
    ANIKEVESTIFEX --- ---
    Jinak já dala suchý únor. Takže jsem šťastná, aspoň trochu urovnání vztahu k alkoholu.
    Vtipný je, že do toho se mnou šlo asi 8 lidí a většina nedala ani první víkend a ani se nad tím nepozastavili.
    Tady se ten alkoholismus prostě toleruje.
    ANIKEVESTIFEX
    ANIKEVESTIFEX --- ---
    CLOWNZEPPA: Hodně štěstí!
    Věta punk není mrtvej, ale hodně punkáčů ano, je více než trefná.
    Alkohol a drogy berou duše!
    VOYAGER
    VOYAGER --- ---
    CLOWNZEPPA
    CLOWNZEPPA --- ---
    VOYAGER: Ano. Dobrovolně. Byl jsem tam už začátkem ledna. Podepsal reverz v den kdy mě jmenovali místopředsedou komunity a měli mě dát na 35 po víkendu a po tom, co jsem málem umrzl jsem tam byl za 48 hodin zpět. Směrovali mě na 35. Jenže přišla karanténa, která se prodlužovala a padalo mi to tam na hlavu. Ta včera konečně skončila a počítají se mnou. Zvažují, že mě dají možná na 18ku, ale ještě zabojuju za tu 35. Je mi jasný, že je to o mně,. Člověk dostane určité nástroje jak s tím problémem a sebou pracovat. Nejdůležitější je dolèčování, co jsem pochopil. Vracím se tam. Není to za odměnu a je to tam vcelku vojna, ale já tu disciplínu absolutně ztratil. A potřebuju ji zpět. A nejde o to jim tam hltat vše. To by člověk nesměl nikoho vlastně vídat a chodit jen do kostela. Každopádně pomoc Ti chtějí. A je jen na mě, co si z toho odnesu. Chci zas být sám sebou a ne už loutkou. Toť celé...Věřím, že to tak je správné a ač mě to tam bude občas hodně srát. Chci si z toho vzít, co nejvíce a ne to tam přetrpět, ale uvědomit si tam, co je důležité...a už neumírat, ale žít. Skutečný blázinec je venku a ne nadarmo se říká, že štěstí přeje připraveným.
    VOYAGER
    VOYAGER --- ---
    CLOWNZEPPA: takze scela dobrovolne nebo.. to asi na pav.18 cca 3 mesice.. ze?

    -i kdyby jsi to znal (psal jsi z5) presto radeji doporucuji chodit rano na statek a na hypoterapii predevsim min protoze se od toho tlaku tam odreagujes budes mit co delat
    ..teda.. jestli neznas kone a nebojis se jich :)
    tak tam je skvela parta zenskejch i tech co mluvi i tech co jim vlezes na zada :)

    - mj. ..nespolehej se uplne na odbornou pomoc ..ta muze ukazat jen cestu ke dverim ven kdezto klic od nich je v nas..
    ..to nikdo za nas neudela.. jinak se budes vracet..

    drzim co se da a preju ti at se ti to podari jednou pro vzdy ten boj vyhrat !
    CLOWNZEPPA
    CLOWNZEPPA --- ---
    Zítra po velkých peripetiích a uvědomění si toho, že už to bez odborné pomoci nezvládnu! Nastupuju zpět na pionýrský tábor do Bohnic. Držte mi klauna. Věřím, že je to naposled a niterně si to přeju. V radosti i v nepohodě. Střízlivý jest ve výhodě. Jak snadno člověk zapomene a alkomysl pod tíhou nesnází zaplesá po nakrmení. A závislost otvírá na úkor hostitele, co jí přijde pod ruku. Punk not death, but a lot of punks are death. Mějte se fajn. Dám vědět. Pochopil jsem to asi pozdě, ale pochopil. Bojovat s tím je jako hrát šachy s dámou. Nevyhraješ. Klíčové je to přijmout, že to tak prostě je a uvědomit si to. Ať každého kdo s tou bestií závislostí zápolí, provází síla a moudrost přeju.
    JVCNC
    JVCNC --- ---
    SDN33: nic jako paleni zahy, mnohem horsi, priblizne tam kde uprostred hrudniku konci ta stredova kost. S rostouci intoxikaci alkoholem bolest neklesa ale stoupa o neco vice nez jak klesa bolestivost diky alkoholu, tedy cim vic pijes a jsi nalitej, tim vic to boli i presto ze jsi nalitej.
    VOYAGER
    VOYAGER --- ---
    KEB: a jestli to bude jeste horsi tak to s nim sekne ..
    KEB
    KEB --- ---
    SDN33: řekni kámošovi ať si dá o tři panáky víc, pokud to bude horší je to slinivka ;-)
    SDN33
    SDN33 --- ---
    JVCNC: Da se říct, že to je pálení žáhy nebo to je jiný? Ptám se za kamaráda.
    BURKHAR
    BURKHAR --- ---
    Miovský: Alkoholiky musíme odmítat, jsou stop stavy. Systém léčby v Česku kolabuje - Aktuálně.cz
    https://magazin.aktualne.cz/miovsky/r~c5ff6444827111ecabca0cc47ab5f122/
    LAZARIUS
    LAZARIUS --- ---
    GREAT_R: v jakékoli fázi bych začal nejbližší adiktologickou poradnou, tam by ho měli nasměrovat, ať už si to jeho matka přiznává nebo popírá
    KEB
    KEB --- ---
    MISSDNB: přesně tak, hlavně musí chtít sama, to je úplný začátek, bez toho je snažení k ničemu
    MISSDNB
    MISSDNB --- ---
    GREAT_R:
    Kamarád především potřebuje pozjišťovat co nejvíce PRAVDIVÝCH informací, především zda je maminka závislá již fyzicky a vysazení alkoholu ji reálně ohrožuje - velmi záleží na množství a druhu zkonzumovaného alkoholu. Pakliže ji sužují příznaky jako vysoký tlak/tep, reálně hrozí epileptický záchvat, v horším případě delirium tremens a tady kamarádovi nezbyde nic jiného, než se obrátit na praktického lékaře, v krajním případě zavolat rychlou. Důležitý je přísun tekutin a vitamínů!
    Pokud je její stav stabilizovaný, v prvních dnech abstinence bude především bojovat sama se sebou a tady je důležité, aby při sobě měla někoho, kdo ji vyslechne a bude mít při ruce argumenty, proč ji od pití odrazovat a jednou provždy jí vymluvit z hlavy možnost "kontrolovaného pití", které u rozjetého alkoholismu nemůže ani při dobré vůli nikdy fungovat. Nejspíše se bude cítit citově vyprahlá, bez elánu a motivace. Byť tomu doba moc nenahrává, naplánovala bych seznam aktivit na několik nadcházejících dnů, které budou pro pozitivní vývoj klíčové.
    Zvážila bych možnost ambulantní léčby, ale pokud jí není nakloněna, rozhodně bych minimálně vyhledala AA v místě bydliště. Jestliže totiž překoná bažení prvních týdnů a měsíců, je zapotřebí aby se aktivně "doléčovala". Přijdou světlejší i temnější dny, to je naprosto normální.
    Ale především - musí chtít ONA sama! Jinak se kamarád zařadí do kolonky spoluzávislých, kteří svou pomocí blízké osobě paradoxně škodí.
    Držím palce!
    GREAT_R
    GREAT_R --- ---
    Čusík, neměli byste pár tipů pro kamaráda, co zrovna odhalil mamčin alkoholismus? Co jim pomůže, jestli někdo pomůže, co rozhodně nedělat a tak?
    Kliknutím sem můžete změnit nastavení reklam