• úvod
  • témata
  • události
  • tržiště
  • diskuze
  • nástěnka
  • přihlásit
    registrace
    ztracené heslo?
    CLOWNZEPPAALKOHOLISMUS ANEB PŘESTÁVÁME CHLASTAT,UŽ NÁS BYLO DOST,RADY,TYPY,ZKUŠENOSTI...
    KBN
    KBN --- ---
    O chlastu teda nevím, ale znám dvě co v těhotenství normálně kouřily. Né že bych to schvaloval, ale třeba v tom časosběrném dokumentu Třeštíkové o Katce taky už doktoři řekli, že v tomhle stádiu těhotenství už nemá cenu přestávat, protože plod už je stejně závislý..
    SDN33
    SDN33 --- ---
    Hele kámoš barman, chodí mu do podniku jedná těhotná holka, dřív ji nalival, páč to nebylo poznat, teď už to vidět je a samozřejmě nic. Ale občas se tam s kýmsi objeví už prostě nalitá něco řešit a dává si teda nealko před ním. Jak se na tohle dívá policie nebo dá se to nějak řešit? Evidentně to osoba nějak nedává. Jako já chápu,že není zločin kalit v těhotenství. Ale neřešili jste něco takovýho? Jen sonduju.
    JVCNC
    JVCNC --- ---
    Jo domecky, PLB znam pomerne duverne, vzdy si vzpomenu jak jsem si rikal "to je v pohode top zvladam vlastne netusim co se da nezvladat" zatimco jsem mel stazene hrdlo tak ze jsem se zcelůa realne dusil, jen jsem to nechapal. Chodil jsem tam na navstevu, I mistni psychyatricka si me pozvala na "koberecek" jak ze to pry zvladam. nemel jsem nejmensi tuseni o cem to chce kurva mluvit, jen jestli ze jsem 0K,, jasne, jdu pryc a dusim se.

    to jsedm jenn konzumoval, ay potom jsem zacal pit, the "pit"

    velice dlouho jsem nechapal termin "litr vodky denne a zadny problem"
    prece neni mozne vypit litr a vice vodky denne a fungovat.

    och, po pul roce co jsem doslova neexistoval, taky dosly prachy, problem byl na litru vodky denne zustat.

    Byly chvile kdy jsem v hlave nemel nic jineho nez "do blazince", ztracel jsem na hmotnosti rychlosti 1kg/den, po mesici vypadate strasne ale cititite se skvele, ale dosly prachy, do prace jsem nikdy moc nechodil, i tak to zacal byt problem.

    semtam nejaky ten zanet, obcas rande, ktere me ponorilo do silenstvi jeste hloubeji, shitload of traumticke zazitky, znasilneni jeste tehdy (je jedno jak kdo je tvrdak, tohle se podepise), zacnete hledat ego, motivaci k tomu otevrit oci.

    long story short,
    zacal jsem hledat puvod silenstvi a pil dal. a taky jsem se na to vysral, nejsem schopen prestat pit a nejsem schopen, oh fuck, vsechno zvladnu sam, zabydlel jsem se v pekle, nehodlam vystoupit, nemam kam, nikde me nikdo a nic neceka a v tom silenstvi, to jak prekonavam akutni nedostatek serotoninu a slova "delej, zabij se hned ted nebud srab" k tem si koupim dalsi pivo. Tohle je realne peklo, nevyslovne a nevyslovitelne utrpeni.

    Ta temnota! a blabla bla.

    jen jsem chtel rict ze, kdzbz snad nekdo mel pocit, ze To uz jen doleju. Mohu mu byt pruvodcem. Fandim kazdemu kdo nejen ze prestal, predevsim tem kteri maji proc prestat.
    COPS192
    COPS192 --- ---
    CLOWNZEPPA: jj, domecky 31 a 18 jsem prosel take cca pred 8 lety... vseobecny pocit mam z toho ted priblizne stejny, ale priznal jsem si, ze bez tech vsech pro a proti z domecku 31 a 18 bych nikdy neprestal pit...
    pro budouci zivot neuveritelna zkusenost... a to ti rikam jako byvaly 3x za sebou zvoleny predseda komunity!:)))
    at ti to vydrzi!!!
    CYBORCA
    CYBORCA --- ---
    Tak ja zase po nejakem case hlasim, ze dnes je to presne dva roky, co jsem nepozrela ani kapku alkoholu. Vcera jsem, hnana touto skutecnosti, tak nejak bilancovala a musim rict, ze jsem se uplne vnitrne tetelila nad tim, jak skvele se citim a jak moc jsem se za ty dva roky poznala. Jasne, ze kdyz vidim lidi na trave na dece v jarnim slunci, jak popijeji, tak si rikam, jaka by to byla parada lezet na dece a dat si taky drink, ale pak si vzpomenu na ty nasledky druhy den a vratim se opet k tomu, ze to uz do meho zivota nepatri, ze uz jsem to jenom ja sama za sebe a ze to je vlastne daleko lepsi. Dokazu si uzit dany okamzik bez nejakeho pribarvovani. Zkratka zivot je fajn a kdyz to sectu a podtrhnu, tak pitim alkoholu jsem vlastne sama sobe jen hazela klacky pod nohy. :)
    TRISMEGISTOS
    TRISMEGISTOS --- ---
    CLOWNZEPPA: super. treba ti to prijde divny, ale udelalo mi to obrovskou radost.. zvaz dolecovak. drzim palce
    VOYAGER
    VOYAGER --- ---
    TRUPEEK: to nejdulezitejsi (klíč) je v nas .. je treba se vnitrne rozhodnout .. nikdo to za nas neudela
    TRUPEEK
    TRUPEEK --- ---
    THEMAKARESH: Díky za podporu a reakci. Jo, určitě jsem závislý na alkoholu jako takovém, dost často jsem se už od odpoledne těšil až půjdu z práce na pivo, což jsem časem identifikoval jako bažení. S tím tvrdým jsem to neměl o kvantitě. U mě to bylo spíš tak, že jsem neměl čas někde vysedávat x hodin a tak když byla příležitost, vetšinou jsem tam poslal 3 dvanáctky a dva panáky, měl jsem svoji dávku pod kůží, ale nebylo to moc znát a mohl jsem tvrdit, že jsem si dal dvě piva. K tomu se ale začali opakovat úlety, že když jsem někam šel na delší dobu, začal jsem pít normálně pivo, ale dřív nebo později jsem si dal panáka a pak už to jelo v té frekvenci, jako při nedostatku času. Následky byly, okna, úrazy a samozřejmě opakovaně nedodržené sliby, že tentokrát to uhlídám. V něděli byl ten poslední po kterém jsem se rozhodl pro léčbu.
    THEMAKARESH
    THEMAKARESH --- ---
    TRUPEEK: Přeju hodně sil. Jenom bych dodal, že tu závislost nemáš na tvrdém alkoholu, ale na alkoholu obecně. Chlastat tvrdej se začíná obvykle v pokročilejším stádiu alkoholismu, jak ti roste tolerance na vychlastané množství. Skrze tvrdej seš pak schopnej během kratší chvíle se dostat do požadovaný úrovně nalití. Jak to popisuješ, je to úplně typický. Taky se mi stane, když mě zachvátí relaps, že mám nejdřív jenom chuť na pivo. No, a najednou koukám, že uběhlo pár měsíců a místo několika piv tahám pár flašek tvrdýho.
    TRUPEEK
    TRUPEEK --- ---
    Ahoj, včera jsem konečně dospěl k rozhodnutí přestat pít alkohol. Zároveň jsem se objednal do adiktologické ordinace u Apolináře, protože pokusy zvládat závislost sebekázní vždy po nějaké době selhali. Alkohol jsem pil od svých 17 let a vždy jsem ho bral jako skvělý prostředek, jak pořádně zapařit. Bohužel před devíti lety mě potkala údálost ze které jsem si odnesl postraumatickou stresovou poruchu. Už v té době jsem začal alkohol zneužívat k tlumení rozjitřené psychiky, začal jsem se svými psychickými problémy léčit u velmi dobré psychiatričky a bral zhruba rok medikaci. Vše se postupně zlepšilo a i alkohol jsem užíval velmi sřídmě. Po zhruba dvou a půl letech jsem měl pocit, že už je vše v pořádku a po dohodě jsme léčbu ukončili. Začal jsem se vracet do normálního života a občas zapařil, ale nic hrozného. Časem jsem si našel nový vztah a založil novou rodinu. Byl jsem štastný. Bohužel moje nedořešená minulost se stále vracela zasahovala i do nového vztahu. Do toho velké finanční starosti, ke kterým se přidalo i to že když to sečtu, tak táhnu domácnost a děti finančně skoro sám již 12 let. Neustále jsem z toho byl ve stresu. Již před covidem jsem začal chodit pravidelně skoro každý den cestou z práce na dvě piva a zdržel jsem se cca půl hodiny. To mě uklidňovalo a omlouval jsem si to jako odměnu a přepnutí z práce. Časem jsem začal ale přidávat tvrdý alkohol, nejdřív hlavně když jsem šel někam večer na delší dobu. Nakonec už jsem skoro nešel na pivo, aniž bych si aspoň jednoho panáka dal a dělal jsem to i tajně. Před rokem jsem se opět vrátil k psychoterapii, protože jsem zjistil, že posttraumatická porucha není dořešena. To mi docela funguje. Bohužel jsem si mezi tím vypěstoval slušnou závislost na tvrdém alkoholu a to tak, že je tam silné nutkání, které nejsem přes veškeré sliby sobě i rodině schopen ovládnout a občas to dopadne nějakým excesem, kdy se zliju, mám okno a nevím, jak jsem se dostal domů. Není to o denním pití, ale o tom, že někam jdu, mám předsevzetí, že si dám pár piv a pojedu domů. Takhle se domluvím se ženou a pak to opakovaně poseru. Držel jsem poslední dva roky úspěšně suchý únor a potom vždy pil nějakou dobu velmi málo (rozumně), bohužel se to pak vždy znovu rozjede a dojde k dalším excesům.
    Dlouho mi trvalo si přiznat, že závislý jsem, teď už to vím a chci se s tím poprat. Už jsem zvládl v životě hodně těžkých věcí a tuhle musím také.
    Kvůli sobě a mé sebeúctě, kvůli dětem na kterých mi hodně záleží a kvůli, ženě která mi byla v těžkých chvílích oporou a já chci být pro ni.
    Tahle skupina mi byla a je inspirací.
    Občas se podělím o své postřehy, nebo si přijdu pro radu.
    NAMATHUR
    NAMATHUR --- ---
    CLOWNZEPPA: drž se!
    VOYAGER
    VOYAGER --- ---
    CLOWNZEPPA:Je to par dnu tak jsem prepocital jak jsi tam uz dlouho a ocekaval prispevek ..
    Gratuluji, ted uz jen vydrzet a nesklouznout nikdy zpet.. ani za 20 let :)
    CLOWNZEPPA
    CLOWNZEPPA --- ---
    Tak to mám za sebou. Nebudu říkat, že když jsem se tam vracel. Tak, že se mi chtělo. To opravdu nechtělo, ale vnitřně jsem cítil, že je to správné rozhodnutí. Bez pochyby to mělo úplně jinou dimenzi. Vracet se tam sám, střízlivý, připravený, odhodlaný než li když mě tam přivezla Sanitka. Vykolejenýho jak vlak. Celá ta zkušenost je dost nepřenosná. Je to něco mezi kriminálem, polepšovnou, internátem a nemocnicí. Dalo mi to hodně a občas mě to tam nesnesitelně sralo, ale na druhou stranu jsem cítil nějáký proces a změnu a to i ty špatné chvíle kompenzovalo. Co mě překvapilo byla koncepce pavilonu 18. Měl jsem za to, že tam léčba skutečně začíná a pavilon 31 je jakýsi warm up. ale k mému údivu na pavilonu 18 bylo dvakrát tolik lidí a dvakrát méně personálu, což se odráželo na kvalitě. Nejvíce úporná byla ranní komunita, která měla bez nadsázky socialistickej nádech a chyběl tam tomu teamu jen transperent nad hlavou a lá NOVÁ EPOCHA LIDSTVA. Na 18ku mě přeřadili až za 14 dnů. Ač jsem tam šel s tim, že tam půjdu hned. Nepřiznali mi dny strávené v karanténě. Ač domluva zněla, že mi počítany budou, ale to, že tam to, co se řekně neplatí. Je vcelku běžné. Absurdita a pokoušení nervové soustavy je tam v kurzu. S obhajobou, že je to vlastně trénink na skutečný život tam za branami. Ta léčba je stavěna hodně na diskomfortu a častokrát až absurdních situacích. Každodenní otázka sestry u snídaně na co je ta termoska ve mně vcelku uvízla:) Každopádně ta mrcha závislost tam hraje hlavní roli a člověku se tam dostane spousta aspektů, kterých by se mu venku nedostalo. Měl jsem štěstí v tom, že se tam sešla ve směs dobrá sestava, který ten začarovaný kruh závislosti chtěli změnit. Moc mě bavily terapetické skupiny. Bylo to častokrát hodně emotivní a otevřelo to v mnohém oči. Bylo to nesmírně přínosné. Ta barvitost v komunitě byla hodně dynamická. Pro zmínku tam byl profesor historie, popelář, právník, žokej, kuchař, manažer z pivovaru atd...S některými z nich se z nás stali přátelé. Věřím, že i ta buzerace, která tam byla na denním pořádku mi dá zpětně větší smysl a musím přiznat, že pozvolna dává. Týden před odchodem tam bylo vcelku halooo...Pokoj kverulantů viz cápek, kterej projel 12 mega, chtěl skočit pod vlak, ale místo toho rozsekal policajty a jejich auto, který mu to přišli rozmluvit, až démonická kedra z Mostu, přesmaženej mladíček, kterej všude byl a všechno znal, vypitej fanoušek okresního přeboru se zjevnejma známkama alko demence a jeden přesmaženej hermafrodit se tam sjeli a ožrali. Šílenost a vlastně i výsměch všem, kteří tam se sebou něco přišli udělat, což byla většina. Došlo tam po tom, co se to provalilo k agresi a opravdu to nebylo ani trochu dobrý. Následně plný pavilon policajtů. Všechny je vyházeli z minutu na minutu a my jako komunita jsme byli potrestáni tím, že nám zakázali nákup za to, že jsme je nenahlásili dříve. Při tom to bylo zjevný a ty sestry to museli vědět. Jen to bylo jejich pochybení a nechtěli si dle mě dělat zbytečny zle. Mysleli si, že se z toho vyspí. Největší paradox je, že to nahlásil jeden z nich a muselo se to řešit. Beze sporu mi nejvíce dal pavilo 31. Což je taková předléčba. Dělal jsem tam předsedu komunity a upřímně mě to moc bavilo. Kluci ke mně měli důvěru a člověk zaměstnal více hlavu. Hrozně se to tam točilo a byly jsme tam v jeden moment odpravdu silná sestava, že i sestra, která tam pracuje přes 20 let říkala, že takvou svornost nikdy neviděla. Hodně jsem se vnitřeně uklidnil a zapracoval na emoční inteligenci a sebeovládání.Měl jsem opravdu hodně ošklivé panické ataky, který mi alkohol velmi ochotně zesiloval. Ty prakticky odezněly. díky medikaci, co mi tam nasadili.Měl bych to zobat ještě 3 až 4 měsíce. Narazil jsem v léčbě na chlapíka, co se napil po 20 letech. Nabídnul mi práci. Tak teď s ním dělám restaurátorské práce a jsem za to moc vděčný. Chutě nějak nejsou. Byl jsem párkrát na AA a zvažuju doléčování a sem tam se zajet podívat na doléčovací skupinu s Nešporem a připomenout si tam ten strávený čas...poomohlo mi to a opravdu je vše lepší, když člověk nepije...
    THEMAKARESH
    THEMAKARESH --- ---
    ANIKEVESTIFEX: Duše a životy. Člověk si ani neuvědomí, a najednou se ocitne v hrozný pasti. Z ní se pak dost blbě dostává.
    ANIKEVESTIFEX
    ANIKEVESTIFEX --- ---
    Jinak já dala suchý únor. Takže jsem šťastná, aspoň trochu urovnání vztahu k alkoholu.
    Vtipný je, že do toho se mnou šlo asi 8 lidí a většina nedala ani první víkend a ani se nad tím nepozastavili.
    Tady se ten alkoholismus prostě toleruje.
    ANIKEVESTIFEX
    ANIKEVESTIFEX --- ---
    CLOWNZEPPA: Hodně štěstí!
    Věta punk není mrtvej, ale hodně punkáčů ano, je více než trefná.
    Alkohol a drogy berou duše!
    VOYAGER
    VOYAGER --- ---
    CLOWNZEPPA
    CLOWNZEPPA --- ---
    VOYAGER: Ano. Dobrovolně. Byl jsem tam už začátkem ledna. Podepsal reverz v den kdy mě jmenovali místopředsedou komunity a měli mě dát na 35 po víkendu a po tom, co jsem málem umrzl jsem tam byl za 48 hodin zpět. Směrovali mě na 35. Jenže přišla karanténa, která se prodlužovala a padalo mi to tam na hlavu. Ta včera konečně skončila a počítají se mnou. Zvažují, že mě dají možná na 18ku, ale ještě zabojuju za tu 35. Je mi jasný, že je to o mně,. Člověk dostane určité nástroje jak s tím problémem a sebou pracovat. Nejdůležitější je dolèčování, co jsem pochopil. Vracím se tam. Není to za odměnu a je to tam vcelku vojna, ale já tu disciplínu absolutně ztratil. A potřebuju ji zpět. A nejde o to jim tam hltat vše. To by člověk nesměl nikoho vlastně vídat a chodit jen do kostela. Každopádně pomoc Ti chtějí. A je jen na mě, co si z toho odnesu. Chci zas být sám sebou a ne už loutkou. Toť celé...Věřím, že to tak je správné a ač mě to tam bude občas hodně srát. Chci si z toho vzít, co nejvíce a ne to tam přetrpět, ale uvědomit si tam, co je důležité...a už neumírat, ale žít. Skutečný blázinec je venku a ne nadarmo se říká, že štěstí přeje připraveným.
    VOYAGER
    VOYAGER --- ---
    CLOWNZEPPA: takze scela dobrovolne nebo.. to asi na pav.18 cca 3 mesice.. ze?

    -i kdyby jsi to znal (psal jsi z5) presto radeji doporucuji chodit rano na statek a na hypoterapii predevsim min protoze se od toho tlaku tam odreagujes budes mit co delat
    ..teda.. jestli neznas kone a nebojis se jich :)
    tak tam je skvela parta zenskejch i tech co mluvi i tech co jim vlezes na zada :)

    - mj. ..nespolehej se uplne na odbornou pomoc ..ta muze ukazat jen cestu ke dverim ven kdezto klic od nich je v nas..
    ..to nikdo za nas neudela.. jinak se budes vracet..

    drzim co se da a preju ti at se ti to podari jednou pro vzdy ten boj vyhrat !
    CLOWNZEPPA
    CLOWNZEPPA --- ---
    Zítra po velkých peripetiích a uvědomění si toho, že už to bez odborné pomoci nezvládnu! Nastupuju zpět na pionýrský tábor do Bohnic. Držte mi klauna. Věřím, že je to naposled a niterně si to přeju. V radosti i v nepohodě. Střízlivý jest ve výhodě. Jak snadno člověk zapomene a alkomysl pod tíhou nesnází zaplesá po nakrmení. A závislost otvírá na úkor hostitele, co jí přijde pod ruku. Punk not death, but a lot of punks are death. Mějte se fajn. Dám vědět. Pochopil jsem to asi pozdě, ale pochopil. Bojovat s tím je jako hrát šachy s dámou. Nevyhraješ. Klíčové je to přijmout, že to tak prostě je a uvědomit si to. Ať každého kdo s tou bestií závislostí zápolí, provází síla a moudrost přeju.
    Kliknutím sem můžete změnit nastavení reklam