Tak to mám za sebou. Nebudu říkat, že když jsem se tam vracel. Tak, že se mi chtělo. To opravdu nechtělo, ale vnitřně jsem cítil, že je to správné rozhodnutí. Bez pochyby to mělo úplně jinou dimenzi. Vracet se tam sám, střízlivý, připravený, odhodlaný než li když mě tam přivezla Sanitka. Vykolejenýho jak vlak. Celá ta zkušenost je dost nepřenosná. Je to něco mezi kriminálem, polepšovnou, internátem a nemocnicí. Dalo mi to hodně a občas mě to tam nesnesitelně sralo, ale na druhou stranu jsem cítil nějáký proces a změnu a to i ty špatné chvíle kompenzovalo. Co mě překvapilo byla koncepce pavilonu 18. Měl jsem za to, že tam léčba skutečně začíná a pavilon 31 je jakýsi warm up. ale k mému údivu na pavilonu 18 bylo dvakrát tolik lidí a dvakrát méně personálu, což se odráželo na kvalitě. Nejvíce úporná byla ranní komunita, která měla bez nadsázky socialistickej nádech a chyběl tam tomu teamu jen transperent nad hlavou a lá NOVÁ EPOCHA LIDSTVA. Na 18ku mě přeřadili až za 14 dnů. Ač jsem tam šel s tim, že tam půjdu hned. Nepřiznali mi dny strávené v karanténě. Ač domluva zněla, že mi počítany budou, ale to, že tam to, co se řekně neplatí. Je vcelku běžné. Absurdita a pokoušení nervové soustavy je tam v kurzu. S obhajobou, že je to vlastně trénink na skutečný život tam za branami. Ta léčba je stavěna hodně na diskomfortu a častokrát až absurdních situacích. Každodenní otázka sestry u snídaně na co je ta termoska ve mně vcelku uvízla:) Každopádně ta mrcha závislost tam hraje hlavní roli a člověku se tam dostane spousta aspektů, kterých by se mu venku nedostalo. Měl jsem štěstí v tom, že se tam sešla ve směs dobrá sestava, který ten začarovaný kruh závislosti chtěli změnit. Moc mě bavily terapetické skupiny. Bylo to častokrát hodně emotivní a otevřelo to v mnohém oči. Bylo to nesmírně přínosné. Ta barvitost v komunitě byla hodně dynamická. Pro zmínku tam byl profesor historie, popelář, právník, žokej, kuchař, manažer z pivovaru atd...S některými z nich se z nás stali přátelé. Věřím, že i ta buzerace, která tam byla na denním pořádku mi dá zpětně větší smysl a musím přiznat, že pozvolna dává. Týden před odchodem tam bylo vcelku halooo...Pokoj kverulantů viz cápek, kterej projel 12 mega, chtěl skočit pod vlak, ale místo toho rozsekal policajty a jejich auto, který mu to přišli rozmluvit, až démonická kedra z Mostu, přesmaženej mladíček, kterej všude byl a všechno znal, vypitej fanoušek okresního přeboru se zjevnejma známkama alko demence a jeden přesmaženej hermafrodit se tam sjeli a ožrali. Šílenost a vlastně i výsměch všem, kteří tam se sebou něco přišli udělat, což byla většina. Došlo tam po tom, co se to provalilo k agresi a opravdu to nebylo ani trochu dobrý. Následně plný pavilon policajtů. Všechny je vyházeli z minutu na minutu a my jako komunita jsme byli potrestáni tím, že nám zakázali nákup za to, že jsme je nenahlásili dříve. Při tom to bylo zjevný a ty sestry to museli vědět. Jen to bylo jejich pochybení a nechtěli si dle mě dělat zbytečny zle. Mysleli si, že se z toho vyspí. Největší paradox je, že to nahlásil jeden z nich a muselo se to řešit. Beze sporu mi nejvíce dal pavilo 31. Což je taková předléčba. Dělal jsem tam předsedu komunity a upřímně mě to moc bavilo. Kluci ke mně měli důvěru a člověk zaměstnal více hlavu. Hrozně se to tam točilo a byly jsme tam v jeden moment odpravdu silná sestava, že i sestra, která tam pracuje přes 20 let říkala, že takvou svornost nikdy neviděla. Hodně jsem se vnitřeně uklidnil a zapracoval na emoční inteligenci a sebeovládání.Měl jsem opravdu hodně ošklivé panické ataky, který mi alkohol velmi ochotně zesiloval. Ty prakticky odezněly. díky medikaci, co mi tam nasadili.Měl bych to zobat ještě 3 až 4 měsíce. Narazil jsem v léčbě na chlapíka, co se napil po 20 letech. Nabídnul mi práci. Tak teď s ním dělám restaurátorské práce a jsem za to moc vděčný. Chutě nějak nejsou. Byl jsem párkrát na AA a zvažuju doléčování a sem tam se zajet podívat na doléčovací skupinu s Nešporem a připomenout si tam ten strávený čas...poomohlo mi to a opravdu je vše lepší, když člověk nepije...