OPERAHYPNO: Jo, blbý je, když všichni vědí, že si rád dáš a najednou nechceš, tak přijdou idiotský dotazy. Jo a vlastně ještě jedna věc, v jistý fázi těchhle večírků přichází chvíle tance, což za střízliva moc nezvládám a bývá to další krizový moment.

OPERAHYPNO: Souhlas. Lidi z práce nejsou kámoši, jen to tak vypadá, protože s nimi trávíš celé dny. A fakt je, že přistupovat na to nemusím a když už, tak bez chlastu to bude určitě bezpečnější.
BIRMA: Tohle už je naprosto přesný, jsem rád, že nejsem sám, kdo to tak má, i když je to teda dost sobecký přístup, sorry.
BIRMA: ;-) Zlomené srdce to - naštěstí - nebylo. I když nějaká ta frustrace by se tam našla. Ale nebudu se vymlouvat - kolikrát jsem to zvládl i bez ní. Předpokládám, že ženu v takovém stavu asi každý raději poslouchá než muže, takže tohle není můj případ, i když bůhví, co jsem plácal...

BIRMA: A nešťastná láska :) To je živná půda těchto extempore. Napřed bujaré veselí a pak pošťouraní se v té bolesti a debaty ve 3 ráno na baru o zlomeném srdci, ideálně s neznámejma lidma 🤦🏻‍♀️ Tyhle radovánky ráda zanechám někde v minulosti :)

OPERAHYPNO: Já přestal chodit pravidelně kamkoliv, více než 1x za měsíc ani omylem, teď přes zimu spíše 1x za dva měsíce a plán je takový že letos už nikam, ale to se nepovede. Náhodné akce že mě kdokoliv vytáhnul kamkoliv byli hezké ale už mi není 20. no ani 30

KRAVINKIN: mě k tomuhle napadá, možná takový pokročilejší alkáčovo zamyšlení. Jak sem už od toho odtržen dlouho (a vlastně ve vlastní safezóně) tak si samozřejmě můžu takové nazírání dovolit:

Člověk by se měl zamýšlet v takových situacích, proč by vůbec na věc jako "večírek z práce" měl přistoupit? Proč by měl udržovat "zábavně - sociální" vazbu s lidmi z práce, nezvládne to i bez toho aby oni/on/další lidé museli sedět v zařízení nutně k tomu určeném? já zažil v životě alkáče mnoho popracovních piv se šéfem, mnoho pravidelných pondělních a středečních porad atd. a dneska na to koukám jak divej: Vždyť tam se jen chlastalo, s nikdy se žádná vzájemná vazba neutvořila, nepomohlo to nikdy tý společný věci těch lidí (pracovní) atd.
Za mě je nelepší tam vůbec nechodit, vyřadit to ze svýho života jako věc, kterou nepotřebuju, protože mi nic nedává ale jen bere. vedle toho pak pravidelný pivo s kámošema jednou za týden je nejvíc ok.

KRAVINKIN: Jsem se tak zamyslela - a vlastně jsem taky nešla skoro nikdy na akci s tím, že se tam jdu cíleně zrušit. Většinou to naopak doprovázely takový ty typický řeči jako “jdu jen na chvilku, 2 dvojky a dost, zítra musim… to a to.” Ta destruktivní “ruská” nálada se objeví během akce, tak nějak vyvře - a když ten moment nepodchytím brzo, rychle se na té vlně svezu. Mě dřív přišlo, že se to holt “tak stane” a nevěnovala jsem tomu pozornost, pak až po nějaké době jsem zjistila, že to je fakt vyvrcholení nějakého neladu nebo frustrace nebo - to mi připoměla tvoje historka - hodně se mi to stávalo i na firemních akcích, když jsem tam byla nová a nikoho neznala a tak se vehementně uvolňovala pomocí chlastu :)

Ale samo nechci nikomu podsouvat své motivy, spíš jsem nad tím tak podumala.

KRAVINKIN: me vzdycky zaujme nejaky cteni o ztrate zaklopky, ja mam treba pocit ze sem ani zadnou nemel a spis bylo vyjimkou kdyz sem si pamatoval vsechno.
imho pokud se ti takovy situace stavaj a chces aby se uz nikdy nedely, fakt jedina 100% cesta je vyhnout se alkoholu uplne. Minimalne tam, kde to muze mit nejvic nezadouci dopady.
alkoholicky doporuceni jako najist se mastnyho, pit jen jednu vec, nebo si dat antiethanol, to muzou zredukovat, ale az se i pres ne dostanes do stejnyho stavu, dojdes k tomu sam.

KRAVINKIN: V pondělí jsem šel do práce se staženou prdelí, jestli mi někdo nebude vyčítat, co jsem tropil ve čtvrtek, ale byli tam povětšinou lidi, kteří to netáhli do konce. Kolegyně měla narozeniny, tak vytáhli flašku, že si připijeme, a já že nechci. No a začaly klasický kecy, proč ne, a do kolika jsme tam vlastně ve čtvrtek byli. Vůbec jsem se v tom nechtěl rýpat, tak jsem plácnul, že do tří, což by asi tak odpovídalo. Pak jsem se jen od někoho jiného dozvěděl, že jsem zmizel. Proto mi asi kolega v pátek ráno psal a ptal se, jestli žiju. (tyhle otázky mě fakt děsej, ale nemám odvahu ptát se, co jsem dělal a proč se na to ptá) Chtěl dělat jako že nic a tak jsem jen poděkoval a odpověděl, že v pohodě. Buď jsem ale měl nějakou lucidní chvilku nebo jsem se cítil zneuznaný a odmítnutý, za což jsem teď vděčný, a objednal si taxíka. Takže nakonec celkem v cajku směrem k okolí. Zbytek sebeúcty ještě zůstal.
PRAASHEK: Díky za rady, najíst se a nemíchat je jasný, v tom druhým jsem teda dost propadl a pil pivo, zelenou, bílé i červené.
Dám si teď s chlastem oraz celkově. Zároveň chci na firemních akcích do budoucna nepít vůbec. Jednu dobu mi fungovaly taky limity o kterých píše
HUGH_BOYLAN:. Máte s tím někdo pozitivní zkušenosti nebo doporučení?
Ale určitě nejlepší řešení je od JERRY69:. To tady víme všichni.
BIRMA: V něčem se v tvé odpovědi vidím zcela, ale něco mám hodně jinak. Třeba nikdy nejdu na akci s tím, že budu totál na sračky. Tuhle destruktivní ruskou náladu nemívám. Spíš se mi upouštění páry a pochlastávání na uvolnění zvrtne ve ztrátu záklopky. Naopak s výčitkami, frustrací a tím být hodný a správný to mám stejně.
ZABAKOVA: Tohle si dokážu představit a před ztrátou rozumu bych to asi řešil odchodem, ale...

OTAVA: však ten pojem taky nemá s depresemi (míněn psychický stav/nemoc) nic společného - mimojiné působí jako anxiolytikum a deprese ti opravdu nepůsobí nějakou "přímou" cestou :)

Depressant - Wikipedia
https://en.wikipedia.org/wiki/Depressant

HUGH_BOYLAN: Držím moc palce! Přijde mi, že od problémového pití k závislosti je často fakt krůček a hodně lidí právě tady setrvá v takovým tom popření, jakože: já to mám pod kontrolou, dyť se nic neděje, hromada lidí chlastá ještě víc… zkrátka přiznat si, ze je na čase udělat takovou radikální změnu chce odvahu a vůli si ty růžový brýle sundat.

Jinak, přijde mi, že takových těch veselých pijáků je jak šafránu - spíš ten alkohol lidi užívají jako antidepresivum nebo jako únik od něčeho nepříjemného (Zdravím Gábora Matého :))
Též se snažím ty symptomy zavnímat dřív, než mi to přeroste přes hlavu a nasadit nějakou konstruktivnější “léčbu” (péče o sebe, terapie, někdy i “prosté” řečení NE), než si pak jít vypláchnout hlavu alkáčem.

BIRMA: Souhlas. Já taky prožívám dost kritické období života a ten chlast používám jako růžové brýle. Jenže to je špatně. Proto jsem se nějak vnitřně nastavil se s tou legální a přitom velmi společensky nebezpečnou drogou seknout.

JERRY69: Tvrdé mi po loňských svátcích vánočních začalo dělat psychicky zle. Bohužel se jednou za měsíc stavil ke kamarádovi, kterému jsem dodělával střechu, jiný kamarád s litrem Fernetu, kterým je posedlý. Vyřešil jsem to letos v létě už nouzově tak, že jsem si s nimi připil, ale nenapil se. Ráno pak ten jiný kamarád našel s velkou potěchou plného panáka v kuchyni, i v předsíni na stole a ještě u ohniště. S rozkoší jsem ho sledoval, jak to do sebe během minuty nasypal a spokojeně se usmál. Tvrdé já ne, jedu pivo. Dneska teprve 3 a to bylo to první po ránu kvůli klepání! Ovšem jde na mě absťák. To mne štve úplně nejvíc. Závidím lidem, kteří dokáží bezpečně přežít kocovinu.

Tak či onak, už jenom tři týdny!!! :)

KRAVINKIN: Měl jsem to prakticky úplně stejně. Vyřešil jsem to (téměř úplným) vysazením alkoholu. V mém případě je to teda 3. krok po tom, co jsem přestal s trávou a následně s nikotinem. Do hospody chodím normálně, piju nealko pivo. Teď už jsem ve fázi, kdy jsem schopný si dát i panáka, když nastane nějaká společenská situace typu přípitek na svatbě atp. Přiťuknu si a pocucávám ten jeden celej večer. Dá se tak mimochodem probruslit i 10ti přípitkama na chlastací chatě a člověk není za asociála. Za poslední rok jsem měl 2 piva a to druhé minulý týden mi už ani nechutnalo - přijde mi to všechno moc sladký. Jinak to má samé výhody (finanční, mentální a fyzická kondice, více času na důležité věci v životě) a hlavně se podařilo utnout tu trajektorii čím dál tím větší ostudy a fyzických úrazů.

KRAVINKIN: Mě k tomu ještě - kromě praktických rad s nemícháním chlastu apod. napadá:
Tohle v nějaké formě znám. Prostě jednou za čas ta potřeba to přepálit. Nevím, jestli je to ten stejnej případ, ale přijde mi, že když se zpětně na některé takové excesy kouknu, tak tam hrálo roli hlavně to, jak jsem se cítila - že to většinou bylo “završení” nějakého období, kdy mi přišlo, že neprožívám delší dobu moc radosti, hlavně ne takové té spontánní, že se snažím něco potlačit, hlavně vztek a frustraci. A že jsem furt taková ta “hodná a správná” a za všech okolností milá a že už mě to sere. Tak od tohohle settingu byl většinou fakt krůček od toho, co jsem si kdysi nazvala “ruská nalada” - podle klasickejch románů. Prostě takovej ten pocit “zítřek mě nezajímá”, většinou doprovázenej až zvrácenou radostí, že sama sobě vlastně ubližuju, zároveň spojenej s tím “upouštěním páry.”
Vlastně jsem docela úzkostnej člověk a alkohol mi jako větsině lidí slouží jako taková sebemedikace - ale pak ty výčitky jsou o to horší.

Tak si říkám, jestli by nestálo za to prozkoumat i tohle, jestli se ten tvůj exces nepojí i s nějakým momentálním duševním (ne)naladěním.

KRAVINKIN: a jit na akci v pohode nalade,ne jak ja na svatbni party sestrenice,kde jsem se vylila,jak vaza,ptz nemame dobrej vztah

KRAVINKIN: proto je to tvrda droga,zlaty jiny drogy..zkus to prolozit nealkem..a hlavne ne tvrdej

KRAVINKIN: Jak píše kolega PRAASHEK, pořádně se najíst (pečený bůček s bramborovým knedlíkem a špenátem je poměrně dobré a zásadité jídlo) a vybrat si JEDEN druh drinku, který budeš popíjet. Prostě JENOM pivo, nebo JENOM víno, nebo JENOM míchačky. A stanov si nějaký LIMIT.

Já teď v rámci přípravy omezuju denní příděly. Ráno se mi bohužel stále klepou ruce a rozjíždí se mi těžký absťák, ale dostal jsem to z 12 piv denně na 8 a do nástupu to chci stáhnout na 4, které si dám den před příjezdem. Cestou si asi budu muset alespoň 2 piva dát na nervozitu (jsem strašně nervózní už teď). Nicméně se tedy hodlám v sobotu 12. 10. potkat s kamarády v Praze a asi se neubráním opití, když už to bude naposled. Taková tečka na závěr. Doktorka na příjmu řekla, že pokud nedojedu namrdaný jak žok, že je to v pořádku a málokdy k nim někdo zvládne dorazit úplně střízliv. Naopak prý nemám riskovat epilepťák nebo delirium. Tam už se o mne bude starat odborný personál, takže vystřízlivím. Už se fakt moc těším, jakkoliv to může znít cynicky.

KRAVINKIN: pořádně se vždy před potenciálně nebezpečnou akcí najez, neboj se tuků :) druhá jednoduchá věc - nemíchej různé druhy pití, to dělá hrozně moc

Moje chlastání je oproti příběhům, které tady čtu celkem čajíček. Chodím do hospody, občas si dám pár piv navíc, ale maximálně se dopotácím domů a druhý den je mi blbě. V ničem mně to neomezuje, maximálně nějaká ta kocovina v práci, která kolem oběda zmizí. Dost lidí kolem mě pije o dost víc a hlavně častěji. Taky nemám problém na nějakou dobu přestat, už jsem kolikrát zvládl měsíc a jednou i asi 110 dní.
Můj problém se jmenuje excesivní alkoholismus. Vypadá to tak, že tak jednou do roka totálně ztratím záklopku a ožeru se do sraček. Bavím společnost, mám sám sebe za seladona a celkově se chovám jako kokot. Naštěstí nejsem agresivní, spíš něco vykládám, snažím se dělat srandu a mám pocit, že jsem se všemi kámoš, takže je to celkově taková hodně výrazná vopice, které si nejde nevšimnout. Většinou to končí tak, že někde hodím čelo nebo se pobliju a mám okno. V lepším případě až doma. Stává se to tak jednou za rok, obvykle ale na místech, kde by nemělo, párkrát na pracovních večírcích atd. Celkově v životě trpím hroznými výčitkami svědomí a po takovém extempore je to samozřejmě o to horší. Když se mi to stane, nenávidím se, nadávám si a chtěl bych chodit kanálama.
Zároveň si vyčítám, že si takhle kurvím pozici, zdraví a všechno, co buduju. Jedu si paranoiu, že se mi mohlo něco stát a že se následně nikdo nebaví o ničem jiném, než o tom, co jsem vyváděl. Když se mě někdo zeptá, A zase se za to nenávidím. Samozřejmě se to snažím nějak analyzovat a slibovat si, že už nikdy to takhle nesmí skončit, no a za rok zase totéž. Příčinou většinou bývá míchání chlastů a následná ztráta záklopky. Naposledy se mi to stalo teď ve čtvrtek, takže jsem zrovna v té fázi výčitek a sebenávisti a slibů. Nechci to zas zažít… :(
Budu rád, když mi k tomu něco napíšete.