Moje chlastání je oproti příběhům, které tady čtu celkem čajíček. Chodím do hospody, občas si dám pár piv navíc, ale maximálně se dopotácím domů a druhý den je mi blbě. V ničem mně to neomezuje, maximálně nějaká ta kocovina v práci, která kolem oběda zmizí. Dost lidí kolem mě pije o dost víc a hlavně častěji. Taky nemám problém na nějakou dobu přestat, už jsem kolikrát zvládl měsíc a jednou i asi 110 dní.
Můj problém se jmenuje excesivní alkoholismus. Vypadá to tak, že tak jednou do roka totálně ztratím záklopku a ožeru se do sraček. Bavím společnost, mám sám sebe za seladona a celkově se chovám jako kokot. Naštěstí nejsem agresivní, spíš něco vykládám, snažím se dělat srandu a mám pocit, že jsem se všemi kámoš, takže je to celkově taková hodně výrazná vopice, které si nejde nevšimnout. Většinou to končí tak, že někde hodím čelo nebo se pobliju a mám okno. V lepším případě až doma. Stává se to tak jednou za rok, obvykle ale na místech, kde by nemělo, párkrát na pracovních večírcích atd. Celkově v životě trpím hroznými výčitkami svědomí a po takovém extempore je to samozřejmě o to horší. Když se mi to stane, nenávidím se, nadávám si a chtěl bych chodit kanálama.
Zároveň si vyčítám, že si takhle kurvím pozici, zdraví a všechno, co buduju. Jedu si paranoiu, že se mi mohlo něco stát a že se následně nikdo nebaví o ničem jiném, než o tom, co jsem vyváděl. Když se mě někdo zeptá, A zase se za to nenávidím. Samozřejmě se to snažím nějak analyzovat a slibovat si, že už nikdy to takhle nesmí skončit, no a za rok zase totéž. Příčinou většinou bývá míchání chlastů a následná ztráta záklopky. Naposledy se mi to stalo teď ve čtvrtek, takže jsem zrovna v té fázi výčitek a sebenávisti a slibů. Nechci to zas zažít… :(
Budu rád, když mi k tomu něco napíšete.