FRDK: Tohle je fakt zajímavý téma. Jak nad tim přemýšlim, přijde mi, že vlastně od ranné dospělosti většina lidí inklinuje k takovému okruhu přátel, kteří to maji plus mínus s návykovýma látkama podobně. Prostě ve většině part je tak nějak ustálenej (ab)úzus co se týče těcho látek - samozřejmě to neplatí uplně stoprocentně, ale málokdy jezdí s partou technařů někdo, kdo jako nejsilnější drogu okusil zelený čaj - apod. Myslim, že často i proto je pak často těžký abstinovat, ale být s přáteli v kontaktu tak jako dřív. Protože to nějak naruší tu kolektivní dynamiku.
Docela dost to vnímám i když držím jen každoroční suchý měsíc (suchý leden většinou). Při sedánku s dobrejma kamarádkama, kdy si dáme pár sklenic vína, probereme všechno od vztahů a práce třeba po otázku, jestli se Hitler znovu inkarnoval na tenhle svět… a pak najednou tam sedím u birellu a ostatní u alka a cca po hodině vnímám, jak se naše momentàlní světy rozpojují a přestáváme být na té jedné vlně. Jako, člověk nemůže nikoho nutit, aby abstinoval, když abstinuju já, ale přijde mi, že tam prostě dřív nebo pozděj tento nesoulad vznikne a může to stále dobře fungovat snad jen pokud většina společnejch akcí není vůbec spojená s pitím.

FRDK: rikam si, ze vyskocit ze zavislosti tak, abys zustal cistej, znamena proste zacit znova. porad ses to ty a je dobry bejt se svoji zkusenosti propojenej, ale soucasne to znamena zit jinak. odstrihnout se od kamaradu s kterejma se lilo, je na zacatku dobry. pokud ti chybi, a neni to jen prevlecena chut po starejch casech, da se skoro vzdycky i s nema zacit jinak. znova ohranicit, v cem jsou pro tebe dulezity (napr. podpora, pokec, sdileni, bezny sounalezeni) a vytvorit novej ramec toho pratelstvi. Nekdy to vyjde, jindy zjistis, ze vas fakt pojilo jenom to kaleni. Pises, ze to bylo zbytecny... a me to tak neprijde. Udelal jsi dulezity kroky a taky zjistil, ze mas jeste dalsi pred sebou. Zacit zit bez chlastu nebo fetu, proste znamena v beznejch situacich jinak premyslet a jednat a delat revizi toho, co ze starejch casu chces v zivote podrzet a jak by to ted melo vypadat. Je super, zes navazal a vratis se do komunity. Jestli to v tobe jeste bude lezet, vem tohle tema na skupinu. Urcite tam patri.

FRDK: dějou se horší věci, třeba máš vedle sebe někoho kdo těch deset let s tebou všechno vydrží a pak mu jebne, řekne ti že vlastně celou dobu chtěl kalit a tys mu to zkurvil, zničil mu život a teď bude o to víc kalit se všema těma starejma parťákama a ty stratíš toho nejposlednějšího spojence.

pak už je vždycky jen alkoholikův největnější spojenec - jen on sám. a proto vždycky k tomuhle tématu píšu: Samota nemusí být nutně negativním způsovbem trávení života a času v něm

Já se tady k tomu připojím, protože zmiňujete jedno z témat, které dlouhodobě vnitřně řeším. Minulý týden jsem měl v rámci terapie tématickou skupinu, kde jsem to znovu otevřel a teď na to zase dost myslím. (Pro vysvětlenou - jsem momentálně už čtvrtý měsíc v léčbě, po pětitýdenním čekání jsem se dostal do komunity, ale po dalším měsíci a půl jsem musel ze zdravotních důvodů odejít, bylo mi umožněno přejít zpět na režimové oddělení a teď doléčuju a rehabilituju nohu a budu brzy žádat o opětovný vstup do komunity.)
No a jako téma jsem zvolil právě to opouštění přátel. Jde konkrétně o skupinu mých kamarádů z okolí místa bydliště, píšete tu 'kamarádi z mokré čtvrti', ale ono to tak úplně nebylo, byli to kluci, s kterými jsme se znali půlku života od sedmnácti, osmnácti let a nešlo jen o společné popíjení v hospodách, ale obecně o trávení času a víkendů vespolek, ježdění na hory, chalupy, k muzice, společné cestování ap. Patřilo k tomu spousta srdečních záležitostí, jako když jsem svým prvním automobilem vezl kamarádovi z porodnice ženu s prvorozeným synem, kterému bude brzy pětadvacet nebo pravidelné společné výstupy na horu, kde máme vzpomínkové místo na mrtvého kamaráda. Třeba.
Nebyli to (jen) spolukaliči. Měl jsem je rád. Pořád je mám rád.
Před skoro deseti lety, v období, kdy jsem úspěšně abstinoval (dočasně), jsem přestal docházet v pátek do hospody, začal jsem odmítat pozvání na zapíjení narozených synů a dcer, oslavy narozenin, svatby, kalby, přestal jsem s nima jezdit i na hory...
Prostě jsem ty vazby zpřetrhal. Jako abych se ochránil. Postupně pozvání a telefonáty přestávaly přicházet.
Což bylo na jednu stranu fajn. A na druhou vůbec ne.
Ti kluci mi v životě chybí.
Co mě na tom sere nejvíc a dělá ze mě ještě většího idiota je fakt, že to vlastně bylo zbytečné. Poněvadž přestože jsem se od mých kamarádů odstřihl, stejně jsem se rozchlastal znova a ještě víc a nebylo to s nima v knajpě, nebylo to ani na víkendové chalupě, nedávám si s nima pivo v horské chatě - chlastám bez nich, sám.
Zbavil jsem se přátel a přitom to bylo úplně zbytečné.
Vůbec to nedává smysl.

HUGH_BOYLAN: Přijde mně, že to máš hodně na sílu a jseš o tom hodně přesvědčenej.
Já, když jsem kdysi trochu klopýtal v drogách, měl v morální a fyzický kocovině vždy přesvědčení, že už nikdy. A zase znovu a znovu. Až jsem se pak na to vykašlal "potichu a jednoduše". Bez hlasitýho přesvědčování sebe sama a okolí, prostě jsem to udělal.
V tobě teď tak trochu vidím sebe tehdy. Tak ti to snad vyjde, držím palce.

PRAASHEK:
HUGH_BOYLAN:

to by mě taky zajímalo. Jinak držím palce a taky doporučuju tu konfrontační návštěvu starého prostředí - ne hned samozřejmě, ale třeba ty čarodky to už od teď si myslim dobrej termín na reakci fyzickou i mentální.

jinak já už bych bejt tebou nic neplánoval a utíkal to všechno realizovat, nakonec se za 14 dní rozmyslíš, protože teď seš trochu hodnej a jde ti to, a pak to prosereš. bacha na to!

HUGH_BOYLAN: máš v plánu užívat po absolvování nějaké jiné psychoaktivní substance nebo jsi smířen s komplet čistotou?

COPS192: Super, tohle je radost číst, protože pevně věřím, že to taktéž zvládnu a uvidím ten život trochu jinou optikou. A přijít o kamarády z mokré čtvrti? To nejsou kamarádi, ale dobří známí. V mé sociální bublině mne všichni opravdoví přátelé podporují a jsem jim za to vděčen. Nějakou dobu se společenských akcí, kde se pije, účastnit nehodlám, ale zároveň je jasné, že dřív nebo později budu pozván na lákavou sešlost mých oblíbených človíčků a budu to muset vydržet. Ostatně, je třeba trénovat odolnost proti pokušení. Jestli to všechno vyjde, tak plánuju zajít na letitou tradicí pořádané Čarodějnice, kde se scházíme s těmi nejlepšími přáteli a je tam vždycky bečka piva a kořalka. A já si prostě dovezu basu limonád, mlýnek na kávu a džezvu. Musím se naučit říkat za jakýchkoliv okolností říkat: "NE!"

Až v 35 mi došlo že ze závislosti na alkoholu se sám s pomocí vůle nemám šanci vyhrabat... Vědom si blížícího se konce jsem v jedné z jasných chvilek učinil rozhodnutí nechat se hospitalizovat a zkusit se ze závislosti vyléčit... je to 10 let zpátky a od té doby jsem se nedotkl ani kapky alkoholu... pochopil jsem, že jen vůle nestačí a když konec s chlastem, tak úplný a definitivní... v léčebně jsem potkal chlapy co se snažili o "kontrolované pití" a velmi brzy zjistili, že něco jako kontrolované pití neexistuje a je to jen zbožné přání a mýtus...
Možná jsem to hnal do extrému a vyhýbal se i margotce nebo bonboniérám s trestí, teď ale nelituji... nezanedbal jsem doléčování, docházel na ELPA v PNB nebo na sezení AA...
Samozřejmě že jsem musel změnit životní návyky, pár kamarádů z mokré čtvrti z mého života zmizelo, pár přátel se přestalo ozývat, začátek ve střízlivém světě byl velmi náročný... ale i tak bylo moje rozhodnutí nechat se léčit nejlepší rozhodnutí mého života... už jen proto, že dál můžu žít:)))

KRAVINKIN: Přidávám se do týmu "přestat úplně". Mám za sebou čtyři roky bez skleničky a nelituji. Měl jsem to docela podobné jako ty, jen asi poněkud častější a občas, ale to jsem měl vždycky okno, i s agresivitou.
Jednou v depresi a kocovině jsem si řekl, že takhle už to dál nejde, a mj. zašel na setkání Anonymních alkoholiků. Byl jsem tam jenom jednou, ale vřele to doporučuji!

Je to sedm let a kousek, co jsem přestal. Absolutně - polovičaté řešení by mi nefungovalo. Jde to. Je to těžké, hodně těžké, zejména když jste z JV Moravy, ale jde to.
Takže to zvládnete taky.
Nestyďte se o tom mluvit, společnost se změnila, a už to většinově chápe a respektuje.
A nestyďte se říct si o pomoc. Lidi pomáhají rádi.

SEKELLE: super vykon a drzim palce. kontrolovany piti je zaroven vzdycky velky riziko a nejaka permanentni bdelost je na miste. nastavil sis pevny hranice, jestli ses ale uz prolil do delirka, bylo by dobry mit zachytnej plan na situace, kdy se ti v zivote nebude darit. navrat ke starejm zvykum se deje mnohem rychleji nez cela ta puvodni cesta k alkoholismu nebo nadmernymu piti. Zvaz nejaky zabekovani adi poradnou nebo nekym blizkym, s kym to budes moct resit, kdyby se ti to zacalo vymykat z rukou. Drzim palce

DRSH: Gratuluju!!! Drž se, je to dlouha cesta, ale ta SVOBODA, ta za to stoji!
Dneska je to 6 let.
Vsem vam neskutecne fandim a verim ze to zvladnete!

SEKELLE: V poradku, ja se taky jen delim o svou zkusenost. Nekdo jiny to muze mit treba jinak, ale ja at jsem se snazil odeprit si cokoliv (cigarety, nezdravy jidlo, sladkosti, chlast) tak snaha dat si jen malicko vedla jen k utrpeni, ktery nakonec vedlo nevyhnutelne k tomu, ze se to drive ci pozdeji zvrhlo. Ted teda musim podotknout, ze nemam za sebou nejaky velky alkoholovy extempore, ale treba ze sem si rekl nebudu tyden pit a stejne sem si nekde neco dal. Ted nepiju vubec a tim padem mentalni energie, kterou na to musim vynakladat, je nulova a to mi proste jako energeticky nejvyhodnejsi stav. Zejmena s prihlednutim k tomu, ze to samotny piti ma naprosty minimum pozitivnich aspektu.

VOY: Ale ja se nedrzim silou vule, ja to tak mam proste pevne nastavene a nemam s tim problem a taky nikomu nepisu, ze by to tak mel mit, jen se delim o svou zkusenost.

Takže chci všem, kdo chtějí přestat vyjádřit podporu a držím vám palce, držte se, dá se to zvládnout.

SEKELLE: Stejne si myslim, ze je jednodussi nepit vubec nez se snazit zoufale silou vule drzet, abych si nedal treti nebo ctvrty pivo. Prijde mi, ze ty benefity z toho malyho popijeni nejsou takovy, aby staly za to nesmirny psychicky vypeti, ktery stoji nespadnout do toho znova.