SDN33: jakože jenom půlka těch věcí je docela dost (jsem chtěl humornou formou sdělit)

Návody na paušální chlastání jsou cesta do pekel.

ASAFA: njn je to fakt individuální...Já to mám tak, že usnu bez problémů, ale pak procitnutí tak ve 3 a do rána čistý peklo....všechno nejhorší co se mi kdy nepovedlo znásobený výpadkem dopaminu...tfujtajxl

vůbec se nedivim, že se někdo zvedne, kráčí někde na benzínku a pošle tam drink. Protože já nikdy až tak dole nebyl, co musí mít za stavy větší střelci než jsem já

ASAFA: no to je těžký. Běsy a třasy jsou imho prostě progresivní abstinenční příznaky. Tvoje tělo a mozek prostě chtějí další dávku. Tak se tě snaží zatlačit do kouta abys to tam poslal...

Bude to hrozně individuální tak to asi není univerzální recept, ale jak to funguje mně:

1. Fyzicky

prostě úplně vystřízlivět během dne.
- Já sportuju. Posilka, běh, cokoli...Musíš se vypotit, dostat tu sračku ven. Zabrat. Jde to blbě, ale "fyzická práce" čistí i mozek.
- tekutiny. Pít nealko - hodně. Doplnit minerály, vitamíny
- najíst se. pokusit se najet na svou běžnou životosprávu. Hodně z takový tý klepavky a pocení dělá nedostatek živin a tekutin

2. Psychicky

snažit se mít všechno před tim, než si lehneš, vyřešený
- máš druhej den nějakou povinnost - tak si připrav věci
- nějakej problém co jde vyřešit - vyřeš ho.
- ukliď si - neválej se v bordelu z večera
- dej si sprchu atd
nesmíš dát mozku šanci, aby se mohl něčeho v noci chytit a začít to vomílat furt dokola

Je to celodenní práce. Hlavně víš, že pokud dáš jedno, dvě, tak se ti uleví. Ale za to v noci draze zaplatíš. Tohle musíš překonat.

Subjektivně: pokud v podvečer cítím zdravou únavu, zdravou žízeň (piju s chutí nealko), tak už vim že ta noc bude dobrá. A co je super: pokud se ti to podaří opakovaně, pak už máš takový nějaký vnitřní sebevědomí, že to bude v pohodě...a ten mindset už tě do takovýho toho "kolotoče škubání nohama a jedný melodie dokola" nepustí...

Je to humpolácky napsaný a nekompletní, ale zhruba takhle mi to funguje

Musim se k vam, pridat, tez jsem cekal po vynechani chlastu malem zazraky od zlepsene pameti a zvysene bystrosti po masivni hubnuti. Ukazalo se, ze v mem zivote jsou mozna jeste jine problemy nez jen sklenice vysokooktanovych remeslnych piv ;-).

TEKKIT: já si taky myslel, že spousta projevujících se neduhů byla spojená s alkoholismem, ale nakonec to byla jenom tak půlka těch věcí!

SEKELLE: S únavou jsem v míru, to je na tom to nejmenší

dneska mám zajímavý výročí - rok od posledního alko-excesu:)

Neříkám, že vůbec nepiju, ani jsem nikdy neměl ambici bejt abstinent, "jen" už to není taková ta bezstarostná (zdánlivě) jízda. Co to znamená?

- nepiju doma
- nepiju bezdůvodně (tzn. jen že mají někde stánek, tak si jedno dám)
- nepiju spontánně
- nekupuju si alkohol (domu ani jinam)
- jsem disciplinovanej v kocovině (poslední, ale ne významem)

prostě když je plán, tak se klidně zrubu jak les. Ale druhej den vystřízlivím, piju vodu, vyspím se a žiju dál svůj život. Saturuje mi to tu alkoholickou potřebu a vždycky tim pádem na čas stačí...

Co je dobrý: asi to, že čim dýl, tim míň mě to láká. Ve smyslu, že už nevidim v Abertu Prosecco v akci a nekroužim kolem toho jak sup - je mi to jedno jak přepravka s kedlubnama. (tohle bylo těžký v začátcích). Noční běsy a třasy...fuj...tak to už nemám naštěstí

Co je špatný: čekal jsem, že nebudu furt tak unavenej. Myslel jsem, že pořád jen dospávám deficity a když nebudu pít, budu fresh jak rybička. No tak to nejsem:)) ...A čekal jsem, že budu mít celkově větší "drive a jiskru"(myšlení, paměť, aktivita...)...no v tom byl strašnej pokrok na začátku, ale pak je to víceméně stejný:)

co závěrem: Samo si uvědomuju, že tohle může bejt zejtra jinak. Pořád jsem to já a mám to v sobě. Ale rok je pěknej, věřím že mám už nějaký vzorce co mi budou pomáhat i dál...

PRAASHEK: elektrický boty co běhají za tebe!

OTAVA: a ten dárek je teda auto, jo?

Dneska mám narozeniny, sedím doma u počítače, dělám něco do práce, je večer. Přijde za mnou moje žena, usmívá se a říká: „Běž ven, je tam hezky. Já se o děti nějak postarám.“ Chvíli váhám, soupeří ve mně lenost s chutí vyrazit ven, pak ještě žena dodá: „Vem si s sebou můj dárek“. Přece nebudu sedět doma, když už mám ty narozeniny, a aspoň vyzkouším jak mi padne její dárek, tak vyrazím. Za dvacet minut jsem na místě, plánuji si dát jedno, dvě a uvidíme jak to půjde. U jednoho nebo dvou nikdy nezůstane, všichni víme jak to chodí. Je dusno, den byl horký a u čtvrtého přichází první menší krize a návštěva toalety. Nedá mi to, pokračuji dál, horko pomalu začíná ustupovat a ochlazení z ustupujícího dne mne trochu probere. U osmého už cítím že se blíží konec, deváté je poslední, už to dál nepůjde. Sotva pletu nohama, dám si na cestu ještě hamburger a vyrazím domu. Vím že jsou mezi vám takoví kteří dávají víc, někdo dokonce i o hodně víc, ale dělám co můžu.

Devět koleček kolem Hamerského rybníka je deset kilometrů, čímž jsem překonal svůj osobák o dva kilometry, jedna z nejlepších oslav narozeni které jsem zažil!
#taktrochujinaoslava