Šišinka je borovice tvaru kužele, žlázy připojené na třetí komoru mozku a umístěna mezi dvěma - colliculi. Šišinka mozková syntetizuje a vylučuje hormon - melatonin, který převádí informace do různých částí těla. Melatonin má schopnost zachycovat biologické rytmy a má významný vliv na reprodukční funkci mnoha zvířat. Světelná schopnost epifýzy vedla k názvu šišinky jako "třetí oko".

Pineal Gland
http://homepage.smc.edu/wissmann_paul/intranetstuff/dept/scienceLRC/wissmann_site/pineal.htm

Úmyslem této knihy není obnovovat staré rány, rozdmýchávat náboženské spory nebo vyvolávat jakoukoliv proticírkevní nenávist. Spory a nenávist ve skutečnosti už dávno existují a budou stále existovat, dokud se bude každý vládnoucí náboženský systém snažit pravdu a skutečnost před veřejností utajovat.
Pro mnoho lidí, kteří dětinsky důvěřují pohanskému systému v čele s římskokatolickou církví, proto nebude tato publikace příjemnou a stravitelnou četbou. Jako spoluautoři Edmonda Parise jsme si toho vědomi a neočekáváme od těchto upřímných duší žádné ovace, chvály nebo děkování. Nepsali jsme knihu, aby se líbila, ale aby přinesla pravdu. Víme také, že osobní pouto mezi těmito upřímnými věřícími a církví prostřednictvím kněze a jeho systému zpovědí, darů, rozhřešení, společných modliteb, poutí a psychologických rozborů jejich nitra je silnější než nejjasnější a nejpádnější důkaz. Kniha bez obalu a bez ohledu na mocenské postavení největšího náboženského systému všech dob nazývá hřích hříchem. Na základě historických událostí odhaluje některé zločiny až do našeho století, vyvozuje z toho poučení a předkládá je čtenáři na základě jasných, zřetelných a přesvědčivých argumentů.

Spory a nenávist ve skutečnosti už dávno existují a budou stále existovat, dokud se bude každý vládnoucí náboženský systém snažit pravdu a skutečnost před veřejností utajovat. Pravým záměrem této publikace je na základě umlčených, zapomenutých a nebo utajovaných faktů přinést nové informace a varovat před starými i novými chybnými politickými, ekonomickými a kulturními kroky, kterých se naše a nadcházející generace může dopustit při jakémkoliv styku a spojení s novými náboženskými útvary, zvláště pak s římskokatolickým systémem.

- The Secret History of the Jesuits
Tajná historie Jezuitů
- Edmond Paris
http://www.obohu.cz/attachments/article/178/tdj-komplet.pdf

Mýty a archetypy, jejich odraz ve výtvarném umění a životě člověka

"Tyto nejstarší příběhy je možné rozdělit na několik kategorií. Jsou to především mýty o stvoření světa (kosmogonické), o původu a zrození božstev (teogonické), a o původu člověka (antropologické). Přesto i mladší příběhy, které nevznikly v nejstarších dobách, v sobě nesou dávná poselství a symbolické archetypy."


http://is.muni.cz/th/79263/pedf_m/79263_Biberlova_DP.pdf
Diplomová práce: Lea Biberlová

Největší zásluha Bohmova záleží v tom, že odkryl nadhistorické prvky veškerého náboženství. Ukázal, že náboženství se nesmí chápati jako fakt historický, jak to činilo tradiční křesťanství, nýbrž že nutno je chápati jako soubor skutečností - jichž Duše zakouší stále, tj. jako pravda věčná.

Střediskem každého předmětu je Duch, diferenciace v předmětech spočívá v jejich vůli, kterou vcházejí v bytnost podle svých esenciálních pudů. Duch jest původně magický zdroj Ohně a jeho snažení směřuje k tomu, aby se stal bytostí, tj. podobou a formou.

Knihovna šťastných lidí - Jakub Bohme
(filosof, mystik doby reformační)
1924 nakladatelství Zmatlík a Palička

“Kámen mudrců je Mikrokosmos, vzniklý znovuzrozením, do nějž se vlévá nejdokonalejší a nejčistší bytnost horních a dolních Hvězd, Světla a Síly, jako do svého centra. Toto znovuzrození spočívá v trojím díle. Zaprvé v usmrcení těla, to je v jeho rozpuštění v prvotní materii, zadruhé v očišťování těla a ducha, při kterém jim budou odňaty vnější nečisté elementy a dodány vnitřní, tajné, nesmrtelné a čisté nebeské a konečně za třetí budou tělu při spojení (svatba) navráceny čistá duše a čistý duch.”

Opus – Georg von Welling

Probouzení hadí síly je provázeno rozmanitými zvuky

Jemné cinkání jest slyšeti v jistém rytmu a je to velmi vysoký projev Bohyně,
která dává žákovi najevo, že se mu přibližuje. Toto cinkání bývalo hmotně
znározněno symbolem SISTRA, zvláštního tu hudebního nástroje,
harmonicky cinkajícího, který mívaly sochy bohyně ISIDY u starých egypťanů v ruce.

(K.Weinfurter)

Socha, kterou nalézáme po celém světě v různých podobách
Papus - LE MYSTERES D'ISIS

Transmutace člověka

Transmutace člověka v Hora, a jeho metoda. Je možno konstatovat, že touto metodou západního esoterismu je extáze, jíž se dosahuje různými technikami, které -obecně vzato - jsou založeny na zvyšování vnitřní excitace až po určitou kritickou mez, za níž vystupuje rozšířené vědomí.

Bohatá symbolika nakupená kolem obrazu Isidy nasvědčuje tomu, že tato mýtická bohyně starého Egypta je klíčovým komplexním symbolem esoterního učení i esoterní praxe a že v tomto smyslu vyjadřuje skryté propojení transcendentálních i transcendentních sfér, jak ve smyslu teoretickém, tak i praktickém. V tomto smyslu je symbol Isidy nevyčerpatelným zdrojem esoterického poznávání.

Zdroj: PhDr. Milan Nakonečny

Vybraná literatura:
- Bergman J.: leh bin Isis. Uppsala 1968. - Breasted J.H.: The philosophy of a Memphite priest, IN Zeitschrift fiir ágypt. Sprache u. Altertumskunde (Leipzig-Berlin), 1/1901. - Hopfner Th.: Plutarch uber Isis und Osiris: sv.I.: Die Sage; sv.II.: Deutungen der Sage. Prag 1941 - Junker H.: Die Gotterlehre von Memphis. Berlin 1939 - Kees H.: Die Gotterglaube in alten Ágypten. Leipzig 1941 - Lurker M.: Gótter und Symbole der alten Ágypter. Mun- chen 1974 - Morenz S.: Ágyptische Religion. Stuttgart 1960 - Miinster M.: Untersuchungen zur Góttin Isis vom alten Reich bis zum Ende des Neuen Reiches. Berlin 1968. - Naville E.: Das ágyptische Totenbuch der 18.-20. Dy- nastie, sv. I-HI. Berlin 1886 - Roeder G.: Urkunden zur Religion des alten Ágypten. Jena 1923 - Roeder G.: Die ágyptische Religion in Texten und Bil- dern. Ziirich 1959-1961. (I. Die ágyptische Gotter-welt; II. Mythen und Legenden um ágyptische Gottheiten und Pharaonen; III. Kulte, Orakel und Naturdienst im alten Ágypten; IV. Ausklang der agyptischen Religion mit Reformation, Zauberei und Jenseitsglauben.) - Sethe K.: Die altágyptischen Pyramidentexte, sv. I-IV. Leipzig 1908-192.

Nepřítel, chaos, neznámo, zmatek, temnota, nevědomí, zkáza

Stačí dát si tu práci a prostudovat problém, a můžeme konstatovat, že symboly, mýty a rituály, ať už šířené či spontánně objevené, vždy odhalují nějaký mezní stav člověka, nikoli výhradně postavení historické; mezní stav, tedy situaci, již člověk zjistí, když si uvědomí své místo ve vesmíru.
Archaické a tradiční společnosti pojímají svět, který je obklopuje, jako mikrokosmos. Na hranicích tohoto uzavřeného světa začíná vláda neznámého, nezformovaného. Na jedné straně je kosmizovaný, neboli obydlený a organizovaný prostor, na druhé straně, vně tohoto důvěrného prostoru, je neznámá a obávaná oblast démonů, strašidel, mrtvých, cizinců, jedním slovem chaos, smrt, noc.
Tento obraz obydleného mikrokosmu - světa obklopeného pustými oblastmi srovnatelnými s chaosem nebo královstvím mrtvých - přežíval dokonce i ve velmi vyspělých civilizacích, jako například v Číně, Mezopotámii či v Egyptě. Vždyť četné texty připodobňují protivníky, kteří napadají národní území, k duchům, démonům nebo silám chaosu. Takže faraónovi protivníci byli považováni za „syny zkázy, vlky, psy“ atd. Faraón byl zpodobňován s bohem Ré, vítězem nad drakem Apopem, přičemž jeho nepřátelé byli s tímto mytickým drakem ztotožňováni. Tím, že napadají nebo ohrožují rovnováhu i samotný život obce (nebo jakéhokoli jiného obydleného a organizovaného teritoria), berou na sebe nepřátelé podobu démonických sil, neboť se znovu pokoušejí uvést tento mikrokosmos do chaotického stavu, tedy ho zrušit. Zničení ustaveného řádu, zrušení archetypálního obrazu se rovnalo regresi do chaosu, do ještě ne-utvořeného, do nerozlišitelného stavu, který předcházel kosmogonii. Všimněme si, že tytéž obrazy jsou používány dosud, jde-li o formulaci nebezpečí, která hrozí určitému typu civilizace: mluvíme zejména o „chaosu“, „zmatku“, o „temnotách“, v nichž se „náš svět“ utopí.
Všechny tyto výrazy, jak dobře cítíme, znamenají zrušení řádu, kosmu, struktury a opětovné zanoření do stavu nejistého, beztvarého, a tedy chaotického. Představa protivníka jako démonické bytosti, skutečného vtělení mocností zla, rovněž přetrvalo až do našich dnů. Psychoanalýza těchto mytických obrazů, které stále hýbou moderním světem, nám snad ukáže, do jaké míry promítáme do svých „nepřátel“ své vlastní destrukční touhy.


Mircea Eliade: Esej o magicko-náboženských symbolech

Dogonská kosmologie
- Klíče k historii, tajemství, a proroctví

Dogonský národ přebýval v blízkosti hranic Mali západní Afriky . Dogoni odhalili některé informace z jejich kosmologické vědy dvěma francouzským antropologům (Marcel Griaule, Germaine Dieterlen). Jejich práce byla přeložena v knize (CONVERSATIONS WITH OGOTEMMELI a THE PALE FOX. Dogoni jsou terčem antropologických debat, neboť mají znalosti o hvězdného systému Sirius, které jsou dnes západní vědci schopni potvrdit pouze pomocí vysoce výkonného dalekohledu.
Robert Temple v jeho knize (THE MYSTERY SIRIUS) představuje nejrůznější bizarní a rasistické názory, které opovrhují astronomickými znalostmi Dogonů (hvězdných systémů), a zpochybňuje jejich znalosti tím, že je připisuje mimozemským návštěvníkům!
Dogonská kosmologie a Egyptská posvátná věda jsou velmi podobného pojetí a symbolismu, zdá se být přesnou kosmologií kněžstva ve starověkém Hermopolis a každých 60.let prováděli obřady (konjunkce vycházejícího Siria s východem slunce, spojení). Ti, kteří budou v harmonii při přechodu z jednoho cyklu do dalšího, kteří pracují na spojení mysli, těla a ducha, budou mít skok snadnější. A ti, co nejsou v harmonii s řádem Maat, pocítí kosmické záření jako z nebes padající síru a oheň, spalující zlost a nespravedlnost. Již nebude kam utéct, kam se schovat, rozsudek nebeského ohně je na dosah.


art: Vejce světa (vesmír považovaný za vejce v prostoru, ve kterém se točí energie a tvoří semena, první bytosti, muže a ženy (NOMMO)
Marcel Griaule: Conversations With Ogotemmeli
http://www.webpages.uidaho.edu/~rfrey/220dogon.htm

NEMESIS - ISIS
Bohyně odplaty, osudu. Jedno z mnoha jmen Isis byla Nemesis. Kdysi stála socha Isis Nemesis na ostrově Delos. Isis Nemesis není slepý osud, ale pokud vám přišla smůla na cestu, pravděpodobně jste si ji zasloužili. Isis je také spojena s nebesy a astrologií, kdy se v mithrovském dokumentu odkazuje na sedm Tyches z nebe, což znamená sedm planet, které působí na astrologický osud. Ono jedno z tajemství Isis bylo známé, jako vládnout vesmírem. Jedním ze zasvěcení do mystérií byl způsob, jak se mohou lidé snažit změnit svůj osud.
V příběhu Apuleiuse - zasvěcení do mystérií Isis, má být Lucius zachráněn před šílenstvím, a stát se knězem bohyně Isis s věncem růží (koruna vítězství nad krutou Fortunou).

Brana L.P.

The Golden Ass: The Transformations Lucius
by Apuleius

‘It was not yet midnight when I awoke with a sudden start to see the full moon just rising from the sea-waves and shining with unusual brilliance. Now, in the silent secrecy of night, was my opportunity. Knowing that his greatest of goddesses was supremely powerful; that all human life was ruled by her Providence; that not only all animals, both tame and wild, but even lifeless things were animated by the divine power of her light and might; that as she waxed and waned, so in sympathy and obedience every creature on earth or in the heavens or in the sea was increased or diminished; and seeing that Fate was now seemingly satiated with my long tale of suffering and was offering me a hope, however late in the day, of rescue: I decided to beg for mercy from the awesome manifestation of the goddess that I now beheld. At once, shaking off my sluggish repose, I jumped up happily and briskly, and eager to purify myself I plunged into the sea. Seven times I immersed my head, since that is the number which the godlike Pythagoras has told us is most appropriate in religious rituals, and then weeping I uttered my silent prayer to the all-powerful goddess.

“Queen of heaven, whether you are Ceres, nurturing mother and creatrix of crops, who in your joy at finding your daughter again set aside the ancient acorn, fodder for wild beasts, and taught man the use of civilized food, and now fructify the ploughlands of Eleusis; or whether you are Venus Urania, who in the first beginnings of the world by giving birth to Love brought together the opposite sexes and so with never-ending regeneration perpetuated the human race, and now are worshipped in the sanctuary of sea-girt Paphos; or whether you are Phoebus’ sister, who by relieving women in labour with your soothing remedies have raised up many peoples, and now are venerated in your shrine at Ephesus; or whether you are Proserpine of the fearful night-howling and triple countenance, you who hold back the attacks of ghosts and control the gates of hell, who pass at will among the sacred groves and are propitiated with many different rites; you who brighten cities everywhere with your female light and nourish the fertile seeds with your moist warmth and dispense according to the motions of the Sun an ever-changing radiance; by whatever name, in whatever manner, in whatever guise it is permitted to call on you: do you now at last help me in this extremity of tribulation, do you rebuild the wreck of my fortunes, do you grant peace and respite from the cruel misfortunes that I have endured: let there be an end of toils, an end of perils. Banish this loathsome animal shape, return me to the sight of my friends and family, restore Lucius to himself; or if I have offended some power that still pursues me with its savagery and will not be appeased, then at last let me die if I may not live.”

Such were the prayers that I poured forth, accompanied with pitiful lamentations; then sleep once more enveloped my fainting senses and overcame me in the same resting place as before. I had scarcely closed my eyes when out of the sea there emerged the head of the goddess, turning on me that face revered even by the gods; then her radiant likeness seemed by degree to take shape in its entirety and stand, shaking off the brine, before my eyes. Let me try to convey to you too the wonderful sight that she presented, that is if the poverty of human language will afford me the means of doing so or the goddess herself will furnish me with superabundance of expressive eloquence.

First, her hair: long, abundant, and gently curling, it fell caressingly in spreading waves over her divine neck and builders. Her head was crowned with a diadem variegated with many different flowers; in its centre, above her forehead, a disc like a mirror or rather an image of the moon shone with a white radiance. This was flanked on either side by a viper rising sinuously erect; and over all was a wreath of ears of corn. Her dress was of all colours, woven of the finest linen, now brilliant white, now saffron yellow, now a flaming rose-red. But what above all made me stare and stare again was her mantle. This was jet-black and shone with a dark resplendence; it passed right round her, under her right arm and up to her left shoulder, where it was bunched and hung down in a series of many folds to the tasselled fringes of its surface shone a scattered pattern of stars, and in the middle of them the full moon radiated flames of fire. Around the circumference of this splendid garment there ran one continuous garland all made up of flowers and fruits. Quite different were the symbols that she held. In her right hand was a bronze sistrum, a narrow strip of metal curved back on itself like a sword-belt and pierced by a number of thin rods, which when shaken in triple time gave off a rattling sound. From her left hand hung a gold pitcher, the upper part of its handle in the form of a rampant asp with head held aloft and neck puffed out. Her ambrosial feet were shod with sandals woven from palm-leaves, the sign of victory. In this awesome shape the goddess, wafting over me all the blessed perfumes of Arabia, deigned to answer me in her own voice.

“I come, Lucius, moved by your entreaties: I, mother of the universe, mistress of all the elements, first-born of the ages, highest of the gods, queen of the shades, first of those who dwell in heaven, representing in one shape all gods and goddesses. My will controls the shining heights of heaven, the health-giving sea-winds, and the mournful silences of hell; the entire world worships my single godhead in a thousand gods; the native Athenians the Cecropian Minerva; the island-dwelling Cypriots Paphian Venus; the archer Cretans Dictynnan Diana; the triple-tongued Sicilians Stygian Proserpine; the ancient Eleusinians Actaean Ceres; some call me Juno, some Bellona, those on whom the rising and those on whom the setting sun shines, and the Egyptians who excel in ancient learning, honour me with the worship which is truly mine and call me by my true name: Queen Isis.”’

LETNÍ SLUNOVRAT
Slunce dosahuje svého vrcholu, bude mít největší sílu ve svém ročním cyklu a zároveň začne postupně slábnout. Slunce v letním slunovratu představuje duchovní vzestup, osvícení a návrat k jednotě androgynie (objevením principů tvorby), je vyvrcholením jednotlivce a názornou cestou k osvícení, která byla zastoupena slunovraty a rovnodenností roku. Solární tradice (Oslava letního slunovratu) je oslavou životodárné energie fyzického Slunce, ale také oslavou celého probuzení, hluboce symbolické označení, které je možné chápat na mnoha úrovních. Stejně jako fyzický oheň má schopnost ničit a tvořit, tak duchovní oheň může vytvářet a ničit celý vesmír i sám sebe, a umožňuje nám být plně "znovuzrozenou" bytostí (osvíceným).
Prostřednictvím procesu osvícení probouzíme uvědomění. Tajné procesy vzkříšení symbolizovaly přeměnu, pomocí které je člověk schopen překonat svou nižší přirozenost, ovládat své chutě, a vyjadřovat vyšší potenciál. Tajné učení bylo předáváno za účelem pomoci bojující lidské bytosti probudit duchovní síly, před upadajícím chtíčem a degenerací.
Odhaduje se, že je postaveno na stovky (ne-li tisíce) obrovských megalitických staveb, kamenné kruhy, chrámy, a vnitřní tajné komnaty, které jsou zarovnané se sluncem přesně o slunovratu a rovnodennosti (v celé Evropě, Velké Británii, Egyptě, Severní a Jižní Americe, Austrálii, Asii, a mnoha dalších částech světa).

Brana L.P.

OKO HOROVO

Staří Egypťané věřili, že tento symbol má velmi silný a magický vliv na obnovení harmonie.
Oko je součástí těla, schopno vnímat světlo, a proto je symbol pro duchovní schopnosti, pozitivní i negativní aspekty čaker.

Mýtus, přírodní alegorie a kosmologie jsou důležité symbolické vrstvy. Nejlepším zdrojem informací o tajemstvích ISIS pochází z románu (The Metamorphoses - Apuleius). Apuleius byl spisovatel se zájmem o náboženství a záhady. V poslední kapitole své knihy (což je jediný starověký román přeživší v plném rozsahu) je vše o tom, jak ukládá Isis znamení a jak se stát zasvěcencem jejího tajemství.
To co Apuleius napsal, se stalo páteří pro mnoho iniciačních obřadů, a některých forem zednářských chrámů.


The Metamorphoses
le bibliomane moderne: Une traduction de L'Âne d’Or d’Apulée (1553).
http://le-bibliomane.blogspot.cz/2010/09/une-traduction-de-lane-dor-dapulee-1553.html

ATLANTIDA JAKO ALEGORIE

Zamyslíme-li se nad Platonovým popisem Atlantidy, uvědomíme si, že jeho příběh je přinejmenším z části alegorický. Poplatonští filozofové z počátku našeho letopočtu jako Origen, Porphyrius, Proclus a Jamblichos zastávali názor, že mýtus o Atlantidě v sobě skrývá hlubší tajemství.
Nicméně jejich názory se interpretací tohoto tajemství různí. Platonova Atlantida symbolizuje nejspíše trojitý charakter vesmíru i lidského těla. Deset králů Atlantidy by mohla být pythagorejská Tetraktys — čísla zrozená jako pět proti-kladných párů. Čísla od jedné do deseti vládnou podle některých okultních nauk všemu živému a jsou podřízena monádě, číslu jedna, prvnímu a nejstaršímu z nich. Symbolem Poseidonovy moci nad obyvateli sedmi menších a tří velkých ostrovů bylo kopí se třemi hroty. Deset ostrovů spolu s trojzubcem symbolizuje trojjedinou moc Nejvyššího boha a sedm regentů, kteří mu jsou přímo podřízeni. Kdybychom považovali Atlantidu za jakýsi prapůvodní symbol vědomí, pak její propad do hlubin oceánu znázorňuje sestup racionálního, organizovaného vědomí do oblasti nevědomí. Anebo také sestup ducha do hmoty. Potom by tento mýtus mohl být paralelou k biblickému příběhu prvního hříchu a mohl by představovat nutnou podmínku k vývoji vědomí člověka.Podle legendy stála uprostřed Atlantidy nejvyšší hora světa. Vrhala stín na vzdálenost mnoha kilometrů a její vrchol se dotýkal nebes. Hora označující střed světa je zároveň symbolem lidské hlavy. Na jejím vrcholu byl chrám bohů, a tak v ní můžeme vidět prototyp řeckého Olympu. Hlavní město Atlantidy, »město se zlatými branami«, se objevuje v mnoha pozdějších legendách jako Město bohů či Svaté město. Je to prapůvodní Nový Jeruzalém z poslední knihy Bible, Apokalypsy, který má ulice dlážděné zlatema jeho dvanáct bran je vykládáno třpytivými drahokamy.


Tajné dějiny Evropy - Bohumil Vurm

KŘEST, POTOPA A AKVATICKÉ SYMBOLY

Mezi těmi několika skupinami spojitých symbolů akvatické symboliky, které jsme si právě představili, je poslední symbol daleko nejširší a nejsložitější. Jeho strukturu jsme se pokusili vyložit v předcházející práci, na niž si dovolíme čtenáře odkázat (srov. Traité ďHistoire des Religions); v ní nalezne zásadní části výkladu o akvatických hierofaniích a současně analýzu symbolů, které je zhodnocují. Zde se omezíme na několik nejvýznamnějších rysů.
Vodstvo symbolizuje univerzální souhrn virtualit; jsou fons et origo, zásobárna všech možností existence; předcházejí veškerou formu a podporují veškeré stvoření. Příkladný obraz veškerého stvoření je ostrov, který se nenadále „zjeví“ uprostřed vod. Naopak ponoření do vody symbolizuje regresi do preformálního stavu, opětovné začlenění do nerozlišeného světa preexistence. Vynoření opakuje kosmogonické gesto projevu formy; ponoření se rovná rozpuštění forem. Právě proto symbolika vodstva implikuje stejně dobře smrt jako znovuzrození. Kontakt s vodou vždy obsahuje nějaké obrození:
na jedné straně proto, že po rozpuštění následuje nějaké „nové zrození“, na druhé straně proto, že ponoření zúrodňuje a zmnožuje životní potenciál. Akvatické kosmogonii odpovídají - v antropologické rovině - hylogenie, víry, podle nichž se lidský druh zrodil ve vodách. Potopě nebo periodickému zaplavování kontinentů (mýty typu „Atlantidy“) odpovídá v lidské rovině „druhá smrt“ duše - („vlhko“ a leimon v pekle atd.) nebo iniciační smrt křtem.

Ale jak v rovině kosmologické, tak v rovině antropologické se ponoření do vod rovná nikoli definitivnímu zániku, ale přechodné reintegraci s neurčitém, po níž následuje nové stvoření, nový život nebo nový člověk, podle toho, jestli se jedná o moment kosmický, biologický nebo soteriologický. Z hlediska struktury je „potopa“ srovnatelná s „křtem“ a pohřební úlitba s očistou novorozence nebo s jarními rituálními koupelemi, které přinášejí zdraví a plodnost.

Mircea Eliade - Obrazy a symboly
Esej o magicko-náboženských symbolech

Co odkrývají symboly
– Mircea Eliade

1. Symboly jsou schopny odkrýt možný způsob reality či uspořádání tohoto světa, které nejsou patrné na úrovni bezprostřední zkušenosti. Například: symbolika vody je schopna odhalit to, co nemá ještě formu, co se může projevit, co je chaotické. Nejde samozřejmě o racionální poznání, ale o zachycení intenzivního vědomí předcházejícího uvažování. Z těchto záchytných bodů je utvářen tento svět. Když později lidé zpracovali tyto obsahové významy, vznikly první úvahy o podstatě tohoto světa, výchozí bod všech kosmologií a ontologií, od véd až k předsokratikům.

2. Pro přírodní národy jsou symboly vždycky náboženské, protože se vztahují buď k něčemu reálnému, nebo k uspořádání tohoto světa. Na archaických kulturních úrovních se reálno – to jest to mocné, významné, živoucí – rovná posvátnu. Přitom je tento svět výtvorem bohů nebo nadpřirozených bytostí; odkrýt uspořádání světa znamená odhalit nějaké tajemství či „zašifrovaný“ význam tohoto božského díla. Archaické náboženské symboly v sobě proto obsahují ontologii; samozřejmě ontologii předsystematickou, vyjádření mínění o tomto světě a současně o lidské existenci. Mínění, které není vyjádřeno pojmy a jež se nedá vždycky převést do logických pojmů.

3. Základním charakteristickým rysem náboženského symbolismu je jeho mnohoznačnost, jeho schopnost vyjadřovat současné několik významů, jejichž vzájemnost není patrná na úrovni bezprostřední zkušenosti. Například symbolika Luny vyjevuje přirozenou vzájemnost mezi lunárními rytmy, pozemským vývojem, vodou, růstem rostlin, ženami, smrtí a vzkříšením, lidským údělem. Symbolismus Luny konečně odhaluje „mystickou“ shodu mezi nejrůznějšími úrovněmi kosmické reality a některými možnými způsoby lidské existence. Tato shoda není připisována bezprostřední a spontánní zkušenosti ani kritickému přemýšlení. Je výsledkem určitého způsobu „jak být přítomen“ v tomto světě.

4. Schopnost náboženského symbolismu odhalit větší množství strukturálně nedílně spojených významů má velký význam: symbol je schopen odkrýt zorný úhel, v němž se nesourodé skutečnosti dají skloubit do jednoho celku či dokonce sloučit do jednoho „systému“. Jinými slovy, náboženský symbol umožňuje člověku odkrýt určitou jednotu tohoto světa a současně mu vyjevit jeho vlastní úděl jako neodlučnou součást tohoto světa.

5. Snad nejdůležitější poslání náboženského symbolismu – důležité zejména pro úlohu, kterou má v pozdějším filosofickém hloubání – je jeho schopnost vyjádřit paradoxní stavy či některá uspořádání konečné reality, jež je nemožné vyslovit jinak.

6. Nakonec je zde existenciální hodnota náboženského symbolismu, to jest skutečnost, že se symbol vždycky vztahuje k nějaké realitě či stavu, který podněcuje lidskou existenci. Hlavně tento existenční rozměr odlišuje a rozděluje symboly od pojmů. Symboly si ještě uchovávají spojení s hlubokými zdroji života; dalo by se říci, že vyjadřují „duchovní prožitek“. Z tohoto důvodu mají symboly „numinózní“ svatozář: odhalují, že možné způsoby ducha jsou i projevy života, a tudíž přímo zaručují lidskou existenci. Náboženský symbol neodhaluje jenom strukturu skutečnosti či rozměr existence, přináší i význam lidskému životu. Proto symboly usilující o konečnou realitu dokonce představují pro člověka, který dešifruje jejich poselství, osobní zjevení.

The Star Sirius - Secret Beginings - YouTube
http://www.youtube.com/watch?feature=player_embedded&v=FRDBIy5D1ZI