WERKA: No jo, ale to je právě ta past! :-)
Jasně, že vytrvat je těžší, náročné na nervy a často i ekonomicky náročnější. Ale jen tak lze něco vychovat. I z chlapečků. ;-)

PASTEL: ANNAWA: Ano - náš mladej (skoro 19) nezpochybňuje, že některé věci jsou potřeba, ale obvykle má pocit, že je na ně dost času. takže aktuálně máme od neděle na balkóně dvě tašky se sklem a za dveřma tašku s plastem a tašku s papírem - vše do tříděného odpadu. Dyť to nikam neuteče a ty kontejnery tam taky budou furt... (jasná filozofie našeho mladýho ;-).

MEG: Evidentně jsem v minulosti udělala nějakou chybu, protože to tak nějak funguje cca na 50%. A musím říci, že v řadě případů by bylo méně náročné si danou věc udělat sama než vytrvat :-)

SEVERINE: ty jo, tady jsem malinko bezradná respektive radič teoretický. já měla vážně hodný kluky, když byly malý takže do deseti let to byli takový Mirek (Dušín) s Červenáčkem. platilo vysvětlení, hrozba, plesknutí na zadek byl nejvyšší stupeň.
tento nejvyšší stupeň jsem pak později (v pubertě, kdy už pobrali rozum doma a sprostá slovíčka jinde), nahradila tichým zasyčením "neserměe", což se ukázalo poměrně hodně funkční mantrou. ale nesměla se nadužívat, to je jasné. aby bylo jasno, nikdy jindy jsem na ně sprostě nemluvila. takže zde šlo o ten psychologický šok. kdy se ta směšná ječící matka dožadující se "čehosi" náhle promění v nebezpečnou šelmu. ;-)

NICOLE: auta jsou v pohodě. itakový ty trans....formery. sakra nemohla jsem si vzpoměnout na nic, než transvestity. :-))
PASTEL: když nepovolíš v "mládí", tak od 16+ tohle funguje úplně normálně.

PASTEL:
NICOLE: a tak oni to samozřejmě dělají často s otráveným obličejem! Ale někdy taky ne a důležité je vytrvat.

ANNAWA: klukovi je 5, tak budu doufat, že se to časem zlepší :)
nicméně s jeho otcem mám zkušenost, že vysvětlení, proč je něco správné a užitečné, jakkoliv by bylo stručné a věcné, většinou není moc platné, podstatné je vysvětlit mu, jakou on osobně má k tomu motivaci :))

ANNAWA: Fér to rozhodně je, ale u nás slovo "potřeba" vyvolá sáhodlouhou polemiku na téma, kdo a proč to potřebuje, která po vyslechnutí všech argumentů končí v lepším případě tím, že to jde udělat s otráveným obličejem.

MEG: dožadujou se aut a triček se spidermanem, to máš prašť jako uhoď.

holčičku máte furt za zadkem. a furt sleduje, co děláte a má milion otázek, rad a připomínek - můj syn dělá to samý. Mám dceru a syna - po jednom kusu od obojího - a zatím jsem nepozorovala v tomhle žádný rozdíl

IXTREMIST: vyjednávání je skutečně zbytečné. Jediný způsob, jak se domluvit, je sprosté vydírání z pozice síly - "chceš na kolo? chceš na počítač? - nebude nic, pokud neuděláš to, co chci!" Pokud jde o tu stručnost - jediný spolehlivý a rychlý způsob, jak docílit, aby se chlapeček oblékl, je obléct ho násilím, aby někam došel - odnést ho tam atd.
Ona vůbec ta verbální komunikace s chlapci moc nefunguje. Mám pocit, že můj syn jasně ví, co chce, a druhé lidi nebere jako lidi svého druhu, jako něco, s čím lze komunikovat, ale jen jako mechanické jevy, které mu dosažení jeho cílů můžu usnadnit nebo ztížit - v tom druhém případě je připraven překonat překážky hrubou silou. Proti tomu existuje jediná obrana - též hrubá síla :)) Ale protože jeho otec to má s tou komunikací hodně podobné, byť na kultivovanější úrovni, tak to možná bude nějaký všemužský jev :)
jako tohle, cos tu napsal, to si muži o sobě často myslí, ale my, ženy z praxe, víme, že je úplně jedno, jak moc je komunikace věcná a stručná - nejefektivnější je stejně rána do hlavy :))