MILUNI: u nás je to stejně. manžel vyrůstal s nevlastním otce, který byl vzor pracovitosti. a stejně je po jeho pravém otci, který byl pohodář a práci měl jako páté kolo u vozu

EDERA: Z vlastni zkusenosti: geny jsou mrchy a nedaji se oblafnout.... od 11 let mel muj syn priklad vzorne hlavy rodiny (nikoli sveho otce), ale je v urcitych vecech cely po tatovi..... nekdy sem i z toho chce az brecet...

EDERA: aha. no.
:-)

EDERA: tak to se není čemu divit. a že nejlepší způsob, jak něco učit, je osobní příklad, o tom si nemusíme povídat. takže tady máš sakra těžkou situaci. leda by to z výchovných důvodů začal dělat... sám od sebe.

EDERA: je to povahou, vrozenými vlastnostmi a tak dále. Některé naše děti se už k domácím pracem celkem mají, jiné nikoli, ačkoli přístup je celkem stejný.

MEG: Pochybuju, že mého muže k domácím pracem někdo vedl (vyrostl v domácnosti s babičkou na palubě, babička nikdy nechodila do práce a přes den prostě udělala všechno, co bylo třeba). Na druhou stranu - já mladého pána systematicky vedu a stejně efekt nic moc.

PASTEL: Jo, že nelze čekat, až se mu bude chtít, protože na výsledku jeho práce je závislá nějaká další činnost někoho jiného, taky opakuju tak často, až mě z toho bolí pusa.

Jo jako když má svoje povinnosti, kterési plní, tak nějaká pomoc nad jejich rámec, to už je jiná věc. Ale zažila jsem případy, kdy chlap není schopen chápat, že s opravou pro domácnost nutné věci opravdu nelze čekat na chvíli, kdy se mu bude chtít ( to byl asi pramen mého nepochopení, tvého postu ;-))

VERONIKA22: a ty si myslíš, že mě to baví? Vůbec, ani trochu, nesnáším to a ani nejsme v uklízení nijak zvlášť dobrá. ale tím spíš k němju děti vedu, navíc bez jejich faktické pomoci by naše domácnost prostě nemohla fungovat, těžko se mohu starat o batole, pracovat, vařit a ještě mít na hrbu domácnost pro sedm lidí.

PASTEL: tak ono to možná znělo drsně, přítel samozřejmě spoustu věcí dělá, které já dělat nemusím - stará se o dřevo a o topení a hrubé práce a všechny možné rozvody v domě a o dítě a uklízí , jen jsem si s tím nádobím vzpomněla na jednu včerejší historku.

EDERA: jde o to, jestli ho k tomu někdo systematicky vedl. myslím v dětství. protože dospělého nepředěláš.

MEG: No, u jeho otce to třeba nenastalo nikdy.:-( Takže si kladu otázku, jestli se ta neschopnost zaznamenat potřebu dá alespoň částečně vykompenzovat podmíněným reflexem. A zatím si teda moc úspěšná nepřipadám.

ANNAWA:
EDERA: já nevim ale zatim mi přijde, že se za toto asi na děti nebudu zlobit. já uklízení nesnášela a teď ho dělám jen kvůli rodině. jinak bych byla ochotná nemít nádobí dokud budu mít poslední čistý hrnek.
takže chci mít doma ten bodovací systém ze kterého pak bude plynout kapesné. jak psala kdysi MEG. ocenit i tu snahu, že si mají v úmyslu všímat dřezu s nádobím.

ANNAWA: Tak to jsem hodně rychle zarazila, pomáhat, nebo starat se o nutný věci jen, když na to má náladu, nebo když jemu se chce, taková péče a pomoc je na hovno!

WERKA: Jr. taky nezpochybňuje, že jsou některé věci potřeba udělat, a na přímou výzvu je (dříve či později, spíš později) obvykle i udělá. Ale bez jasné instrukce je prostě neudělá, i když jde o denně se opakující činnost. A fakt mám podezření, že jeho mozek tu potřebu prostě nezaznamená. Že to nádobí v dřezu fakt nevidí.

MEG: No já právě vytrvávám (občas to sabotuje manžel, kterému mladej umí dobře zahrát na city jak je chudinka utrénovanej a uučenej ;-), ale mám pocit, že efekt se nedostavuje, resp. se dostavuje velmi pomalu (abych tomu mladýmu zas nekřivdila)

PASTEL: Já to nepovažuju za ideální stav, ale tříleté dítě člověk těžko uargumentuje, že... S manželem na bázi cukru a biče fakt nejednám;))