SEVERINE: ok jdu číst. též jsem nechtěla používat fyzické tresty ale na některé děti prostě slova neplatí.
na nyxu jsem kdysi zaznamenala že se fakt dělíme: jedni psali: kéž by mi matka furt nedomlouvala a jednu mi spíš flákla byl by konec výlevům. a druzí psali: kéž by mě furt nemlátili a radši si semnou sedli a popovídali.

takže já furt doufám, že budu mít rozumné děti na které ruku nebudu muset ani zdvihnout. takže každý problém řešim ústně ( rozhovor s neandrtálcem ) zkusim to 2x nezabere. pak zdvihnu ruku a nasadim zlý výraz jako řešení autoritativně - nepomůže. takže zbývá jen fyzicky. mám tedy toto řešení na 4místě v řebříčku a nehodlám to posouvat výš ani níž a přijde mi to správné.

a stejně je blbost tvrdit, že děti se nemají nikdy plácnout přes zadek. vždyť každé dítě je originál. furt to omíláme, že když někdo tvrdí, že uspat dítě je brnkačka a že všem ostatním sdělí svůj návod tak na kolik dalších dětí to zafunguje?
apod. kojení musí jít všem atd...... bláboly

SEVERINE: tak senilní ještě nejsem. :-) ale puberta staršího byla natolik příšerná, že je snad lepší, když zloběj jako malý. :-)

VERONIKA22: Já se tím nestresuju - mně to s***. Aspoň teda v jeho věkové kategorii (něco jiného by byl tříleťák - ikdyž jako tříleťák měl mladej výrazně větší snahu se zapojit sám od sebe :-D). Protože mne nebaví být ani dráb a furt ho nahánět ani trubka, co bude dělat věci za něj, když to nechá dostatečně vyhnít. K tomu (udělat věci za mladýho) mívá sklony manžel - aneb "on toho měl dneska hodně, tak to objektivně nemohl stihnout...". Což je sice pravda, akorát to obvykle je tak, že to měl udělat už včera (mohl udělat ráno, kdyby ráčil vstát o 10 minut dřív, ap.)

MILUNI: u nás je to stejně. manžel vyrůstal s nevlastním otce, který byl vzor pracovitosti. a stejně je po jeho pravém otci, který byl pohodář a práci měl jako páté kolo u vozu

MEG: a nebo je to milosrdný zapomnění :) .. ale ta mantra zní dobře ,)
MAIKKA: častěj mlátí starší, ale mladší to taky umí - a oba strkali zazačátku na pískovištích do dětí - naštěstí v tý době na ně ještě fungovalo (300x zopakováno): místo toho je lepší říct "ahoj, jdem si hrát, jo? tady máš lopatku a jdem stavět hrad (nebo si hrát na honěnou, ..)"
VERONIKA22: můj názor je víceméně shodný s tím, co je na tomhle blogu - http://www.poddracimkamenem.cz/blog/post/2012/04/12/Proc-deti-nebijeme-(neplacame-nefackujeme-nedavame-jim-na-zadek).aspx + http://www.poddracimkamenem.cz/blog/post/2012/04/13/Byt-a-nebit.aspx , takže tohle není rada pro mě.

ANNAWA: a není to na rodičích poznat? že děti nutí do nečeho co by sami nejraději vůbec taky nedělali? mě když máma nutila do činností na které ona sama odmítala šáhnout tak prostě měla v hlase jiný zoufalý tón, který mě spíš přinutil tuplem zadek ze židle nezvednout.

EDERA: já bych se s tím asi tak nestresovala. člověka stejně nevychováš k tomu co fakt nezvládá a má na toto děravou pamět.
pokud bych měla kluka tak bych se snažila aby alespoň 1x měsíčně pomohl s věšením prádla, zametením bytu, umitím nádobí, uvařením čaje či nečeho takového. abych neměla pocit, že budoucí manželce dávám totálně neschopnou lemru. a věřím, že zamilovaný chlap, který se snažit chce se snažit bude a bude jen štěstí když malinké základy mu ta matka do hlavy vtluče. ale chlap s povahou chlapa asi nikdy nebude píglovat.

nevim jestli mám zkreslené mínění ale domnívám se, že kdo doma vlastní chlapa, který dokáže překračovat hromadu odpadků a stejně ji nevynese tak, že je to chyba té manželky. Dle mé zkušenosti je chlap tvárnej jen v době zamilovanosti a to se musí na 500% využít a já toho využila a jak se změnil oproti tomu k čemu ho vedla maminka.

a pak jako vzorek mám tchána. u nich též velela nějaká žena v domácnosti a chlapi ani nesměli nic dělat. jen sedět v křesle a čekat až jim někdo donese kafe. tchýně to nedokázala změnit a tak mu též nosí kafe, večeri, čisté oblečení atd....a on jen sedí a kecá. ale mě tím sral natolik, že jsem mu řekla, že má stejný počet rukou jako já a nic po něm uklízet nebudu. takže jen mě vidí v kuchyni tak se tam bojí i odložit špinavý talíř a radši hned všechno po sobě uklízí abych mu zase v něčem nevynadala. a to je mu prosím 65let.

EDERA: Z vlastni zkusenosti: geny jsou mrchy a nedaji se oblafnout.... od 11 let mel muj syn priklad vzorne hlavy rodiny (nikoli sveho otce), ale je v urcitych vecech cely po tatovi..... nekdy sem i z toho chce az brecet...

EDERA: aha. no.
:-)

EDERA: tak to se není čemu divit. a že nejlepší způsob, jak něco učit, je osobní příklad, o tom si nemusíme povídat. takže tady máš sakra těžkou situaci. leda by to z výchovných důvodů začal dělat... sám od sebe.

EDERA: je to povahou, vrozenými vlastnostmi a tak dále. Některé naše děti se už k domácím pracem celkem mají, jiné nikoli, ačkoli přístup je celkem stejný.

MEG: Pochybuju, že mého muže k domácím pracem někdo vedl (vyrostl v domácnosti s babičkou na palubě, babička nikdy nechodila do práce a přes den prostě udělala všechno, co bylo třeba). Na druhou stranu - já mladého pána systematicky vedu a stejně efekt nic moc.

PASTEL: Jo, že nelze čekat, až se mu bude chtít, protože na výsledku jeho práce je závislá nějaká další činnost někoho jiného, taky opakuju tak často, až mě z toho bolí pusa.

Jo jako když má svoje povinnosti, kterési plní, tak nějaká pomoc nad jejich rámec, to už je jiná věc. Ale zažila jsem případy, kdy chlap není schopen chápat, že s opravou pro domácnost nutné věci opravdu nelze čekat na chvíli, kdy se mu bude chtít ( to byl asi pramen mého nepochopení, tvého postu ;-))

VERONIKA22: a ty si myslíš, že mě to baví? Vůbec, ani trochu, nesnáším to a ani nejsme v uklízení nijak zvlášť dobrá. ale tím spíš k němju děti vedu, navíc bez jejich faktické pomoci by naše domácnost prostě nemohla fungovat, těžko se mohu starat o batole, pracovat, vařit a ještě mít na hrbu domácnost pro sedm lidí.

PASTEL: tak ono to možná znělo drsně, přítel samozřejmě spoustu věcí dělá, které já dělat nemusím - stará se o dřevo a o topení a hrubé práce a všechny možné rozvody v domě a o dítě a uklízí , jen jsem si s tím nádobím vzpomněla na jednu včerejší historku.

EDERA: jde o to, jestli ho k tomu někdo systematicky vedl. myslím v dětství. protože dospělého nepředěláš.

MEG: No, u jeho otce to třeba nenastalo nikdy.:-( Takže si kladu otázku, jestli se ta neschopnost zaznamenat potřebu dá alespoň částečně vykompenzovat podmíněným reflexem. A zatím si teda moc úspěšná nepřipadám.