já v té domlouvací výchově vidím jednu zásadní chybu. dítě z rodiče nemá respekt ( myslim zlobící neposlušné dítě ). příště až tu věc zase udělá tak co hrozí? nic vážného nebo pouze nemilost v očích rodiče. ale že ho rodič v tu chvíli snad i nesnáší vadí snad jen hodným holčičkách. kluci na to serou bych řekla.

a hlavně pokud dítě má tendenci i na pískovišti mlátit jiné děti tak to asi není úplný andílek a myslím, že mírné výchovné praktiky s ním taky moc nepohnou. ale to jen spekuluju a víc k tomu psát nebudu.

nedávno jsem zmiňovala, že tchán na syna nikdy nevztáhl ruku a v podstatě ani moc nedomlouval. jen se urazil a 7-14dnů se synem nemluvil. no a manžel mi vyprávěl, že mu to nemluvení bylo i u prd.... aspoň táta nechodit a furt něco neřešil a byl od něj klid :o/
pak mi ale RENFRI odpověděla, že jejich tatínek taky nikdy nikoho nebil a jaký z něj měli respekt.
tak nevím jestli to fakt není jen tou osobností co z ní vyzařuje? přece jenom vymahače chodícího do posilovny se budu bát od pohledu než nějakého trasořitky.


ANNAWA: jé to já souhlasím, sprcha ani přes mojí mrtvolu, vařečka ani přes mojí mrtvolu, proutek taktéž, pohlavky taktéž, já byla v dětství dost mlácená tak to nechci opět moc praktikovat ale dcerce prozatím čeština neříká naprosto nic tak když nepomáhá domlouvání v jednoslovných větách tak prostě plácnu. a nebo spíš chytnu dost hnusně za paži a dcerka se ihned vzpamatuje a plácání na zadek není potřeba.

ale pevné (drsné) chytnutí za paži je asi taky ubližování ne?

SEVERINE: já si prostě myslim, že s dětma věkem pod mateřskou školou nelze jednat jak s dospělými = posadit na lavici a přemýšlej. to je podle mě naprostá blbost.
na 100% bych to přirovnala k tomu když budeš 7měsíčnímu dítěti vysvětlovat ať neřve, že nemá hračku protože přece máma jen tu hračku omeje/najde/zpraví a za 2min ji přinese. pochybuju, že nějaké dítě poslechne a přestane řvát a počká.

Ok děti by se bít neměli, vzpomněla jsem si tedy na Karpa - on taky v tom druhém díle řeší záchvaty vzteku, a že není potřeba aby se děti bili. ale tam je právě myslím ten rozdíl. on s těmi dětmi jedná jako s totálně společensky nepoznamenanými človíčky. a metoda mu myslím docela vychází ne?

SEVERINE: ještě jsem to tedy nezvládla přečíst ale mám ještě pár dotazů: a co je vše zakázané? aby jsme teda všichni pochopili co je výchovně nepřípustné a nějak ti poradili.

1) smí se zakřičet?
2) smí dítě potrestat nějakým zákazem?
3) něco mi říká, že ta sprcha a odvedení do jiné místnosti možná pro tebe bude taky nepřípustné ne? že je to dost smutné a rázné?
4) může matka nějak verbálně projevit, že už jí ruply nervy?

SEVERINE: mělo tam být "bít", pardon.

PASTEL: Aplikovala jsem taktez na vztekleho syna. Vysledek byl stejny :-) Stacilo jen jednou, aby pochopil, ze to neni plana vyhruzka a ze se mu to nelibi a pak se, jak rikas, sam rozdychal a zklidnil. Ale musim priznat, ze jsem tenkrat potrestala hlavne sama sebe, protoze jsme se prave chystali v zime na prochazku a on mel na sobe jedine oteplovacky a zimni boty, takze jsem s nim pak trcela doma a cekala, az nekdo dorazi, abych dosla aspon nakoupit ;-)

No né že bych to někomu chtěla radit jako výchovnou metodu, protože to s sebou nese značná úskalí, ale já jsem údajně měla okolo tech tří let nezvladatelné záchvaty řevu a vztekání (že bude mít vzteklé dítě, řekla mamince už sestra v porodnici, když mě poprvé přinesla), no dvakrát mě při tomhle hysteráku osprchovali studenou vodou, a pak vždycky když jsem začala jako, že se budu zase vztekat, tak mi pohrozili tou sprchou, já jsem si to sama od sebe pěkně prodýchala a jako zázrakem se uklidnila, fungovalo to dokonce i venku, když se hrozilo, že sprška bude až doma. Trauma z toho žádný nemám, ale nějaký záblesky, jak stojím mokrá v tepláčkách ve vaně mi zustaly až dodneška. Ale upozorňuju že nešlo jen tak o nějaké zlobení, nýbrž o hurónský řev a mlácení s sebou o zem.

ANNAWA: aspoň něco každý den je dobrý základ do života

VERONIKA22: Sorry, ale můj den má též pouze 24 hodin, nehodlám se uštvat a prostě fakt fyzicky nezvládnu udělat úplně všechno. Rozhodně nestačí, když chlapec jednou za měsíc trošku pomůže.

ANNAWA: A to já i otevřeně říkám, že nenacházím dejme tomu v žehlení žádné potěšení. Ale prostě je třeba to udělat, tak holt to udělám. Život se prostě neskládá jen ze samých radostí.

PASTEL: mno, u nás je rozhovor + trestná lavice - 2 minuty se sedí a má se přemejšlet, co bylo špatně a co by bylo líp .. ale je fakt, že se poslední dobou je čím dál těžší dítě na tu lavici dostat. takže s tímhle řešením taky nejsem extra spokojená a těším se na inspiraci odtud :)

SEVERINE: Bít děti je nepřijatelné, je tedy přijatelný jiný druh trestání, nebo je přijatelná pouze argumentace a pozitivní inspirace? Já s tím částečně souhlasím, ale jak sdělit, že odtud potud, ale SEM už v žádnym případě né.

VERONIKA22: tak v tomhle se neshodneme - já si prostě myslím, že být kohokoli (matku / dědečka / paní pokladní / pána co se strká do autobusu přede mnou / dítě sousedky / dítě vlastní / kočku / křečka) je špatně.

WERKA: asi do podrobna psát nebudu neboť kluky nemám a manžel je povahou žena ale docela se začínám bát jestli třetí dítě nebude kluk. že kluci doma hov...udělají bych asi nějak zkousla. ale jejich ráznou pohavu či rovnou utrženou ze řetězu vůbec nevim jak bych rozdejchala. mě bohatě stačí vidět chlapečky 60min na hřišti a modlim se abych je nikdy neměla. takže já zase obdivuju vás všechny co zvládáte jen tu obyčejnou výchovu aby z nich bylo vůbec něco kloudného.
pokud tedy chlapeček není koblížek co sedí kam je posazen :oD

SEVERINE: ok jdu číst. též jsem nechtěla používat fyzické tresty ale na některé děti prostě slova neplatí.
na nyxu jsem kdysi zaznamenala že se fakt dělíme: jedni psali: kéž by mi matka furt nedomlouvala a jednu mi spíš flákla byl by konec výlevům. a druzí psali: kéž by mě furt nemlátili a radši si semnou sedli a popovídali.

takže já furt doufám, že budu mít rozumné děti na které ruku nebudu muset ani zdvihnout. takže každý problém řešim ústně ( rozhovor s neandrtálcem ) zkusim to 2x nezabere. pak zdvihnu ruku a nasadim zlý výraz jako řešení autoritativně - nepomůže. takže zbývá jen fyzicky. mám tedy toto řešení na 4místě v řebříčku a nehodlám to posouvat výš ani níž a přijde mi to správné.

a stejně je blbost tvrdit, že děti se nemají nikdy plácnout přes zadek. vždyť každé dítě je originál. furt to omíláme, že když někdo tvrdí, že uspat dítě je brnkačka a že všem ostatním sdělí svůj návod tak na kolik dalších dětí to zafunguje?
apod. kojení musí jít všem atd...... bláboly

SEVERINE: tak senilní ještě nejsem. :-) ale puberta staršího byla natolik příšerná, že je snad lepší, když zloběj jako malý. :-)

VERONIKA22: Já se tím nestresuju - mně to s***. Aspoň teda v jeho věkové kategorii (něco jiného by byl tříleťák - ikdyž jako tříleťák měl mladej výrazně větší snahu se zapojit sám od sebe :-D). Protože mne nebaví být ani dráb a furt ho nahánět ani trubka, co bude dělat věci za něj, když to nechá dostatečně vyhnít. K tomu (udělat věci za mladýho) mívá sklony manžel - aneb "on toho měl dneska hodně, tak to objektivně nemohl stihnout...". Což je sice pravda, akorát to obvykle je tak, že to měl udělat už včera (mohl udělat ráno, kdyby ráčil vstát o 10 minut dřív, ap.)

MILUNI: u nás je to stejně. manžel vyrůstal s nevlastním otce, který byl vzor pracovitosti. a stejně je po jeho pravém otci, který byl pohodář a práci měl jako páté kolo u vozu