CHIMERA: aha, mně to teda tak komické nepřijde a vlastně mě dost trápí, že otec mých dvou velkých dětí se na ně úplně vykašlal a že o podobné zážitky přijdou.
Netvrdím, že by spolu museli vyhulit krabičku startek, ale třeba nějaký trek v divočině? Klidně.

CHIMERA: Kdyz uz se chechtas verejne, tak by to mozna stalo za nejaky komentar, ne? :)

MADIETTA: Dobrá sekyra. Kamarád se vsadil, že se s ní dokáže oholit. Vyhrál.

YMLADRIS: Tak number two mi u mého devítiletého skauta přijde jako naprostá samozřejmost. Mají to i v povinném vybavení. Stejně jako sirky. A na tábor již podruhé odjížděl se sekyrou značky Fiskars. :-)

YMLADRIS: synator si tyka se sekerou, kladivem, hrebikama atd od svych cca 5 let. od svych 8mi porada se svymi kamarady na zahrade mejdany s ohnem a opekanim chleba, varenim caje atd. :o))

YMLADRIS: od prvního září se každé ráno objevuje number two na nočním stolku, hned vedle tašky do školy... nemám šanci to uhlídat :)

Gever Tulley: 5 dangerous things you should let your kids do | Talk Transcript | TED.com
http://www.ted.com/talks/gever_tulley_on_5_dangerous_things_for_kids/transcript?language=en

Thing number one -- play with fire.
Number two -- own a pocketknife.
Number three -- throw a spear.
Number four -- deconstruct appliances.
Number five -- two-parter. Break the Digital Millennium Copyright Act.
For those of you who aren't comfortable actually breaking the law, you can drive a car with your child. This is -- this is a great stage for a kid.

JARMIK: ono to náhodou není tak špatné, když kyne odměna.
i dospěláci lépe pracují či sportují, když jim kyne odměna... není to podle mého "kupování si dítěte", to je jiná situace... kdy namísto času s děckem a pro děcko bys mu kupoval věci.

Zajímalo by mě, zda někdo nemá zkušenost s obdobným výchovným experimentem, který jsme včera začali.

Staršímu je 8 let, nejsme moc sportovní rodina (tj. nedostane od nás sportování do krve automaticky tím, že bychom tím trávili celé víkendy). Považuju za důležité, aby se hýbal, zatím to nedělá: neumí hrát fotbal, na kole jezdí slabě - nemá vytrvalost, do kopečka hned slejzá dolů, nevydrží soustavně běžet.

Jelikož se začal domáhat kapesného, vymyslel jsem, že mu budu platit za ujetou vzdálenost na kole. Manželka nebyla proti.

Jsem napjatý, co z toho bude. Jsem si vědom rizik a že je to kontroverzní cesta, která nemusí být v souladu s výchovnými doporučeními.

Srdce mi ale říká, že zde a tady to stojí za vyzkoušení.

Včera vyjel poprvé, byl to veliký úspěch: viditelně si užíval samostatnosti, že si plánoval cestu a samostatně jezdil; dal jsem GPS hodinky, takže bylo vzrušení, že si to celé měří a tak. Zatím jsem mu odměnu nastavil na 2 Kč za 700 m (což je jedno kolečko u nás kolem rybník) :-)

Jsem zvědav.

SANTAL: jsem ráda, že už nikdy nic nebudu muset hrát. starší syn mě uhrál k smrti, tak teď za trest bude muset hrávat s mladším bráchou on :-D a ať se porovnají, jak umí.

MADIETTA: ano, v rodině mého muže to měnění pravidel nazývají "vypečená hra" - tam bylo bratrů 5. :-)
Synové k tomu tendence maj.

Vedu je pouze k tomu, aby bylo jasné kdy hrajeme s možností měnit pravidla (už jsem hrála i brutálně anarchistickou hru, kdy všechna pravidla byla jen matně tušená, včetně těch co jsem zavedla já sama!), a kdy se hraje dle psaných pravidel (prostě analogie tomu, že někdy můžou být nazí, jindy ne, a když ne, nediskutuje se o tom...)

V nejhorším mám kruté "Lebo mama povedala" podpořené "mama je proste vyššia karta" :-)

Je to vlastnost chlapečků nebo jsou takoví jenom ti moji?

Kluci nedokážou hrát žádnou hru, která má nějaká pravidla, aniž by se asi tak po dvou minutách nepokusili ta pravidla nějak změnit, začít blbnout, vymýšlet si vlastní postupy a prostě tu hru celou předělat na něco úplně jiného. Člověk s nimi nemůže hrát ani pitomý člověče, nezlob se. Nedají se s nima hrát karty, pexeso, nic.

SEVERINE: helma je naprostá blbost. Tedy, s výjimkou epileptika, ten padá blbě.
Dítě se musí naučit padat v tomto věku - děti přespříliš chráněné si to "odpadají" jako 3, 4 a víceleté - a to jsou ty sa vážnějšíma zraněníma...
Což píšu jako matka dvou fakt pohyblivých kluků - poprvé se mi dítě ztratilo jako 3-měsíční, za tu chvíli co jsem vyprovodila návštěvu (svezlo se z postele a zalezlo (zapíďalilo se) pod stůl, kde tiše a spokojeně sledovalo zpola šílenou matku, které zmizelo mimino)...