• úvod
  • témata
  • události
  • tržiště
  • diskuze
  • nástěnka
  • přihlásit
    registrace
    ztracené heslo?
    SEVERINEvýchova kluků a ostatních šelem
    MADIETTA
    MADIETTA --- ---
    CHIMERA: mladšímu synovi je 9 a je na mě fixovaný neskutečně, visí na mně furt. U něj to teda souvisí s tím, že má určité vývojové a psychické potíže a je hodně sociálně nezralý, ale řekla bych, že zčásti je to prostě i povahou.
    CHIMERA
    CHIMERA --- ---
    MOTYLEK: promiň, že odpovídám až tak pozdě od tématu, ale delší čas jsem tu nečetla. tvůj chlapec je v pohodě a emočně zaostalý není :-D jen má citlivou povahu.
    mám doma dva takové exempláře - staršímu bude brzo 18, ten se odmaminkoval ve 13 letech... mladšímu bylo nedávno 6 a do odmaminkování má daleko :-D
    starší se nabrečel dost, ale v pubertě to přešlo. mladší je v bledě modrém to samé, ale při brečení pomáhá pořádně přitulit a je po problému. kdybych to bralal jako ty, měla bych děti emočně zaostalé asi až do té puberty :-D
    nedávno mi jedna zdravotní sestra, se kterou jsme se o tom bavily, udělala numerologický rozbor dat narození obou synáčků... oba mají v mřížce tři dvojky, což je extrémní citlivost. s tím nejde na sílu udělat nic. ale neboj, zmužnění jednou nastane. a ta sestra mi říkala: až vyroste, převěsí se z vašich prsou na manželčina :-D
    BEBERA
    BEBERA --- ---
    RYBKA: Zkusila bych se podívat na youtube, bývají tam videa recenzentů hraček,manipulují s tím,uvidíš,jak moc je to složité. Kluci měli několik transformerů,byli z roku 91/92, doputovali k nim přes dvě děti v rodině a byly to skvělé hračky,prakticky nezničitelné, z pevného plastu,skládaly se tak v pěti až sedmi krocích a po ukázání to zvládl i tříleťák. K narozeninám si syn přál jeden konkrétní model. Našla jsem ten samý model na aliexpresu za třetinovou cenu a byl to hrozný provar, přesně jak píšeš:) Kroků transformace bylo asi třicet, skládal to muž a trvalo mu to dost dlouho. Během několika následujících dní tomu upadaly součástky a šlo to do koše. Jestli to čínské děti běžně skládají,tak klobouk dolu :)
    SEVERINE
    SEVERINE --- ---
    u nás se jenom ty 4 končetiny strčej do sebe a je z toho auťák. nebo se s tím třískne o zem a je z toho robot s pokrčenejma nohama. hm.
    LORAIN
    LORAIN --- ---
    My máme autíčko velikosti asi angličáka, osmileťák přestavbu i opravy zvládne, pětileťáci ani omylem a taky mi to pořád nosí pod nos. Stálo to asi 150 a už bych to nepořizovala.
    RYBKA
    RYBKA --- ---
    SEVERINE: To by mohlo být to, co potřebuju. Jestli teda ona na to nemá nějaké zvláštní nadání ;-)
    SEVERINE
    SEVERINE --- ---
    RYBKA: tak u nás tohle autíčko skládá Lála, tak to bude přesně to, co chcete
    RYBKA
    RYBKA --- ---
    SEVERINE: No tohle nejspíš taky stálo pod kilo, problém je složitost :-( Ráda bych, aby byl schopnej si to přestavit sám a ne aby se nad tím pokaždý musela sejít rodinná rada ;-)
    SEVERINE
    SEVERINE --- ---
    transformers autíčko koupíš v každým hračkářství - nejlevnější bude stát pod kilo a bude stačit, vyšší kategorii přidej za rok, za dva ,-)
    jen sem to na netu nenašla - ale kupovala, roky.

    RYBKA
    RYBKA --- ---
    BERUTHIEL: Díky za tip! :-)
    BERUTHIEL
    BERUTHIEL --- ---
    RYBKA: Podívejte se po něčem takovémhle https://www.alza.cz/...pARIsAH66VQLfCAi-TupSXrSmlIquyf9TI5pKGii_MCR-ApmsShNLvP8QPDCSaKAaAtFqEALw_wcB. Tahle verze je bytelná a opravdu jednoduchá na složení.
    RYBKA
    RYBKA --- ---
    Prosím radu - synek si přál auto, co se dá přeskládat na robota (asi transformers? vůbec se v týhle oblasti neorientuju). Dostal něco takového od babičky, ale přestavba je složitá i pro dospělého (muž to s vypětím všech sil dá, já ani omylem). Mám dojem, že máme nějaký levný model od Vietnamců. Nemáte doporučení na něco, co by byl schopný přeskládat 4leťák?
    SANTAL
    SANTAL --- ---
    Taky jsem kdysi dovedla syna na již rozjetý kroužek, karate, no byly tam i děti jako on, ale taky ty co to dělají 10+ let, spolu v tělocvičně. Již tam nikdy nechtěl. Nenutila jsem ho, byl to taky jeho nápad. A za zkušební lekci se neplatí...
    Nutím ho aby chodil do školních kroužků které si sám zvolí a to celý ten rok (pak ať to klidně změní). Pokud se už něco koupí, tak se to taky užije - chci ho učit odpovědnosti, ne tomu, že jeho rodina má dost peněz aby nám to bylo fakt jedno.
    Nutím ho, aby vyzkoušel vše, co jde "na zkoušku". Je spokojen, takhle zjistil, že tance nejsou pro něj dřív, než by se zapsal na kroužek (protože tam šel jeho nej kamarád z třídy).
    Podobně chci, aby zkusil jeden kousek nového jídla, pořádně rozkousat (i kdyby to pak vyplivnul, ale musí pokousat). Jako třeba mé bezlepkové pečivo :-)
    On má pocit bezpečí a taky veme na sebe kousek rizika.
    Je dost hodně citlivý, tohle znám taky :-)

    Samostatně někam... než na kroužek, co se mu nelíbí, bych ho nechala dojet ze školy domů, nebo ke/od kamaráda.
    Btw, syn (10r a i ten 7r) mi taky denně říká, že mě má rád, na tom mi nic divné nepřijde, protože 1/ já mu to říkám taky 2/ můj muž mi to říká taky, 3/ já to říkám denně muži - tak proč by se choval jinak :-)
    MOTYLEK
    MOTYLEK --- ---
    Uklidnily jste mě, děkuju.
    VALENTINA
    VALENTINA --- ---
    MOTYLEK: mám podobného týpka doma:), jako bonus ještě to, že nedokáže být doma sám byť na 5 minut.
    LORAIN
    LORAIN --- ---
    MOTYLEK: U nás je to podobné. A zkušenost ukázala, že rozhodně nic nezlomím, prostě mu musím dávat tolik času k získání jistoty, kolik potřebuje. Je to individuální, v některých situacích a prostředích se zabydlí rychle, v někdterých potřebuje nekonečně dlouho. Všechno (kroužky) zkoušíme. Když po zkoušce získám pocit, že by to chtělo hodně času, který tomu nemůžu dát, prostě tu aktivitu zatím vynecháme. Někdy čas mám a nevadí mi sedět xkrát na tenise na lavičce, než poprvé odejdu na záchod, nakoupit.. intervaly prodlužuji, ale za každou cenu držím slovo. V poorvnání s vrstevníky je asi taky pomalejší, ale vidím, že se to vyvíjí a posunuje celkem zdravě. Takže, když to není nezbytné, nehrotím a nechávám plynout dle jeho potřeb.
    TANAIS
    TANAIS --- ---
    MOTYLEK: Já bych se tím netrápila. Mám dva syny, dvojčata. Oba jsou diametrálně odlišní. Jsou pravda mladší, ale je na nich vidět, jak je jeden poměrně dost samostatný a nemá problém někde být sám a ten druhý nedá bez bráchy ani ránu. Chce to jen čas. Neřešila bych to. Nic mu neuteče...
    YMLADRIS
    YMLADRIS --- ---
    MOTYLEK: Muj pristup je, ze je vcelku fuk co je normalni a co neni normalni. Podstatny je, co dane rodine vyhovuje. On si o tom mysli co?

    Ohledne otuzovani: zase, zalezi co jste za rodinu. Jak treba fungujes ty, kdyz je toho na tebe moc, co pomaha tobe. Pokud je syn nejak po vas, nakolik by to pomahalo i jemu.

    Reknu priklad za sebe: ja jsem opravdu hodne nesnasela situace s doktorama (spital, zubarka,...) kdy jsem nevedela co se mi bude dit, citila jsem se bezmocna, nezvladala jsem to. Vymyslela jsem ruzne lsti jak k zubarce nejit atd.
    V dospelosti jsem si uvedomila a vyzkousela, ze mit lepsi kontrolu nad situaci mi dodavaji informace. Kdyz lekar mne informuje co se bude dit, jak dlouho. Kdyz vim, co muzu delat kdyz budu mit potize. Pak v tom nejsem tak ztracena.

    Cili se synem bych zkusila neco jako briefing a debrifieng. Kdyz nekde chce byt bez tebe, tak predem se pobavit, co se asi tak muze dit, co tam bude, jaci lidi atd... aby mel predstavu a informace. Promyslet, v cem muze byt problem (co mu muze vadit, co se muze dit za veci, ktere nebude vedet jak ma resit) a co by mohl v takovem priapde delat (napriklad muzes s osobou, ktera ma deti na starosti, to domluvit: ze je syn ostychavy a ze kdyz bude mit problem, ze ona mu pomuze. Nebo aby vedel, ze ti ma teda zavolat na mobil a ze dorazis. Nebo.)
    Debriefing: kdyz nekde neco sam bez tebe prozije, tak to probrat. Co bylo dobry, co bylo tezky, co priste muze udelat jinak aby si to zjednodusil.. proste "poucit se z toho".

    Tak muze postupne pochopit co potrebuje a jak ma se sebou zachazet.
    STAROJDA
    STAROJDA --- ---
    MOTYLEK: nějací sourozenci? Tohle dělají starší děti, když se do rodiny narodí nové mimino. Ale to bys asi zmínila.

    A když už se ptáš a samotné ti zřejmě přijde, že to normální není, tak na tom asi něco bude. Ale neděsil bych se, prostě je víc emocionální. Rozhodně bych teda neřekl, že je emočně zaostalý - to spíš právě naopak. Nebojí se projevit, což mi nepřijde špatné. Ve společnosti to může občas působit divně, ale já bych to nehrotil. Pokud to není vyloženě nějak patologické, tak bych to spíš "podporoval" - bavil se o tom a tak. Třeba je to prostě citlivá duše, budoucí umělec nebo tak ;)
    MOTYLEK
    MOTYLEK --- ---
    Chci se zeptat - je to normální, aby byl 10letý kluk fixovaný na maminku? Náš Adam mi denně říká, že mě má rád, objímá mě, líbá..... na to si nestěžuju, to mi dělá dobře :-), jenomže..... on je tím pádem citově nesamostatný.
    Například jsem měla takovou vizi, že ho zapíšu do kroužku v DDM ve vedlejší městské části, budu ho tam nějakou dobu doprovázet a později bude dojíždět sám a naučí se tak jezdit sám v MHD. Je to od nás asi 6 zastávek.
    Když jsem ho tam zapisovala, kroužek byl už plný, takže jsem ho zapsala jako náhradníka. No a nedávno, po 2 měsících, se uvolnilo místo. Tak jsem se ho ptala, jestli má o to místo zájem. Říkal, ať to zkusíme, těšil se.
    Nakonec to dopadlo tak, že tam byl jen jednou, zjistil, že tam jsou samé starší děti (kroužek je pro děti 10-14 let), že jsou na něj moc rychlé, že nestíhá, tak se jim tam rozbrečel a já jsem si ho hned přijela vyzvednout a když jsem mluvila s nimi i s ním, usoudila jsem, že bude nejlepší, když ten kroužek vzdáme.
    Chtěla bych teda vědět, jestli je v tomhle věku normální, být takhle nesamostatný a kvůli všemu hned brečet? A pokud to není normální, jak ho můžu nějak citově otužovat? Asi by mi to tolik nevrtalo hlavou, kdyby o něm před 1-2 lety neprohlásila jeho učitelka, že je emočně zaostalý.
    Kliknutím sem můžete změnit nastavení reklam