BONGI:
Vždycky když se řekne úhel pohledu, vzpomenu si na jednu zahraniční reklamu.Na prvnim obrázku stojí nevzhlednej otlema v pochybnejch hadrech a v ruce drží krabičku.Na druhý je krabička otevřená, v ní prsten s diamantem jako kráva, z otlemy je rázem, jak se řiká cool mladík v slušivým ohozu.Byla to reklama nějaký klenotnický firmy a výstižně zachycovala změnu úhlu pohledu na muže z pohledu ženy(to mne zase ženský sepsujou).
Muj úhel pohledu na minulou dobu je z pohledu zlého, podvratného živla(ztroskotance, jak nás výstižně v bedně nazývali) o kterého si dnešní budovatelé světlých zítřků neopřeli tehdy ani kolo.
A nehodnotim tu dobu s ohledem na materiálno, protože jako správnej podvratnej živel jsem dělal v dělnický profesi tu největší rasárnu, která ale tehdy byla slušně placená(dodneska to místo existuje, plat se na něm zvedl 2x, takže ten co tam dělá dneska je docela finančně v pr...li a nějakej je medián mu pomuže docela maličko).
Na době komouše se mi líbilo(jakkoliv bylo těžký se odpoutat od děsu ale dneska to tak vidím), že jsme se dokázali radovat z maličkostí(anténa na němce),provozovali jsme spoustu koníčků(který se dneska smrskli na peníze, protože všechno jde koupit, takže každej místo toho že by přemejšlel jak zfušuje třeba akvárium, moří hlavu tim jak na něj získá prachy a nemusí se dostat zrovna k čestnýmu způsobu), měli jsme k sobě blíž a dokázali se vrhnout na akce typu výstavba obchodu na vesnici kde to bylo do krámu 15km v akci Z(po revoluci zprivatizován a zkrachován) a málokdo chápal vzít něco do ruky a dělat manuálně jako pohanu a vypálení cejchu lúzy na čelo jako dneska..a spousta dalšího,ale bylo to ovlivněný lidma mezi kterejma jsem se pohyboval, samej parchant přisluhovač imperialismu jsme byli,dobře nám to taky občas tehdejší přisluhovači komouše(dnešní nezávislí svobodní umělci) z obrazovek natírali.
Jedna výhoda, která mi chybí velice a v dnešní době není, je to, že tehdy docházelo na lámání chleba, jak se řiká, skoro každodenně.Takže každej musel vynést barvu a ukázat, na čí straně stojí.A vím dozajista, že spousta dnešních, navenek "převelice odvážných" lidí, by zjistila jak rychle jejich duši opouští heroismus a tělo výkaly ve chvíli rozhodnutí se(mnozí to poznali, ale dělaj že si nepamatují) jestli ochotně nenaskočit do vláčku režimu.V takovejch chvílích se zjistilo, kdo je jakej parchant a bylo rozhodnuto, okolí to vidělo,člověk si řekl"ejhle ho, svini"....já když se tady mluvilo o filmech jako Parta hic(což bylo dobrý, znám horší díla), pamatuju že jsme na to chodili, snažili se nesmát a cestou domů jsme hodnotili, jak zdařile se tvůrci ve svém lezení komouši někam probojovali až do tenkýho střeva:-)