ATOMINATOR: nemyslel jsem to nutně pejorativně. Nebo jinak: "zodpovědný" - vůči komu (společnosti? rodičům? sám sobě?) vs. "vystrašený" nemusí být mít nutně jen negativní význam (jak to v éře akčních filmů nejspíš spousta lidí vnímá). Strach má v lidské zkušenosti svoje místo a napomáhá přežití: čím si nejsem až tak jistý, jestli je tak rozumné "odžít" si svůj strach zbytečně jindy, než by to bylo na místě.
Jinak hlavní rozdíl je, že pro spoustu lidí je to sociální záležitost (jejich parta, do které chtějí patřit, něco bere - takže do té party patří skrze to, že to také berou). Pro "vystrašené nerdy" to je něco, o čem si v první řadě přečetli (a Internet byl vydatný zdroj informací, v tomhle ohledu ... stejně jako vydavatelství Maťa, v 90tých letech).
V podstatě bych rád uklidnil lidi, co mají problém s bad tripy a nejsou to ti správní "narko-machos", že jsou v dobré společnosti - viz např.:
Out of my head | Film | The Guardian
http://www.guardian.co.uk/film/2001/oct/19/artsfeatures
Pro spoustu lidí, kteří používají mozek jako nástroj své obživy, je riziko poškození psychiky podobně nepříjemné, jako co já vím - pro baletky riziku zlomení či vykloubení nohy? Richard Feynamn byl životním stylem docela bohém a o halucinace a psychedelii se živě zajímal - ale s LSD si nikdy experimentovat netroufl (takový opak Learyho, dá se říct... možná se vyděsil, co to udělalo s Learym :-). O Carlu Saganovi (NASA - Viking, Voyager, apod.) jeho přátele po jeho smrti pozradili, že celý život kouřili (tajně :-) holt emerika) s manželkou trávu - o jeho zkušenostech s LSD nic nevím.