JIMIQ: měl si někdy v ruce tu samotnou křemíkovou vrstvičku? většina panelů, se kterými přijdeš do styku, má ten křemík buď pod sklem, nebo aspoň zalaminovaný v průhledném plastu... ten tvoří většinu hmotnosti.
pointa solárních letadel je, že samotný křemík přidá k hmotnosti křídla asi 0.5 kg/m2: jinými slovy, panely samozřejmě _jsou_ podstatnou součástí struktury křídla (a počítá s tím i můj solární ultralight, kde počítám s flexibilními panely o hmotnosti - bez kabeláže - kolem 1 kg/m2, které používám na svých solárních kolech)
celé nedorozumění kolem tohohle se týkají kromě hmotnosti i toho, že se předpokládá, že pokdu solár nedodá 100% energie potřebné k letu, tak je to nanic; SI2 se v tom rozhodl jít do extrému a panely nejspíš přes poledne dodávají snad 300% energie, aby dobily baterie na noc. Nonstop výdrž je hezká, je to jistě elegantnější, než tankování za letu - ale fakticky je to velmi prestižní a velmi nepraktická schopnost (holt Švýcaři).
Pokud ze solárních panelů dostaneš třeba i jen 50% energie potřebné k letu, tak hmotností rozpočet může vyjít o hodně líp, než zdvojnásobení hmotnosti baterií.
Solar Stratos je první projekt projekt, který cílí na poměrně praktickou věc: každý z nás by někdy v životě chtěl na vlastní oči vidět zakřivení Země a temnou oblohu i ve dne (když už se nepodíváme přímo do kosmu). Je to realistický a poměrně i masový trh - na rozdíl od suborbitální turistiky jde o pořádný výlet a relaxaci, ne o 5 minut euforie. Pokud provoz jejich letadla bude levnější než provoz stíhačky - což je myslím docela dobře možné, zvlášť až z trhu zmizí ruské vojenské přebytky, což je jen otázka času - tak se možná tohohle typu výletu do stratosféry oba dožijeme - a navíc si na něj na rozdíl od suborbitální či orbitální letenky dokážeme normálně našetřit.