DZODZO: vzácnost helia je relativní, pokud je zachytáváno jako byproduct při těžbě zemního plynu... alternativou ke skladování by bylo vypustit ho do atmosféry, kde by se ztratilo.... elektrická vzducholoď má zase při použití vodíku zajímavou vlastnost, že by si ho mohla sama doplňovat na palubě elektrolýzou vody... ale problém je, že ty vzducholodi prostě nejsou moc škálovatelné.
když si to člověk přepočítá na průměrnou hustotu, tedy jednotku hmotnosti na jednotku objemu, tak pochopitelně, aby to bylo lehčí než vzduch, musí být ta konstrukce hodně lehká. A i když nafouknutí něčeho mírným přetlakem vypadá jako výborný nápad, tak ve výsledku, hustota celé té konstrukce musí být proklatě nízká a i když aerospace průmysl má obecně u svých konstrukcí jedny z nejmenších bezpečnostních rezerv, tak u těch vzducholodí to bylo vždycky na hranici, podle čehož taky vždycky vypadaly praktické výsledky. Na zemi bychom se stejnými rezervami pevnosti konstrukce jako měly zeppeliny nepostavili ani reklamní billboard... a přitom rychlost větru, kterým vzducholoď teoreticky má při těch cestovních rychlostech odolat, sice pravda v ideálním případě jen zepředu, jsou na úrovni slušné pozemní vichřice. Takže se nad tím stačí trochu zamyslet....
Ta část s tím, že vzducholoď zvětšíme a naložíme hodně nákladu, je samozřejmě pěkná. Ale otázka, jak daleko za jak dlouho a za cenu jakého vynaložení energie s tím doletíme, je dost podstatná. Solární vzducholoď dá pěkných 70 km/h, což by se dobře hodilo pro různé montážní práce za hezkého počasí, místo hlučných vrtulníků... možná by to dobře konkurovalo jeřábům, protože by se to na místo stavby dopravilo samo, šlo by to tam ukotvit přes noc, apod... pořád ale jednou za čas foukne tolik, že bys to chtěl mít radši v hangáru. 70 km/h je taky skvělých pro rekreační využití, ovšem právě... pokud moc nefouká. Protože za den uletíš s hodně štěstím (a pod mrakem na nějaký záložní pohon) možná 700 km (ovšem když nefouká, a schovat se potřebuješ právě, když zafouká), tak provoz do 700 km od nejbližšího hangáru (předpovědi počasí bývají spolehlivé 2 dny dopředu, budiž) si umím představit. Jenže kolik těch hangárů pro kolik vzducholodí bude k dispozici?
Hangáry byly vždycky trochu bottleneck vzducholodní dopravy. Mimo Německo existovaly v zásadě dva: v Británii a v Kalifornii. Většina rozpočtu na stavbu vzducholodí - a meziválečné mocnosti byly schopné vzducholodě brát jako tak prestižní, jako dnes kosmonautiku - často padla už na stavbu hangárů.
Bylo by zajímavé mít vzducholoď, která hangár nepotřebuje a třeba před špatným počasím uteče do výšky. Solární vzducholoď má jistě výhodu, že v té výšce - na rozdíl od letadla - vydrží i přes noc. Rychlosti větru ve výškách nad 10 km ovšem můžou být takové, že skutečně dopadneš jako stíhací vzducholoď Karel z toho Cimrmana :-)