LORAIN: Máš pravdu v tom, že s jedním dítětem je to méně náročné. Ověřili jsme si to doma, když byla žena s dcerou v nemocnici a já se synem doma. Oba byli více v klidu, takže se člověk mohl věnovat i jiným věcem, než předcházení průserům. Neznáme nic jiného, máme jen dvojčata, ale ségra má o necelý rok staršího syna a (teď mě asi ukamenujete) chovají se k němu jako čivavě. Pozoruji to ve svém okolí a není to nic výjimečného - jedno dítě = rozmazlování, přehnaná starostlivost a spousta zájmových činností. Jsem toho názoru, že dítě by mělo mít prostor pro svůj vlastní rozvoj, aby se pak umělo samo zabavit a netahalo pořád rodiče za šos, aby mu vymysleli nějakou činnost. Náš malý například klidně sedí sám v kuchyni, skládá si kostky a hodinu o něm nevíme. Naproti tomu ségra neustále modeluje, maluje, staví lego apod. a pokud to nedělá dostatečně nadšeně, přijde kňourání. Jsem rád, že tomu tak u nás doma není. Vůbec nemám pocit, že bychom kvůli tomu měli být špatní rodiče. Dětství není závod o to, kdo dřív vyroste :)