ja jsem vam ale tak stastna jak jsem doma, kdyz jsem prisla akorat moje mati uspavala priserku, ted on slysel ze nekdo prisel a hned bezel ke dverim ze tata tata a ted videl me, se zarazil jak by videl ducha, jsme si spolu sli lehnout do postele a ten zaril jak slunicko jakou mel radost, pak sli na hodinku ven a to jak se vracely slysel cely barak ze mama mama, skor ose ode me nehne a tulikujeme se, v nedeli me pak pojede zas doprovodit do nemocnice aby pochopil kam jsem zmizela, ale za ty dva dny to proste stoji, on je sladkej a desne mi uz chybeli oba dva :)
Trissie vazne jsem doufala ze to nebude tak zle, ze kdyz uz byla ta operace v tom 24tydnu tak ze uz to bude jen lepsi, plan byl ze kdyby to nevyslo tak vetsiho obetujou a rozhodovani to bylo strasny, mensi se dava dohromady kazdy den je lepsi a lepsi, ale o toho velkeho je porad strach, uz jen aby nemel poskozene srdicko z ty prehusteny krve co mel z TAPS