• úvod
  • témata
  • události
  • tržiště
  • diskuze
  • nástěnka
  • přihlásit
    registrace
    ztracené heslo?
    DOCTOR23Dvojčata a vícerčata
    KACHNY
    KACHNY --- ---
    SUCUBIS: kdyz ja si to nedokazu predstavit v realu ani zpetne. A jeste jak byly holky dlouho v nemocnici a kazda ve svem inkubatoru, tak si hodne odvykly na to ze se tak blizko nich nekdo vrti a ze zacatku se dost rusily ..
    SUCUBIS
    SUCUBIS --- ---
    KACHNY: me dost zaujalo toto, ale caboo se z druhe ruky dost zle schani a jinou variantu neznam
    http://data.emimino.cz/emimino/images/640x480/9t6hnh93ljjsqi5evfh0g0kfa7x77vkor8v9v7zm.jpg
    KACHNY
    KACHNY --- ---
    SUCUBIS: tip nemam strasne me v nemocnici bavilo klokankovani a tesila sem se jak budeme doma klokankovat no a kdybych mela nositko kde budu moct byt obe tak by to asi melo vetsi sanci, nez by povyrostli, pak by to nedali moje zada, ale jinak nebyl vubec cas .. nez se obe nakrmily, dokrmily, prebalily tak zbyvala hodina casu .. a jen co zacali jist v delsich intervalech tak uz jsou moc tezke ( 4,5 a 5,5 ) ale zase krasne pribiraj:o)
    SUCUBIS
    SUCUBIS --- ---
    nejaky tip na nositko v kterem by se dala klokankovat dvojcatka ? me strasne zaujalo to caboo v kterem jsem je uz zahlidla (+ je prijemne ze nema ty prezky co manduca) - pomalu chci zacit delat vybavu, kdyz uz mame zamluveny kocarek
    ZARZAROSA
    ZARZAROSA --- ---
    KACHNY:
    PASTEL:
    holky nebojte! ono se to naopak změní! A bude se to spíš zmenšovat, my teda netaháme postýlky (doma spí samy v postýlkách, ale na dovolených můžou s náma, nebo dokonce už na velký posteli..), pak ubydou plíny, tisíc náhradních oblečků (bude jich jen pětset...), příkrmy, protože budou jíst to co Ty, Přibudou holínky a spoustu bot na přezutí, odrážedla, hračky... ale nějak se to zmáčkne. Teď jsem byla s dvojčaty dvouletými na dovolený v krkonoších a vezli jsme jeden velký batoh-jejich, jeden menší-můj, a Ikea tašku s hračkama, nočníkama, apod. A dobrý! Místo kočáru už vozíme nouzově jen croozer - do města nesmysl, je široký, ale do přírody fajn. Do auta se složí naplacato a je to. A hlavně - pak už netaháte ty děti, je to hrozná úleva, když alespoň od auta k domu dojdou samy :)
    Kojící polštář jsem taky vozila.... Bude to lepší, fakt!
    SUCUBIS
    SUCUBIS --- ---
    TRISSIE: ja mela posledni kontrolu hned po ty operaci a od te doby to vazne nikoho ani nenapadlo, uz jsem se o tom tak jako mimochodem 2x zminila a zatim to nikoho netrklo, asi budu muset byt duraznejsi pri vizite v pondeli :) mam vazne pocit ze se me ty deti snazi prokopat ven a maj to jen kousek, nehlede na ten neprijemny pocit ze ze me vypadnou kdyz chodim (asi to bude normalni, ale trosicku me to znervoznuje, uz jsem byla na 2,1cm)
    TRISSIE
    TRISSIE --- ---
    SUCUBIS: podle doktora jednou za 2 týdny až jednou za 4 týdny (tedy každou nebo každou druhou kontrolu v rizikové poradně) - někdo se rád podíval pokaždé, někdo argumentoval, že smysl má jen sledovat změny a po 2 týdnech ještě nebudou až takové. Od toho 32tt jednou za týden, i pak na riziku, kdy jsem kontrahovala prakticky neustále, tak to bylo při vstupní prohlídce (která mi zajistila postel, vzhledem k tomu, že jsem byla na cenťák otevřená) a potom až, když jsem začala kolabovat s preeklampsií (laborky byly takový, že chtěli na sekci počkat až do pondělka, ale mně se v pátek udělalo tak, že jsem skoro omdlela, tak zavolali doktora, ten zjistil, že jsem na 4 cm a postupujeme, tak holt na sál okamžitě).,
    SUCUBIS
    SUCUBIS --- ---
    to by me zajimalo - jak casto jste meli gynekologickou prohlidku (hrdla) ? ja jsem ted uz ukonceny 28tt a sice mam ultrazvuk kazdy den (no, ted uz tenhle tyden byl jen ob den) kvuli tomu zakroku, ale hrdlo me kontrolovaly naposledy pred mesicem a to me docela pravidelne tvrdne bricho a sem tam nejaka kontrakce, tak nevim jestli se nejak domahat kontroly nebo to nechat plavat
    AVATAR
    AVATAR --- ---
    TANAIS: nee, jen napsal, ze uz nikdy nebude na zenu pyskovat, ze neni uklizeno :D
    TANAIS
    TANAIS --- ---
    AVATAR: mimochodem - co na to kamarád? Koupil Ti flašku aspoń? :-)
    TANAIS
    TANAIS --- ---
    AVATAR: jak říká můj muž. Kdo nemá dvojčata, neví, co je to mít děti :-)
    KACHNY
    KACHNY --- ---
    muzu=muzi
    KACHNY
    KACHNY --- ---
    PASTEL: to muzu trumfovat zamrzlym mlikem a kojicim polstarem.. nozkratka je toho hromada a uz ted se snazim muzu naznacit ze do golfu se proste dlouho nevejdem .. vtipny je jak mame i s nejstarsim synem kazdy po male tasce veci na vikend a zbytek je holke teda spis kocar, koj. polstar vahy a kjine velke veci .. nastesti si ted na cestu na slovensko pujcujeme Berlingo tak si budeme moct normalne zabalit i my :o))
    PASTEL
    PASTEL --- ---
    KACHNY: no já zas táhnu příkrmy, což bych mohla teoreticky koupit tam (pohraničí ČR) ale byla jsem upozorněna, že za prvý nic moc výběr a za druhý je to tam drahý tak jsem se předzásobila na e-shopu. No a ted flašky, Sunar, kaše...
    KACHNY
    KACHNY --- ---
    PASTEL: :o) u nas je nejhorsi ze defacto celej kufr zabere spodek kocaru a korbicky, nejvic me stvou nesmysly jako vaha .. ale bez ni se nekam ukecat a kojim co 3 hodiny protoze nevim kolik vypila takze jenom kojim a odsavam cely den ..
    PASTEL
    PASTEL --- ---
    KACHNY: no je pravda že těch věcí, který bereš stejný ať jedeš na víkend nebo na 14 dní je tam dost. Kamarádka se mi smála, že mám počkat až mi za rok každý napakuje pytel hraček bez kterých odmítnou opustit domov. No to budu muset asi řešit nějak kreativně. Nicméně malou dodávku máme v plánu i se dvěma. Já jsem prostě asi taková kramářka, protože fakt nepochopím, jak sestřenka s mužem a dvěma dětma mohli jet do Itálie v Citroenu Saxo.
    KACHNY
    KACHNY --- ---
    PASTEL: jo takhle si prijdu kdyz jedeme na vikend .. doufam ze kdyz pojedeme na tyden tak toho nebude o tolik vic az teda na tu tunu plen .. nastesti zatim neresim cestovni postylku spi s nami v posteli.. az budeme muset vozit jeste postylku nebo dokonce 2 postylky tak uz potrebujeme vetsi auto!! joo 3 deti je mazec ..
    PASTEL
    PASTEL --- ---
    Dělám seznam věcí, které je třeba vzít na dovolenou, připadám si jak kdybych plánovala polární expedici, chlapcům je 7 měsíců a to prej je ještě dobrý. Vlastně mě nikdy nenapadlo, že máme malý auto...kočár, cestovní postýlka...jo taky ty děti, žejo, njo a jakej byl kombík :-D
    AVATAR
    AVATAR --- ---
    Pro kamaráda, kterej se stal tatínkem a stěžuje si, jak to má těžký jsem sepsal takovej svůj průměrnej den ;)

    Ráno o půl sedmé vstávám - Áňa ječí, že už spát nebude, protože za mámou klaply dveře, jak odešla na půl směny do práce. Po pěti hodinách spánku by mi to bylo i fuk a spal bych i přes jekot, jenže to by znamenalo, že se vzbudí i Šimon a pak bude celý dopoledne z nedospání zpruzenej. Takže popadnu dítě a jdu s ním dolů. Snídaně, přebalit, převléct. Usadím Aničku u Oswalda a jdu nahoru pro Šimona, kterej už se taky vzbudil. Snídaně, přebalit, převléct, udělat mlíko a... a tím skončila ta klidná část. Ve chvíli, kdy dojí a dopijou začne tanec, do kterého mi chodí pracovní e-maily.

    "Šimone, nelez na liku! Aničko, slez z toho stolu! Šimone, zavři to šufle! Áňo, nehrabej se v odpadcích! Šimone, netahej Ednu! Aničko, to že na tebe kočka syčí a snaží se ti vyškrábat oči znamená, že si s tebou nechce hrát! Šimone, co zas děláš na té lince?!..." A dost, půjdeme ven, na tohle nemám nervy. Převléct, obout, namazat, Edně obojek, popadnout odpadky a následuje půl hodiny přemlouvání, aby šli po schodech dolů, ať se u toho drží, ať se na schodech nestrkají, ať Edna neskáče na procházející sousedy.

    Konečně o tři poschodí níže vytáhnu kočár, usadím dítka do nich a vyrazíme. Kam? No přece na nákup. Jasně, mohl bych nakoupit v místním supermarketu, ale to by museli mít dost prostoru na projetí kolem kasy s mým dvojkočárem. Takže jdu přes půl města do obchoďáku, kde mají o pět cenťáků širší turnikety. Lidi jsou pochopitelně úplně dementní a ani je nenapadne, že potřebuju projet s tím kočárem jak kráva. Že asi spěchám, když se mi děti natahujou po všem barevným okolo (po všem) a ječí u toho, že to chtějí. Ne, hlavně důchodci se přede mě narvou a pak tam stojí jak trubky a já čekám a v duchu pěním. Když už to nevydržím a požádám je, aby mi uhli, koukají se na mě jak na idiota, co si vůbec dovoluju je nějak omezovat.

    Uff, mám nakoupeno a jsem z toho pekla venku. Edna po mě skáče, jak kdyby mě neviděla půl roku. No, alespoň mi jí nikdo neukradl. Děti jsou v kočáru už zpruzené a tak je uklidňuju rohlíkem. Ten ale nezabere na příliš dlouho. Jedeme tedy na nejbližší hřiště / pískoviště. Jestli si myslíš, že tam budu mít chvíli klidu, tak se šeredně mýlíš. Každé z dětí vyběhne jiným směrem a ve stejnou chvíli lezou na ty nejnebezpečnější prolézačky. Poté, co se rozpůlím a obě zachráním od takřka jisté smrti zjistím, že už je bezmála jedenáct a tak musíme domů - na oběd.

    Děcka mají ale jiný názor a tak pravidelně z hřiště odjíždíme s muzikou. Pohoršené výrazy dokonalých matek mi stékají po zádech jako kapky deště. Trhněte si, krávy. Ve čtvrt na dvanáct dorazíme k baráku a já si gratuluju, jak to hezky vyšlo. Předčasně. Dvojčata se šprajcnou a na střídačku se válejí po schodech vzteky, že jako domů nepůjdou a že je jim úplně jedno, že mám plný ruce nákupu. Co už, nákup nechám na mezipatře s tím, že tam snad bude až se vrátím, popadnu děcka a vyběhnu s nima nahoru. Tam je strčím za dveře, doběhnu pro nákup a když se vrátím a zjistím, že děti mou dvacetisekundovou nepřítomnost nevyužili k něčemu obzvláště devastujícímu, bych se nejraději svalil na gauč.

    Jenže tak snadný to nebude. Už je po půl dvanácté a to jsou děti zvyklé jíst. No a tak si o to také řeknou. Vytáhnu ženou uvařený oběd z lednice, ohřeju ho za neustálého řevu dvou malých rarachů. Usadím je do židliček, dám bryndáky a jdu dělat mlíčko před spaním. Žena přichází domů a komentuje situaci:

    "No to jsem si mohla myslet, zase jsi přes dopoledne nic neudělal. Nádobí v myčce, hračky rozházený. Alespoň vysát jsi mohl... Ježiš, děcka vy ste zase zasviněný, to na ně nemůžeš dát u toho oběda pozor, aby se takhle nezmachtaly?" Podívám se na hodiny a zjistím, že mi za 10 minut začíná práce. Ještě že pracuju z domu, jinak bych to nestihl. Tiše zaúpím, omluvím se, že jsem tak nevýkonný a alespoň ty hračky začnu sklízet.

    Ve dvanáct usedám o patro výš do práce. Odpovídám na e-maily, telefonuju a snažím se i něco udělat za neustálého zvukového doprovodu buď rvoucích se dětí, nebo ženy, která je usměrňuje. Konečně jdou spát. Dojdou si za mnou pro pusu a žena je uloží. Hurá, mám před sebou dvě hodiny klidu na práci. Nebo ne? Šimon / Anička nemůžou zabrat. Žena dole uklízí ten bordel a tak nezbývá, než abych se od práce urval (no, ne že bych se do ní stihl zažrat) a šel děti zklidnit.

    Další část dne je nudně repetetivní. Práce, práce, práce. Semtam přijde žena, že našla něco, co bysme mohli koupit. Semtam přijde i s dětma, že jde převléct postele / uklidit koupelnu / je jí smutno. Často jdou ven a to pak i něco udělám. O půl osmé se jdou děti koupat. Já mám ještě hodiu makat, ale zkuste to, když vám Šimon vypíná počítač, strká prsty do větráků, nahání kočku, rve se s Aničkou o sluchátka a tak dále. Raději je koriguju a snažím se je zabavit, než je koupel připravená. Svlíknout a strčit je do vany - snad bude ještě chvíle klidu na práci. Chyba lávky, žena využije příležitosti a tak si povídáme o tom, jaký má príma kolegy. No nic, budu pracovat déle.

    Děti se dožadují okamžitého uložení do postýlky a to tak usilovně, že není možné makat. Tak dělám mlíko, dávám kapky a uklidňuju dítě, které vyndáme z vany až jako druhé. Konečně jsou v postýlce. S trochou štěsí usnou bez toho, abych tam na ně musel co pět minut vlítnout a seřvat je, že už je půl deváté a mají dávno spát. No a tak ještě hoďku pracuju, abych měl alespoň těch osm hodin.

    Je půl desáté a já toho mám fakt po krk. Potřebuju pauzu. Sejdu dolů, kde žena uklízí bordel za odpoledne, meje nádobí, vaří oběd na zítřek. Nedá mi to a tak popadnu do rukou koště a alespoň zametu. Konečně se zdá, že jsme uvedli byt víceméně do podoby, který měl ráno. Sednem na gauč a pustíme si big bangy. God Bless NETBOX, který umožňuje koukat na pořady až tři dny nazpět. Dvacet minut klidu a tulení. No nic, dělal jsem živnost a pořád mám nějaký klienty co mi dávají práci a každá koruna se hodí, takže je čas jít pracovat. Mám to tak na dvě hoďky. Tak akorát, abych se dostal o půlnoci do postele. Dám ženě pusu na dobrou noc a jdu makat.

    V jednu to vzdám, že už mi to fakt nemyslí. Vezmu vyčůrat Ednu a o půl druhé upadám do komatu... na pět minut, protože se vzbudí děti s tím, že chtějí mlíčko. No, vlastně jsem ještě ani nespal a tak vstávám a dělám ho. Konečně! Za ssavých zvuků svých zlatíček upadám do hlubokého spánku, ze kterého mě probudí Anička o půl páté. Chce k nám do postele. Stal se z toho zvyk. Sice blbej, ale co už. Lepší, než poslouchat řev její i Šimona, kterého by vzbudila. Vstávám a přendám ji do postele. Většinou hned spokojená usne, ale občas už nemůže zabrat a to mě pak do šesti kope do zad, než vstane žena s tím, že v tomhle se nedá spát a že nechápe, jak v tom můžu chrápat.

    Já se spokojeně převalím na druhý bok, protože vím, že mám ještě dvacet minut spánku, než půjde žena do práce ;)
    SUCUBIS
    SUCUBIS --- ---
    tak oprava, ted jak tu zacam na netu tak prosel Haslik tak jsem si ho vyzpovidala ... budu tu nejmene 4 tydny vyuzivat pohodli jejich pohostinnosti s tim, ze kdyz se nic nestane na vikendy muzu domu, zbytnene to bude tim jak je tam nestandtni prutok diky te nejspise ucpane zile, ale kdyby doslo k nejhorsimu a Vojta to vzdal, tak je diky operaci Stepan zajisten, jsem hd jeste maly tyden aby mohli vymejslet cokoliv jineho (tim asi myslel porod), proste konecne mam ve sve budoucnosti jasno
    Kliknutím sem můžete změnit nastavení reklam