XINDL: učit usínat v postýlce je něco úplně jiného, než praktikovat Estivilla!
Základ je vypozorovat, kdy dítě opravdu chce/potřebuje jít spát. Pokud ho položíte do postele v tu dobu (ne dřív a ne později - dřív se bude nudit a později už bude přetažené a nezabere), tak s dost velkou pravděpodobností usne samo, aniž byste se museli nějak snažit (dobré je ale nastavit nějaké rituály, které si s tím usínáním spojí - třeba všechny moje děti velmi dobře reagovaly na nahřátý pytlík s třešněmi, usínacího plyšáčka/mazlidečku a jednu konkrétní písničku). Pokud nezabere do deseti patnácti minut (a je živé a ne protivně uřvané - když je protivně uřvané, tak je přetažené a použila bych Karpa, než se uklidní), tak ještě spát nechce - takže je lepší ho ani v té postýlce nenechávat a poskytnout mu nějakou tu zábavu a zkusit to znova za půl hodiny.
Samozřejmě tohle platí u spaní přes den nebo u prvního večerního uspávání - při nočním kojení žádné pišišárny netrpět, jinak si přehodí režim - proto se taky krmí radši v polotmě nebo úplně potmě a bez nějakých zvuků, aby se dítě moc neprobudilo.
Estivilla v "tvrdé formě", tedy s vyřváním, bych já osobně před rokem nezkoušela - v "měkké formě", tedy na vyzkoušení, zda toto jedno konkrétní dítě není z těch, které potřebují pár minut před spaním "trénovat plíce" a pak pravidelně samy tvrdě usnou, klidně už od (korigovaného) šestinedělí. Ono stejně, ne vždycky tam člověk i stihne doběhnout, zvlášť ne s dvojčaty, takže zrovna tohle se testuje dost samospádem :-)
A tedy, je potřeba se připravit na variantu, že jsou děti, které jsou velmi kontaktní. Které prostě potřebují být nošeny a nejde je "odnaučit", ale leda tu potřebu saturovat. Na to je ideální ten šátek. Většina z nich z toho relativně rychle vyroste (u mých, všech třech, šlo cca do těch 3-4 měsíců), ale pouze pokud je ta potřeba saturovaná - jinak to bude horší.