PIP: Ad křeče... de facto to co píšeš jsou moje doporučení. Plus přidal bych kompresní oblečení. Klíčové jsou kompresní návleky na lýtka. Dle mého názoru jsou účinnější než podkolenky. A dělá se komplet kompresní nohy, paže, slipy. Dále, co jsou vysoké dávky magnesia? Zkusil bych zvýšit např. na trojnásobek DDD tak tři dny před startem. V průběhu závodu mít v camelbagu magnesiu s multivitaminem/multiminerálem, a samozřejmě to magnesium, ideálně tekuté. Jinak co se týká doplňků, někde jsem viděl, že křeče může způsobovat i nedostatek vápníku.
No a nakonec bych se zaměřil na ty svalové partie, které ti jdou do křeče. Já měl dost zatuhlá lýtka. Pomohlo je pravidelně masírovat, foam rollovat, protahovat. Dokud jsem v nich nepřestal cítit zatuhliny. Podobný problém bývá i se zadní stranou strehen (hamatrings). No a při závodě pak tyto svaly udržovat v teple (což je samozřejmě často nemožné).

Já jsem na Beastu v neděli řešil hlavně oblečení. Říkal jsem si, na jednu stranu bude zima, pořádně se obleču, ale na druhou stranu mít na sobě mokrý hadry to člověku taky nepřidá. Naštěstí měli organizátoři rozum a voda byla fakt až na konci. I když..........u prvního lana se týpek přede mnou neudržel, sklouzl dolů a při dopadu zahučel do té vody až po bradu. Lezl ven docela v šoku, nechtěl bych být v jeho kůži......další 3-4 hodiny běžet úplně mokrý v té zimě.

Nahoře u nádrže to foukalo brutálně, zima byla velká. Stoupání mi dalo zabrat, největší masakr bylo to kolečko se sandbagem :D. Nedal jsem oštěp, křeče mě shodily z lezecké stěny a pak jsem ještě těsně nedal 2. ručkování. Po pěti hodinách jsem toho měl fakt plný kecky :)

Přemýšlím, co s těmi křečemi.....min. týden před závodem jsem bral pravidelně větší dávky hořčíku, večer před startem a ráno jsem se snažil tělo hodně zavodnit, pít co to šlo. Před startem jsem se samozřejmě rozcvičil a na trati jsem tentokrát měl gely, i další hořčík v tekuté podobě a stejně jsem se křečím nevyhnul. Možná to chtělo před závodem víc odpočívat nebo dát důkladnější a delší rozcvičku/protažení. Máte na to nějaký recept?

RAMJAH: v cili mi podavala banan slecinka, ktera rikala at ho do sebe hned kopnu s tim, ze za nej byla taky rada, protoze dvacet minut predtim taky dobehla. Volunteers byli vyborni a nejlepsi banda mi prisla nahore na monkey baru. Perfektni organizace, hecovacka. Je videt, ze tam jsou z 90% lidi, kteri tim zijou a ne znudena particka studentu, ktera si to tam akorat odsedi.

RAMJAH: ja si nekolikrat musel dosypavat aby ch to mel po okraj, bez toho me nechtel pustit ..

jinak teda musim uznat, ze volunteer to nema uplne jednoduchy. Musi byt furt ve strehu, prudit lidi co toho maj fakt dost, aby delali burpees az k zemi .. neplati o jednoduchejch prekazkach ktery vsichni davaj, ale jinak respekt

RAMJAH: me pobavil v polovine kopce odhozenej kybl, tak jsem si rikal jak asi scena kdy k tomu doslo vypadala :)

Za mě teda taky rozhodně kladný hodnocení sobotních Super Koutů. Perfektní místo, počasí krásně vyšlo, super profil trati i rozmístění překážek, parádní chladný baboletní panoramata. :)
Pořád zlobící vazy v zápěstí mi perfektně obrnili v Mobilní fyzioterapeutický stanici (vřele doporučuji), za to od pasu dolů mě to tentokrát nějak zlobilo. :) Začalo to skokem do ledový vody u šplhu, kdy jsem v tu ránu dostal parádní křeč do obou lýtek zároveň. :) Takže i když ruce na to měly, tak kvuli nohám jsem šplh srabácky vzdal. Po chvilce uvolňování a prohřívání se lýtka ale umodřily a až do konce závodu vydržely v činnosti. O něco později se ale ozvalo starší poranění vazů kolene. Od monkey bars do cíle to bylo pro mě vyloženě výživný. :D Poslední tahání kýblu - uplný peklíčko. :) O to větší ale pro mě to byl vydřenej zážitek s ponaučením, že příště nesmim podcenit přípravu od pasu dolu, a že je rozhodně užitečný se průběžně dopovat magnesiem.
Jinak teda mně horolezecká stěna přišla v pohodě, naopak u monkey bars, který jsem si myslel, že mám natrénovaný s kruhy mi chybělo počáteční zhouptnutí a pak vždy pár centimetrů k dalšímu oku. Takže s tim výškovým handicapem máte asi pravdu ( měřim 176 cm :) Oštěp je překážka na kokot, tentokrát jsem panáka přehodil nad ramenem. :)
Jediný negativum, který jsem na závodě zaznamenal, bych přisoudil volunteerům u posledních kýblů, kteří zaprvý nechávali jít závodníky se štěrkem po dně kýble. Ty když mě pak kulhajícího s přetejkajícím kbelíkem předbíhali, tak mě vyloženě srali. A pak klukovi bez ruky na prosbu o pomoc, že si sám nemůže nahodit kýbl na rameno, odpověděli, že je to jeho problém, že v týhle soutěži je každý sám za sebe. I když jsem to slyšel jen od kolegy, tak se mi z toho ale uplně zvednul žaludek.
Jinak celkově super Super! I když jsem čekal, že ho zaběhu s lepším časem, tak pro mě to byl parádní závod s pořádnou dávkou sebezapření. :)