INDIAN: myslím, že to moc řešíš. Ale klidně napiš, jak bys to nazval ty?

WERKA: Vzhledem k tomu, že styl patchwork taky nebyl do češtiny nijak přeložen a všichni vědí, co je patchwork, tak nevidím důvod to teď zrovna nepoužívat. A když někdo píše česky tak jako INDIAN, nemůže se pohoršovat nad takovým slovem už vůbec :-)

Staršího syna jsem vyženil ve svých 25 a jeho 11 letech... od začátku to bylo to "kámoš-kámoš", jak píše CHIMERA (nebo spíše starší brácha - mladší brácha). V pubertě byla chvilku "srážka s realitou", když najednou ten "starší brácha" začal vyžadovat taky nějaké povinnosti ;)
a když vloni na oslavě jeho třicátin vstal a přede všema mi poděkoval za výchovu, tak jsem šel do slz...

TANAIS: Jak kdy. A taky je to hodně o povaze. Můj muž k nám přišel, když bylo nejstaršímu synovi 13, což by měl být přesně ten kritický věk. Jenže já jsem vždycky vychovávala děti dost otevřeně a můj současný muž je taky hodně tolerantní a hlavně nerozlišoval nikdy mezi cizí a vlastní. To mi přišlo jako hodně zásadní, že to nebral, že si bere mě a k tomu mu holt přibyly nějaké děti, ale že si nás bral všechny (hodně jsme si o tom tenkrát i povídali). Myslím, že často bývá konflikt i v tom, že puberťáci jsou hodně citliví a poznají, jestli jsou někde jen trpěni a nebo skutečně bráni (což teď nemyslím jako tvůj příklad, ale setkala jsem se s tím sama, že měl někdo zájem o mě a ty děti bral tak jako nutné zlo). Kuba vzal mého muže v pohodě a naopak, takže když se ho soudkyně ptala na jeho vztahy s nevlastním otcem, tak řekl, že si s ním rozumí víc, než s vlastním.
A u nás se vůbec nerozlišovalo mezi dětmi - babička jednoho se třeba snažila zavést termín "polobratr", ale bez výsledku. Bráchové jsou prostě bráchové a jako takoví se mezi sebou berou a je jim úplně jedno, jestli mají takového a nebo makového otce.

EDERA: já už mám ledacos ušito, ale stejně bych občas potřebovala nějaké kusy přešít :-)

CHIMERA: Mně se ten výraz taky velmi líbí. A to ze stejných důvodů - sešít to dá fušku, ale když se to povede, tak je výsledek moc pěkný.
Momentálně ale teda mám pocit, že se teprve začínám učit šít.:-)

Tak u nás přiznávám je to docela dobré.
Já mám druhého muže a z prvního manželství mám 12-letého syna. S druhým mužem si rozumějí výborně, není tam vztah otec-syn, ale kámoš-kámoš. Bohužel biologický otec zájem nejeví. No člověk nikdy neví, na co je to dobré.
Spolu s druhým mužem mám druhého syna (1 rok) a protože věkový rozdíl je velký, starší nežárlí, mají se oba opravdu rádi a dokonce jsou si velice podobní.
Velice se mi líbí výraz patchworková rodina... představím si něco hezkého a hebkého :)