INDIAN: Jenomže patchwork je prostě něco, kdy z něčeho vznikne něco úplně jiného. Nová kvalita, už to není jen o tom původním materiálu. A jakožto lingvistovi mi přijde, že tohle slovo je na to skutečně nejvýstižnější. Když napíšeš nevlastní, náhradní ap., je to jen něco, co nahradíš něčím jiným, něco z nouze, co jen tak zalátáš, když nemáš originál. Patchwork je vždycky originál, originál poskládaný z nesourodých kousků. Může se povést a nemusí, ale je svůj.

Karle, dělej něco: moje děti a tvoje děti bijou naše děti!!
:-D

A neni to uplne zbytecne, kdyz vsichni chapeme, o co jde? Ja bych se radsi vratila k diskuzi o tematu samotnem nez jeho pojmenovani :-/

INDIAN: myslím, že to moc řešíš. Ale klidně napiš, jak bys to nazval ty?

WERKA: Vzhledem k tomu, že styl patchwork taky nebyl do češtiny nijak přeložen a všichni vědí, co je patchwork, tak nevidím důvod to teď zrovna nepoužívat. A když někdo píše česky tak jako INDIAN, nemůže se pohoršovat nad takovým slovem už vůbec :-)

Staršího syna jsem vyženil ve svých 25 a jeho 11 letech... od začátku to bylo to "kámoš-kámoš", jak píše CHIMERA (nebo spíše starší brácha - mladší brácha). V pubertě byla chvilku "srážka s realitou", když najednou ten "starší brácha" začal vyžadovat taky nějaké povinnosti ;)
a když vloni na oslavě jeho třicátin vstal a přede všema mi poděkoval za výchovu, tak jsem šel do slz...

TANAIS: Jak kdy. A taky je to hodně o povaze. Můj muž k nám přišel, když bylo nejstaršímu synovi 13, což by měl být přesně ten kritický věk. Jenže já jsem vždycky vychovávala děti dost otevřeně a můj současný muž je taky hodně tolerantní a hlavně nerozlišoval nikdy mezi cizí a vlastní. To mi přišlo jako hodně zásadní, že to nebral, že si bere mě a k tomu mu holt přibyly nějaké děti, ale že si nás bral všechny (hodně jsme si o tom tenkrát i povídali). Myslím, že často bývá konflikt i v tom, že puberťáci jsou hodně citliví a poznají, jestli jsou někde jen trpěni a nebo skutečně bráni (což teď nemyslím jako tvůj příklad, ale setkala jsem se s tím sama, že měl někdo zájem o mě a ty děti bral tak jako nutné zlo). Kuba vzal mého muže v pohodě a naopak, takže když se ho soudkyně ptala na jeho vztahy s nevlastním otcem, tak řekl, že si s ním rozumí víc, než s vlastním.
A u nás se vůbec nerozlišovalo mezi dětmi - babička jednoho se třeba snažila zavést termín "polobratr", ale bez výsledku. Bráchové jsou prostě bráchové a jako takoví se mezi sebou berou a je jim úplně jedno, jestli mají takového a nebo makového otce.