CHIMERA: Veselo je chvílema až moc. Včera třeba A. pravila, že už ví, proč táta nebyl tak dlouho u její babičky na chatě - prý bych ho nepustila. Taťka lapnul po dechu a vysvětlil, že to je nesmysl, ale že chata je babičky a babička ho nepozvala a nejspíš už ani nepozve.

A. ráno Kebině oznámila, že ona s mámou má podstatně těžší život než my, protože jim zlobí televize. Kebina jí to odsouhlasila (sic!) v projevu, v němž shrnula historii naší skvěle fungující televize - zmínila, že táta tu televizi koupil dva dny předtím, než umřel, a že jsme ji pak rok nemohli zaplatit, protože jsme měli zablokované peníze.
Málem jsem se udusila polštářem, kterým jsem se pokoušela ztlumit záchvat smíchu.:-)

Tak dneska zas jednou značka ideál - holky spolu půl dne řádily v bazénu a stačil náš dozor ze břehu. V autě si zpívaly. Doma se pak v pohodě navečeřely, přičemž platilo exempla trahunt, takže ta, co normálně jen jí, i pila, zatímco ta, co jen pije, i pěkně jedla.:-) Vyžádaly si společnou koupel ve vaně s pěnou - hrály si tam na hospodu, čepovaly do kelímků "pívo" a byly fakt k sežrání. Nakonec je "taťka" zahnal do postelí, přečetl jim z Deníku malého poseroutky a jediný zádrhel je, že tam usnul, takže si tu slíbenou Colu s rumem budu muset namíchat sama:-D

Navíc A. přivezla pro Kebinu dárek k svátku, na kterém se teda musela určitě angažovat maminka. Žasnu.

LISTICKA: Přesně - děti naopak do kuchyně podle mě patří. Aby něco okoukaly, aby se podílely.

TANAIS: Co to naopak postavit osobně a ne neosobně? Mně přijde, že v takovémhle případě, kdy ona zřejmě žárlí a bojuje s tebou o moc a pozici, je lepší, abys byla ta "kvočna", která nemusí o svoji pozici bojovat. Prostě postavit svoji autoritu ne na tom, že se vůči ní vymezuješ, protože tím jí nahráváš a objektivně přijímáš výzvu k souboji a ona má větší možnost i vzhledem k manželově podpoře tebou manipulovat a stavět tě do nevýhodné pozice. Spíš bych se postavila do role chápající nevlastní matky, která bude shovívavě posuzovat a ze svých životních zkušeností korigovat tu mladší nezkušenou. Protože tím jí vezmeš vítr z plachet - k soupeření totiž musíte být dvě a pokud ty ji neuznáš za ohrožující osobu, ona jí nebude. Ale zároveň bych se skutečně snažila ji chápat a jednat s ní z pozice milujícího rodiče.

No, tichá domácnost je pořád :-) A já mám na sebe vztek ne proto, že jsem to udělala, ale proto, že jsem to neudělala už dřív.

TANAIS: To je ujetý - proč by nemohly děti chodit do kuchyně? Nechápu...
Ona imho žárlí, jak už tu bylo řečeno, a snaží se dokázat, že ona je lepší. Tenhle syndrom ale bohužel mívají i některé bezdětné kamarádky. Dokud člověk nemá vlastní děti, některé věci nechápe.
Problém je ta panovačnost a potřeba montovat se druhým do života. Minimálně by měla dcera vědět, že ona pravidla v domě neurčuje. A manžel by měl v tomto ohledu podpořit, tebe. To, že má možná pocit viny vůči dceři (že ji třeba kdysi "opustil"), možná způsobuje, že se staví na její stranu. Ale tohle by neměl být mocenský boj. Váš dům, vaše pravidla.

TANAIS: No jo, život holt není americký film a nedá se čekat, že se po přečtení e-mailu všichni chytnou za nos, jak byli hloupí. S tím nic nenaděláš. Tys jasně vytýčila, co chceš, a teď si na tom ještě musíš neústupně trvat. Držím palce.

ILLUZE: Mně jeden e-mail, v kterém po zralé úvaze a pečlivém výběru slov vypíšu svůj názor a nastavím svoje pravidla, přijde jako lepší nápad, než si to pokoušet vyříkat. Ale zůstala bych fakt jen u toho jednoho - takhle to vidím, takhle to chci, na tomhle budu trvat a tečka.

TANAIS: Dobře bojuješ, vydrž.

TANAIS: na e-maily bych se vykašlala... škrtni to, co bylo... a dál ji neřeš...
zasáhni v danou chvíli, vůbec to jakkoliv nekomentuj

každý zkoušíme hranice, které můžeme u lidí kolem sebe překročit... je to prostě naše přirozenost... tak jí vymez ty její - ale nerozebírej to s ní - očividně hledá každou skulinu, která by ty hranice zase posunula...

je to prostě hra o nervy - kdo z koho...

tak jí ty možnosti nepřihrávej