BALAENA: Myslím, že o vlastním děťátku mají někdy bezdětní lidé zkreslené představy - děti těch ostatních jsou omezující, protože jsou to rozmazlení spratci, kdežto vlastní dítko by bylo slušně vychovaný nenáročný andílek :-) Často žijí v představě, že po narození dítěte (vlastního) bude vše skoro jako dřív. Moje spolužačka například měla takovou představu o roztomilém poslušném broučínkovi, který coby miminko soustavně pokojně spinká v postýlce a posléze si do 3 let celé dny hraje sám na písečku s lopatičkou :-) Realita je pro ni velmi krutá, málem skončila na psychiatrii :-)
HANELA: Je to pravda. Člověk, který děti nemá, někdy některé věci nechápe. I já jsem někdy nechápala, co přítel řeší ohledně dcery - například mi přišlu ujetý, že chce spát s námi v posteli, když už je jí 9 let. Fakt jsem z toho nebyla nadšená (mimochodem její vlastní matka si ji nebrala do postele, ani když byla mimino). Byla jsem mladá, zamilovaná a zvyklá na vlastní soukromí. Když to šlo, chtěla jsem, aby spala ve svém pokoji, který jsem u sebe pro ni udělala. U nás v posteli byla většinou jen ráno a večer. Teď, když mám mimino, chápu, že to pro ni mohlo být důležité i v tomhle věku. Teď už je jí 13 a chce mít své soukromí, je to slečna. Ale před pár lety to bylo jinak, chtěla být s námi (nebo hlavně s tátou) a já to nechápala. Vadilo mi to.