Tyjo, já už fakt nevím. Jak 26ti leté holce vysvětlit, že ne všechna její aktivita - jakkoli dobře míněná - je žádoucí? Měli jsme v domě manželovu dceru z prvního manželství na tři dny, byla tu s kamarádama, což je v pohodě. Ale opět mi přeskládala šuplíky v kuchyni (uklidila je) a zase mi vyprala prádlo. Já se nemůžu zbavit dojmu, že ví, kde co mám. Na počítač se snad nikdy nezeptala, jestli do něj může. Samozřejmě bych jí to nezakázala, ale přijde mi, že člověk by měl v místě, které není jeho, nedělat rozhodnutí za druhý, neorganizovat věci a tak dál. I kdybych byla špindíra a měla tu všechno na hromadě, je to přeci má věc.
Napsala jsem jí včera velmi slušnou a velmi asertivní smsku. Bez odpovědi. No, že neodpověděla, nevadí, hlavně aby jí to konečně došlo. Proboha, ať už si konečně najde práci a začne žít svůj soukromý život. Nějakýho chlapa, kéž by si našla. Paradox je, ž ese celkem dohodnu s tchýní, ale ne s ní. A cokoli řeknu na její adresu, je hned oheň na střeše. Ne, že by se dělo něco hroznýho, jenomže znáte to, stokrát nic...