EDERA: Doplnění - poslala i link na konkrétní tábor, který našla podle tématu táborové hry, aby se to líbilo brunetě. A když jsme řekli, že jo, ať holky jedou spolu, pravila, že to teda máme zařídit.:-)

EDERA: tak dobrý, ne? Naše děti spolu na tábor jezdí už několik let :-)

Tý brďo - druhá matka přišla s nápadem, jestli nechceme poslat holky spolu na tábor! Žasneme.:-)

CHIMERA: neboj, v sedmičlenné rodině si to ani moc osobně brát nelze. Nicméně vařit je občas oříšek - dva z těch lidí jsou vegetariáni, dva nejedí houby, tři až čtyři nejedí tepelně upravenou zeleninu (včetně vegetariána), jeden nejí vejce, další je batole a tak dále.

Moje máma i tchyně vaří tak, že mě i přítele po tom vždycky spolehlivě bolí žaludek, i když se to tváří lehce až skoro dietně.

ANNAWA: hele, s jídlem si to člověk nesmí brát osobně. čím víc si dám s nějakým jídlem záležet, tím víc starší synátor ocení raději halušky :-D

a když stejný syn u babičky (mé matky) po obědě prohlásil "babičko, ta kačena byla výborná, skoro jako když ji vaří naše maminka", tak se babička těžce urazila :-D

moje matka je totiž přesvědčená, že jsem hrozná čuchta, zatímco ona vaří božské many (a je vůbec dokonalá ve všem :-D

EDERA: ach tak, nevěděla jsem, jak dlouho už s nimi nebydlí :-)

ANNAWA: Podle otce rozhodně normálně nejí, ten je z jejího přístupu k jídlu ještě jurodivější než já. Nicméně tedy jeho zážitky z doby společného bydlení spadají do kategorie "Nutrilon pila docela ochotně":-)

EDERA: a dle otce jí jinak normálně? Jedla, když ještě bydlel s nimi? Není to jednoduché, tedy.

Mmch, přítelův sny, když mu bylo tak 13, 14, několikrát hystericky plakal, že u nás nebude, že půjde k mámě, protože jsme po něm něco chtěli, ano, dokonce jí volal, ovšem vždy ho nějak odmítla, to tedy asi díky, ale jsou to pekelný situace.

FIFI: Zkoušela, samozřejmě. A ona pak obědvala teštoviny s kečupem, suchou rýži nebo brambory s máslem (ty třeba místo pečeného kuřete, které děti obvykle rády). Ono je poměrně těžké být výchovně důsledný, když (ne)spokojenost dítěte ovlivňuje, jak často ho otec uvidí, že.:-(

Jsem třeba tuhle v sobotu fakt trnula, když zavřená v koupelně brečela, že chce maminku, že matce zavolá a bude z toho scéna ještě větší. Naštěstí jí nedošlo, že snadno může, když má teď vlastní mobil.

EDERA: a bruneta ostatni jidla (krome palacinek, rizku a kurete) odmita, nebo jsi dalsi jidla jeste nezkousela predlozit?

EDERA: U nás byl takový folklór, že táta vždycky, když jsme přišli na oběd, říkal "Konečně bude nějaké pořádné jídlo" (a to máma taky vaří velmi dobře a rozhodně tátu neodbývala, ani když jedli sami)

ANNAWA: To ale člověka může potkat i ve vlastní rodině. Moje matka vždycky byla a je vynikající kuchařka, a přesto si zřetelně pamatuji, jak otec prohlásil, že si bude muset začít vařit sám, aby to konečně bylo na úrovni. Kupodivu přežil:-)
Já sama jsem taky dost zmlsaná na to, aby to, co opouští mou plotnu, bylo dobré. Ale za více než rok se mi nepovedlo zjistit, jestli bruneta jí i něco jiného než palačinky, řízky a kuře na paprice. Vlastně dneska se ještě rozplývala nad rajskou polívkou. Bůh ví, že jsem, pokud jde o jídlo, velmi vstřícná a připravená vařit na objednávku; jako dítě jsem byla nemožná, nechutnalo mi prakticky nic a vlastně jsem ani neměla potřebu jíst, tak mám pro vybíravé děti pochopení. Ale na čem se teda u nás vždycky trvalo, bylo, že "fuj" v souvislosti s jídlem nesmí zaznít (samozřejmě vyjma případy, kdy jde nějaké zapomenuté jídlo z lednice naproti, mocně postrkováno plísní). Naštěstí teda v tomhle se s drahým naprosto shodujeme.

WERKA: ne, nemyslel, bohužel :-) Ačkoli, jistě, ta nevaří vůbec, čili není co hodnotit. Loni jim domů nosila oběd ze školní jídelny - chlapec dostal hlavního jídlo, její přítel polévku, dcera jablko.

ANNAWA: Třeba to myslel ve vztahu k vlastní matce ;-)

EDERA: ano, jídlo, to bych taky někdy zabíjela. Myslím si, že vařím fakt dobře a myslím, si, že vařím líp jak moje matka i jak přítelova matka. Nicméně nejstarší dítě v rodině, přítelův syn, se nedávno nechal slyšet, že už abychom jeli na oběd k babičce, přítelově rodičům, protože to je fakt jiná liga a on se bud emoci konečně najíst.

FIFI: měla jsem dneska pohovor s tchýní, já myslím, že v základním principu věci chápe, ale ono je to houby platný. Přeje si, abych si s dcerou promluvila, což o to, to udělám, ale nejsem si jistá, jestli to k něčemu bude. Rozhodně k tomu ale chci přistoupit pozitivně a chci se pokusit najít způsob komunikace, který nám bude oběma vyhovovat.

FIFI: ne, že nesmí, ale že na to má právo. Od posledně jsme se k tomu nevrátili, nicméně když u nás byla, tak opět zasahovala. Já myslím, že se prostě rozhodla, že si to bude dělat po svém a nebude akceptovat to, co chci nebo ne. Ale jinak obecně převládá názor (tchýně, ona, manžel), že má právo zasahovat do výchovy, že má právo jim říkat, co kdy mají dělat atd., protože je jejich sestra. Problém je v tom, že já jí nemůžu říct nic, protože se samozřejmě hned urazí.

TANAIS: no to je peklo. Kdo vsechno konkretne Ti rika, ze nesmi vychovavat Vase deti? Ona a manzel? Jako minule?