EDERA: Myslím, že to je pro obě skvělá škola. Blondýna se naučí, že se musí umět ozvat, když se jí děje něco nespravelivého, a bruneta (s pomocí vašeho usměrňování) zase snad pochopí, že dělat podrazy není fér. Ale plavovlásky mi je samozřejmě líto, taky si z dětství pamatuju na podobné křivdy, na které jsem uměl zareagovat jen brekotem. Asertivní reakce jsem se musela až naučit. A šlo to ztuha.

A momentálně to teda fakt zas je jak na houpačce. Někdy pohoda a jindy peklo. Klasický modus operandi je, že bruneta blondýně nějakým způsobem škodí, s čímž si blondýna neví rady, tak dostane hysterák. My (z neznalosti základu a protože v tu chvíli se z ní fakt nedá dostat slovo) reagujeme na ten řev, i jsme ji několikrát potrestali, než jsme se poučili. Blondýna pak ještě zoufalejší (logicky - bylo jí ublíženo dvojnásobně). Když se konečně uklidní natolik, že je schopna slova, vylíčí, co se dělo. A bruneta to pak na přímý dotaz, jestli je to pravda, v pohodě potvrdí (nevymlouvá se, nelže), přestože se celou dobu předtím tvářila, že neví, co ta blondýna ječí a že to je fakt hrůza dělat takovéhle scény. Fakt na ránu. Obě. Jedna škodí a druhá jen ječí.

Ukázka z minulého víkendu: na zahradě u známých spousta barevných golfových míčků. Holky dostaly dovoleno, že si směj každá jeden vzít domů. Bruneta si přinese jeden krásnej růžovej a zeptá se strejdy, jestli si teda tenhle může vzít. Ten jí to odsouhlasí. Blondýna začne ječet, za což je vykázána od stolu a půl hodiny brečí v koutě zahrady. Jsem na ni naštvaná, jak se chová. Po půl hodině, když jí mluvím do duše, že tohle fakt dělat nemůže, mi prozradí, že dotyčný míček si ale našla ona. A když jsme je zavolali k jídlu, odložila si ho na terase stranou ke své bundě. Tam jí ho bruneta sebrala a šla si za strejdou pro autoritativní potvrzení, že je její. Taťka se ptá, jestli je to pravda. Bruneta, která celou tu půlhodinu seděla vzorně u stolu, jedla a konverzovala, potvrzuje, že ano.

P.S.: Nakonec odjíždíme se čtyřma míčkama, s kterýma ony si pak celý další den v pohodě družně hrajou. Bruneta má jiný růžový a ani nepozná, že to není ten pravý.

TANAIS: No, já se klepala, když jsem jí přes ten zadek dala, že popadne mobil a zavolá mámě HNED. A to by byl průšvih, protože to byla fakt hodně emocionálně vypjatá situace, kdy to nikdo (ani my dospělí) nebyl schopen brát objektivně a s odstupem. Celkem bych i pochopila, kdyby si postěžovala hned po tom víkendu. Vytáhnout to po čtvrt roce mi přijde trochu divné. Ačkoliv - když to měla v čerstvé paměti, tak velmi dobře věděla, že to byla reakce na její ubližování blondýně a ostatním. To pak časem nějak vytěsnila.

TANAIS: No, tak není, ale narkóza je vždycky určité riziko.

EDERA: odstranění nosní mandle není nic hroznýho :)

EDERA: tak s tím se asi musí počítat, že takovýhle věcí mámě řekne... kdyby neřekla, bylo by něco divně, ne?... Nebo spíš - bylo by něco ještě divnější :)

CHIMERA: v pze pracovnu nemám, ale za to mám chlapce v jeslích. Jinak bych taky toho moc neudělala. Teda, dneska kupříkladu mám děti doma, mají kašel, ale je tu tchýně,tak jsem zavřená v pokoji, za chvíli razím na obchůzky a nikdo mě tu nejdřív do oběda neuvidí :-)
Začala jsem dělat sama na sebe, rozbíhm jeden projekt, takže co si neudělám, nemám. Ještě se dá hodně práce dohnat po nocích. Před dvanáctou se do postele nedostanu nikdy a to ani tehdy, když si naplánuju, že NEBUDU pracovat a že se VYSPÍM :-)

ANNAWA: S tatínkem. A jen po SMS - hovor mu vymáčkla.

EDERA: a maminka to řešila s tatínkem nebo rovnou s tebou?

Bruneta dneska na maminku vytáhla, že jsem ji v září plácla přes zadek, když se dvě hodiny soustředěně snažila zkazit zbylým pěti holčičkám oslavu. V podání dramatické umělkyně to ovšem vyznělo, že jsem ji tloukla, zatímco otec přihlížel. No, veselo bylo.:-(

FIFI: 6. ledna jdeme na kontrolu do Motola a podle toho se uvidí, co dál. Vypadá to na odstranění mandle + drenáž uší.

EDERA: ach jo:(

A vis, co ji tedy ceka dal?

FIFI: Hrozný je to. Po týdnu procedur jsem měla pocit, že se to lepší, ale pak zas znovu dostala rýmu a kašel a uši na profukování přestaly reagovat.:-(

EDERA: s tou mandli mate tedy peklo:(

ILLUZE: já mám doma tento režim: moje práce je od 7-8ráno, 13-15odpoledne a po jejich usnutí. televizi se snažím mít "celý" den vypnutou a na moji práci ji jimzapínám. Holky jsou z toho neskutečně šťastný a dřepí a čumí na pohádky. Ale samozřejmě furt otravují, že něco chtějí - tak hlásim: maminka píše! a už je to docela naučené. otevřený noťas = maminka si hrát nebude. a pak se velkolepě snažím oznámit - je odpoledne jdeme svačit a jsem celá Vaše :o) ( dopoledne, uklízim, vařim a trošku si s nimi hraju )

ANNAWA: Bruneta je princezna na hrášku, která usne jen v absolutním tichu a tmě, a blondýna je momentálně kvůli svým problémům s nosní mandlí celkem hlučný spáč. Takže v deset byl chlap nerudný, že jeho příšera ještě nespí, a bohužel to podal tak, že jsem si to vyložila jako obvinění a taky jsem buchla. Blondýna je na tom fakt blbě a já ji několikrát denně doslova týrám, abychom ten problém co nejvíc zmírnily, takže mi to přišlo nefér.

ILLUZE: nestovice mají dlouhou. Klasika je, že se z toho jedno dítě vyhrabe a druhé to teprve chytí.

EDERA: to chápu. Všechno naše napětí je taky většinou kvůli dětem. Co to bylo tentokrát?

No, tak u nás právě došlo na konflikt a tradičně kvůli dětem.:-( Rozběsněná jsem tak, že neusnu nejmíň do tří ráno.

CHIMERA: držím pěsti, ať je líp... a jakmile to bude možné, dej si aspoň na den dva pohov...

P.S.
hm, k nám včera dorazily neštovice...
kde to chytla, je nám záhadou... možná dlouhá inkubační doba od pobytu ve školce

ILLUZE: jaj, já mám taky pracoviště jako únik. bohužel v rámci šetření energiemi je fakulta od 20. 12. do 2. 1. zavřená. pekelná to věc. no stejně jsem nemohla nic psát, malej má od 18. 12. zápal plic. větší horor jsem ještě nezažila. z toho se budu zchabrávat minimálně měsíc.
teď můžu psát jen něco na způsob "škoda, že nemáte pochopení pro matky", a moc vysokou úroveň to mít nebude.

CHIMERA: přiznám se, že to je čím dál těžší... v pátek jsem šla "dobrovolně" do práce - prostě pro ten klid na práci... vyděsila jsem vrátného
ideál za mne - určité aktivity v kanceláři, zbytek, když jsou holky ve školce...
pitomé je, že když tam jde ta mladší, tak máme další dva tři týdny o zábavu postaráno a opět to pak lepím, jak se ne/dá...

jinak to řeším tak, že když je malá doma, ráno vyhlásím, že "maminka pije kafe", dám demonstrativně hrnek na viditelné místo - cca 10 min. se u toho odhodlávám, pak ten NT zapnu, když malé dojde trpělivost, zkusím ji obalamutit "malováním", pak nezbývá, než se zapojit do hry nebo jít na procházku, oběd, spát a v mezičase zase něco udělat... pak se k tomu dostanu, když dorazíme ze školky a holky se na chvíli zabaví společně (nebo holt pohádka v televizi), no a pak večer po spaní...
a tak to nějak pořád lepím...
už nějakou dobu si slibuji, že zase začnu vstávat před pátou a udělám nějakou práci ráno, jenže co "jsem" na druhém rodičáku, nedávám to... stačí, že vstávám o půl šesté nebo v šest, když jdu do kanceláře