ANNAWA: Mně tím teda J. dost překvapila. Začínám mít pocit, že jsem divná. Ano, samozřejmě si uvědomuju, že podřizovat se jenom dítěti je blbost. Děti vyrostou, dospějou, odejdou a já zůstanu jako kůl v plotě, protože jsem nepracovala na vztahu. Ale teda nemusím si piplat vztah zrovna o Vánocích, že. To jsou fakt svátky, kdy by děti měly dostat jednoznačnou přednost. Partner, který by to nechápal, by mi za to nestál.

EDERA: bingo! Aneb všechno pro děti, co mi to jen připomíná :-O

Tak opět téma Vánoce. Momentálně to vypadá na možnost, že budeme mít na Štědrý den i brunetu.:-O Její matka nechce trávit Vánoce se svou matkou, ale s přítelem, který letos o Vánocích svoji vlastní dceru mít nemá. Takže by to prý nebylo fér, aby tam jeden dítě měl a druhý ne, a bruneta byla nabídnuta na Vánoce otci. Mně to teda přijde divný - chápu dospělácké důvody, ale myslím si, že bruneta má přes veškerou lásku k otci přece jen blíž k mámě a bylo by pro ni lepší, aby byla s ní.
Jinak s tím teda problém nemám. Šest lidí ke stolu nebo sedm, to už je fuk. Jediné, co jsem si vymínila, že musí být jasno s předstihem, jak to přesně bude. Protože jestli má být s námi i třeba 25., musí dostat své tři dárky u mojí mámy. A nehodlám to zařizovat 23. prosince.

ANNAWA: Jasně. Jiný kraj, jiný mrav. Ale nám teda tohle uspořádání, na které byly děti navyklé, velmi usnadnilo novou situaci.

EDERA: u nás to právě bylo vždycky jen jednou. Naši pro ne nikdy žádné vánoce nedělali, bývalý tchán taky ne a u O rodičů je tedy tradiční oběd 25/12, kde jde spíše o to setkání a nějaké maličkosti.

ANNAWA: Moje děti byly odjakživa zvyklé fasovat dárky natřikrát - doma na Štědrý den, u jedněch prarodičů na Boží hod a u druhých na Štěpána. Takže to vlastně není až taková změna.

EDERA: u nás bude Štědrý den 24/12 (tedy snad, loni jsme ho měli 26/12, protože jsme čtyřiadvacátého úpěli v posteli) a jsou u nás i O. děti. Ovšem dobře si pamatujeme, jak to bylo před dvěma lety, když u nás byly taky. Nějakého třiadvacátého si je O. ex vyžádala, že jako ať u ní ozdobí stromeček a oni se vrátili s novýma mobilama (což bylo proti dohodě, protože jak mají střídavou péči, vždycky měli jen jeden ŠD, na střídačku), dárky se i ten rok domlouvaly a kupovaly napůl a ona tohle. Divné to bylo.

ILLUZE: Aha, tak takhle ne. Štědrý večer bude klasický, ať už tu bude přítomen kdokoliv. Ale pak dostávají holky (a Jr. vlastně taky) ještě druhou sadu dárků, když dorazí bruneta. Což vloni a předloni bylo 26. a letos teda, kdo ví...

EDERA: u nás v rodině tahle situace byla cca předloni či loni, navíc synek nastoupil do puberty - trval na tom, že otec s novou rodinou bude rozbalovat dárky a jíst štědrovečerního kapra 25.12., protože se rozhodl, 24.12. bude oproti původní dohody s matkou (ne, nebyla sama, navíc si dárky rozdávali o týden dříve kvůli odcestování dětí jejího nového partnera do zahraničí). Vůbec nepočítal s tím, že by se ostatní nepodřídili jeho požadavkům.
Udělala jsem si u něj další černý zářez konstatováním, že tohle ani nemůže myslet vážně.

ILLUZE: Nešlo o náklady, šlo o program. Štědrý den je (snad) jasný, ale dál celkem chápu, že J. a její přítel budou chtít udělat nějakou nadílku pro brunetu i tu druhou holčičku najednou. My to chceme pro naše děti taky. Logicky naše a jejich akce musí být v jiný den a logicky jejich datum záleží na tom, kdy jim matka dítě "půjčí" (zatím to vypadá, že rozvod ještě nevydýchala a dělá dost naschvály). Je to cesta minovým polem, trumberové povahou jsou na tom biti, samozřejmě, ale celkem nevidím, čemu by prospělo, kdybychom se zasekli všichni.

EDERA: no, taky jsem to.nechapala :-)

ILLUZE: teorie je to pekna, sama s ni vlastně naprosto souhlasím, ale bohužel, v praxi je to někdy cesta minovym polem - a to přesto, že s manželem se v tomhle úplně shodneme.

EDERA: asi bych mu nešetrně sdělila, že cizí lidi mám v patě a naše Vánoce si užijeme po svém
Požadavky cizích lidí řešit odmítám a náklady na tyto svátky se řídí našimi možnostmi a především se snažíme jednat s našimi dětmi fér. Aniž bychom se museli extra uskromňovat i my dospělí.

ANNAWA: Jo, a jak jsme probíraly program na Vánoce, tak V. mě šetrně upozornil, že letos bude nejvíc záležet na tom, co bude požadovat exmanželka toho nového přítele brunetiny matky. Takže v podstatě stejně jako u vás - rozhodujou úplně cizí lidi někde v horoucích peklech.

Annawa dnes byla očitým svědkem roztomilé scénky, kdy se bruneta na půl hodiny zasekla a téměř přestala komunikovat. Příčina? Poznamenala jsem "Jé, hele, tamhleta holčička má stejnou lyžařskou bundu jako ty!". Následovalo popření, že rozhodně ne, takovouhle bundu ona nemá, nikdy neměla a my s blondýnou si to obě pamatujeme blbě, máma jí to potvrdí. To jsem teda fakt nechápala.

EDERA: Děkuju za poklonu, nicméně trumberství, je-li vrozené, můžeš jenom korigovat, to je ti jasný. A projevuje-li se, byť zkorigované, ve věku -nácti let, je to už dost vo strach... :-/ V méně hororové verzi je to takový to "mami, já jsem se neptala, proč mám ve smlouvě jenom 60,- na hodinu, protože jsem nechtěla vypadat jako krkoun". Už to mě vytáčí podobně jako tebe rozmetání člobrda kostkou. A můžu jenom doufat, že je dost inteligentní na to, aby odmítla panáka, jointa či nedejbůh lajnu a nebála se přitom, že dotyčného urazí. Čili mám-li být upřímná, zas tak moc se na to netěš...

EDERA: Jasný, chápu... No, máš svatozář už teď, natož až Bruneta vyspěje. Jinak to trumberství jsem taky často řešila a mnohý nerv na něm nechala...

IDENTITY: Já mám právě taky sklony to brát z toho empatického pohledu a uznávat, že to nemá lehký. V., pokud je přítomen, tak působí a to poměrně rázně. Jenže taky není u všeho. Musím to ustát i sama a ustát to s výchovnými prostředky, které považuju za omezené. Vlastní dítě bych v takovéhle situaci třeba neváhala přes tu ruku plesknout.

Celé to komplikuje blondýna, která je naivní trubka, co se strašně snadno nechá šidit. Řeším to nejen doma, ale i ve škole. Naše trumbera třeba půjčí v družině pastelky dětem, které pochopitelně taky mají svoje penály a v nich svoje pastelky, a nechá si je vypsat na malinké špačky (během jednoho odpoledne!, musely to opakovaně ořezávat, ona si toho nevšimla a až doma brečela, že jí z jejích krásných pastelek nic nezbylo). Nepoučí se, že výměna "pokladů" musí probíhat z ruky do ruky, a pořád a "mění" věci za slib, že zítra něco dostane (nikdy nic, samozřejmě). Je v tom ještě horší než já, ačkoliv i moje matka tvrdí, že si myslela, že to už ani není možné.:-)