EDERA: vyžeň! Aspoň v duchu.
Já zase miluju, když O., který je typický odkládač práce a který nesnáší, když ho do ní někdo honí, cepuje M., který je v tom úplně stejný. A taky se úplně stejně brání ;-)

Jen upustím páru.
Juniorovi nejde v jeho pokoji internet. Jeho počítač jako jediný je připojený přes dráty, má na to takovou krabičku v zásuvce, ostatní počítače jedou přes WiFi. Netuší, proč mu to nefunguje. V. by mu s tím asi dovedl aspoň trochu pomoct, ale trvá na komunikaci na levelu, kterého Jr. zjevně není schopen. Takže v tuhle chvíli jsou zaseklí na pozicích - "nebudu to řešit, dokud si to nepřijde vyjednat", a "přece jsem mu racionálně řekl, že to nefunguje a co už jsem vyzkoušel".
Mám sto chutí je vyhnat na mráz. Oba!

VALENTINA: My právě měli takové debaty pořád taky. Můj muž naprosto netušil, kolik v Čechách stojí dětské oblečení, měl v hlavě jen americké ceny, takže mu přišly drahé snad i věci od Vietnamců.

ANNAWA: Ano, ta samozřejmost mě na tom vytáčí taky nejvíc. U nás teda nejde o peníze - J. nenárokuje nic nad rámec výživného (které je teda vysoké a rozhodně nezapadá do doporučovaných tabulek v poměru k příjmům otce). Ale zase teda zcela samozřejmě předpokládá, že dokážeme vykrýt jakoukoliv potřebu hlídání oznámeného na poslední chvíli.

EDERA: je vtipne, jak to vidím i z druhé strany. Ale mně primarne nevadí výdaje, ale jakasi ex samozřejmost atd.


VALENTINA: u nás většinu zařizujeme my, protože ex nemá čas, akorát to děláme blbe, to zase jo.

EDERA: je vtipne, jak to vidím i z druhé strany. Ale mně primarne nevadí výdaje, ale jakasi ex samozřejmost atd.


VALENTINA: u nás většinu zařizujeme my, protože ex nemá čas, akorát to děláme blbe, to zase jo.

EDERA: no ano, to rozhodně, o tom máme diskuze už teď:) a ano, počítám s tím, že většinu věcí budu kupovat/zařizovat já

VALENTINA: Já bych se bála i toho, že taťkovi se do nákupů těch věcí chtít nebude, takže to budeš zařizovat Ty a ještě se budou vést diskuse o tom, jestli fakt musela mít M. takhle drahý boty (i kdyby ve skutečnosti byly za cenu podprůměrnou).

ANNAWA: Ano, blbější. To si pokaždé říkám taky.:-)

{reply EDERA|43104824 a hodnější, a někdy si říkám, zda proste blbejsi :-)

Ale s tím konkrétním řešením mas pravdu, nějak to promyslim.


EDERA: Ony ty pravidelne dny v týdnu vznikly tak nějak, z nějakých pravidelných aktivit, dneska už nejsou nebo to není potřeba, ale zvyk zůstal a i já to vítám. Když jsou u nás a jdou energie k ex, hodí se to k odfrknuti, když je to naopak, aspoň s nimi probereme, co potřebujeme.

EDERA: ten jeden večer máme v plánu, protože máme oba takové pravidelné aktivity.
s penězma to bude těžký, budeme to muset nějak dělit napůl, jakože asi schovávat účty a pak jednou za měsíc společně vyúčtovat nebo nevím...to asi ukáže čas.

VALENTINA: To je mi líto.
U takhle malých dětí mi přijde lepší střídání po týdnu. Celkem se mi líbí i to, co psala Annawa, že děti i v těch týdnech, kdy jsou u druhého rodiče, vždycky na jeden večer dorazej. Přijde mi to i praktické - každý čtvrtek jste u táty? OK, já můžu chodit pravidelně cvičit.
S penězma bych viděla riziko v tom, že sice v pohodě každý zaplatíte každodenní výdaje dětí u sebe, ale co až dojde na "investice" typu boty, bundy, lyže...

ANNAWA: Ono je to klasika - nechce jít do konfliktu s nepříjemnou ex, tak jde do konkfliktu s Tebou, protože jsi milejší, lepší a vůbec si to pak nějak vykomunikujete. Opakuje se to věčně dokola. U nás taky.:-(

ANNAWA: Ale navrhnout jasné a konkrétní řešení se mi velmi osvědčilo. Na to chlapi fakt slyšej.

ILLUZE: ono to nebude ani tak věkem, ale povahou, protože tomuhle klukovi bude na jaře 18, kdežto memu synovi, který to nedělá, je 17. Bohužel, už o něm nedokážu moc smyslet jinak něj jako o spratkovi, který jen zjistil, jak ze stridavky vytlouci co nejvíc a mě fakt nemá rád.

ANNAWA: to snad téměř každý chlap ;-)
akorát, že mne pak nadnesou nad zem věty typu "nemůžeme tolik utrácet...", "jaktože..."

P.S.
pak bych regulérně a viditelně vzala další tři litry a oznámila, že jdu dětem něco koupit, ať je to fér

jako jasně, starší mají vyšší výdaje a nároky, jenže od toho tu jsou brigády, aby si na ty své "potřeby" vydělali
navíc jsou mnohem uřvanější a umí to dát víc vyžrat než ti mladší

ber to tak, že nejsi hamižná, jen se přirozeně zastáváš těch slabších
to, že se mladší děcka neumí ozvat nebo jsou rozumnější než jeden rozmazlovaný fracek, ještě neznamená, že nemají stejné nároky a své potřeby

ILLUZE: když jsem do toho vstoupila já, tak se to samozřejmě hnulo, protože manžel do té doby platil za děti obědy, telefony za obě... ;-)


ILLUZE: ale ex to nedodržuje, takže moje návrhy jsou vcelku k ničemu. Přesně to mě vytočilo, že mýrnyx týrnyx připíše do výdajů přes tři tisíce a co? Půjdeme ji poprosit o účty? Tak jistě, že ne. Navíc ona má pro svého syna slabost, takže pořád argumentuje tím, kolik peněz potřebuje, aby mohl plnohodnotně žít.

Frustrovaní jsme z toho oba, zjevně, ale já víc, protože to ventiluju, on považuje řeči o penězích za otravné a nerad je vede.

ILLUZE: to u nás není třeba, máme plus minus stejné příjmy.
jinak jasně vidím, že soužití může ještě fungovat, pokud jsou oba sami, jak tam vstoupí další partneři a případně další děti, tak to začíná být teprve složité.

ANNAWA: tak navrhni - všechny děti rovným dílem, a fakt bez ohledu na věk, ať nedochází zase k možnosti výčitek...
dáš-li jeden měsíc na jedno více, o to méně pak v následujícím...

nebo to prostě takhle nastavit kvartálně...

a uvidíš, jak se k tomuto návrhu postaví

P.S.
ale asi se vám tam fakt nasbíralo víc akcí, ze kterých je frustrovaný...
společný účet hodně zpřehlední, jak se věci ve skutečnosti mají

VALENTINA: u rozvedených je to jednodušší - tam je výživné vyměřeno dle příjmů obou partnerů, takže i když jde o střídavku, tak ten s vyššími příjmy přispívá třeba o pět deset tisíc víc...
i tahle forma je u vás ke zvážení...

jinak co jsem zaregistrovala v okolí - založili si společný účet, stovkové záležitosti neřeší, mají dohodu, že co jde nad pětistovku nebo tisícovku, to společně proberou - kolikrát to šli i koupit společně

jen pozor - i když je to vyladěné do detailu, jakmile do tohoto systému vstoupí někdo cizí (nový partner/ka), i tohle dokáže najednou padnout

ILLUZE: jj, střílí, a vždycky se tahle debata otočí do toho, že mi vadí jeho děti, přitom já fakt chodím po špičkách, aby to tak ani náznakem nevypadalo.

Tady nešlo o dárky, ale o běžné výdaje, u dárků se držíme dohodnutého. Že jim ex přidává a pak teda jeho děti dostanou víc, to bohužel neovlivním, to mi může být tak akorát líto (navíc, aby to teda bylo jo složitý, můj ex na moje děti už rok neplatí, čili by se dalo říct, že mám máslo na hlavě, ale zase jsem dlouhodobě vydělávala víc.. no prostě jsou chvíle, kdy ty debaty o penězích fakt nenávidím).

Ale když jeho syn dostává víc peněz, než skoro všechny ostatní velké děti dohromady, tak mě to prostě sere, s prominutím. Má kapesné, platíme mu mobil, dostává peníze na posilovnu, na táborové srazy, několik tisíc měsíčně od dědy (ex otce) za jakože brigádu, která tak náročná není (hledá mu něco na PC z domova) a ještě si řekne o peníze na to, že jede s kamarády na víkend?

A když se ozvu, manžel mi řekne, že mi jeho děti vadí a že on dal mému dítěti stovku na lístky na vlak? Grr. Fakt jsem naštvaná ještě teď. On teda zjevně taky, protože mi píše maily, v nichž to řeší, což obvykle nedělá. a vyčítá mi, že jen kritizuju a nechám ho v tom, aniž bych navrhla řešení.

ANNAWA: Omlouvám se, že ti do toho kecám - společný účet, ze kterého půjdou peníze na dárky pro děti, by to nevyřešil?
Aby se mu rozsvítilo...

P.S.
Nejsi hamižný vúl, jen neví, kudy kam a střílí na toho, kdo je mu nejblíž.

Asi bych mu v reakci na tohle oznámila, že na dárky se vyčleňuje konkrétní částka, děleno počtem dětí. A ten rozpočet (i když to bude bolet) dodržet, ani o stovku neuhnout - dáš ty navíc tohle, dám já tohle.
Bez ohledu na věk dětí.

VALENTINA: jinak, manžel a jeho ex mají sdílenou tabulku na výdaje, které se tím pádem půlí, ale to nic nemění na tom, když jedno dítě furt něco chce a matka mu to dává a pak chce půlku a my absolutně nevíme, zda to tak skutečně je, například.